Ilustrační foto: pixabay.com

Příběh na 50 slov: Naslouchat

25. 7. 2019

Naslouchat je podle mne něco jiného než poslouchat. Poslouchat můžeme rádio, hovor lidí v tramvaji, zpěv ptáků, dokonce ticho. Někdy se ta slovesa používají synonymicky: „Ty neposloucháš, co ti říkám“. Naslouchat znamená umět mlčet. Být empatickým partnerem v rozhovoru. Aby z něj nebyly dva nezávislé monology. Umím mlčet. Umíte naslouchat?

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Švejnohová 16.2.2021 10:26

Paní Věro, děkuji za odkaz... vystihla jste to na mnohem menším prostoru než já, to obdivuji. Já holt potřebuji malinko větší rozlet...

Věra Ježková 25.7.2019 20:57

Děkuji vám za hezké reakce. Ivanko, fajn. Já samozřejmě naslouchat umím, jinak by mě téma nenapadlo.

Naděžda Špásová 25.7.2019 19:54

Myslím, že umím. Naslouchat je důležité. :-)

Jan Zelenka 25.7.2019 19:08

Občas zkouším naslouchat i sám sobě a pravidelně bloudím. Jinak rád naslouchám i poslouchám. Bohužel mi do toho leze moje 50% nedoslýchavost. Věro, tebe ale budu slyšet i úplně hluchej. Pěkná úvaha.

Soňa Prachfeldová 25.7.2019 17:03

Když je čemu, tak moc ráda.

Marcela Pivcová 25.7.2019 15:05

Někdy také trochu naslouchám, jen se mi snad ještě nikdy nepodařilo zjistit, jestli mé naslouchání tomu, kdo mi něco chtěl sdělit, aspoň trošku pomohlo.

Jana Šenbergerová 25.7.2019 13:45

Klidně bych mohla růst u rybníka. :-)

Zuzana Pivcová 25.7.2019 12:24

Nejraději naslouchám jiným lidem, i když jim třeba nedokážu poradit nebo pomoci. Ale vím, že jim někdy pomůže mít třeba jen tu vrbu.

Jana Kollinová 25.7.2019 11:28

Již několik let většinou mlčím a naslouchám. Naslouchám co mi říkají ptáci při ranní procházce parkem, naslouchám tichu, byť to zní paradoxně, naslouchám svým vnitřním myšlenkám, šumění deště. Dívám se a naslouchám!

Jitka Hašková 25.7.2019 10:53

Myslím si, že naslouchat umím. Často mám ve společnosti pocit, že každý chce mluvit sám a skáče komukoliv do řeči a nenechá ho/jí domluvit. Vnímám to jako nezájem o toho člověka, který chce něco sdělit.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

O hlídacím havranovi

Obdrželi jsme od dcery dárek – plastového havrana v životní velikosti. Tak jak se obvykle odkládají…

Jana Hošková

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Zdena Tesařová

Zápisník starého muže: Dobrý skutek

S přáním hezkého dne a poděkováním za „darovaný úsměv“. Tak nějak končil velmi hezký, doručený email od milého člověka. Připomnělo mi to počin z dávných let ještě pracovní kariéry.

Zdeněk Folvarčný

Vrah a ředitelka školy

Je možné spojení ředitelky školy s mužem odsouzeným za vraždu? Je. Není to fantazie spisovatele. Je to život. Vstoupila s ním do manželství a v 45 letech mu porodila syna. Asi to nebylo šťastné. Před tím byla vdaná také za učitele, s kterým má další tři děti.

Jindřich Berka