Bolesti a bolístky života
FOTO: autorka

Bolesti a bolístky života

7. 10. 2019

Zářijový pobyt v termálních lázních ve Štúrově neměl chybu. Šestičlenná parta žen zabydlela dva byty v prvním patře prostorného srubu. Koupání ve vířivých pramenech bylo úžasné, počasí nádherné, výlety do Ostřihomi a Budapešti zajímavé, večerní posezení na terase srubu veselé a dokonce se kamarádky dočkaly i tance v areálu lázní. Moji mysl zaměstnávala příhoda z nádraží.

Vlak dorazil s mírným zpožděním. Dav se hrnul k východu a staří lidé vlekli velké kufry po schodech vzhůru. Už od peronu kolem davu pobíhal cikánský chlapec. Bavil se s lidmi, přidržoval dveře, nabízel vizitky taxikářů. Přišel i k nám a řekl: "Dajte mi euro." V tom k němu přistoupila stará paní a podávala mu obloženou bagetu. "Nie, chcem iba euro!" Pobíhal mezi čekajícími na taxi a žebral. Kluk 9, 10, možná 11 let.

V pondělí jsme si udělaly procházku po okolí a cestou se stavily na nádraží pro zpětnou jízdenku do Kút, stála jedno euro. Jako duch se objevil malý žebrák. Motal se mezi námi u pokladny téměř tělo na tělo, sledoval každý pohyb našich peněženek. "Dajte mi eurovku." Nemáme drobné a nemotej se tady! Okřikla ho kamarádka. "Já vám vymením...padej, nebo dostaneš pár facek." Choval se jako suverén. Venku jsem se ho vyptávala:

"Chodíš do školy?"

"Teraz nie, nemáme eura,"

"Rodiče nepracují?"

"Zomreli, lebo veĺmi fajčili".

"Kdo se o tebe stará?"

"Bábka, aj ta skoro zomrie, je stará a má kašeĺ."

Během hovoru si chlapec nevšiml, že přijelo policejní auto. Dva policisté ho chytili. Asi je zavolala pokladní, byla z něho nervózní, jak nás u pokladny obtěžoval. Ptala jsem se jich, zda hocha znají, že je sirotek ... "nie, klamár to je, problémový žiak, pojde do ústavu, kde má už dlhšie bývať." A co rodiče? "To je ťažké, mávli policisté rukou. "Bež sa ospravedlniť za klamárstvo!" Přišoural se ke mně, oči k zemi a zašeptal: Prepáčte. Byl malý, skrčený, zklamaný, sám. Vzala jsem ho kolem ramen, domlouvala mu a slibovala, že až vyroste... dovedla jsem ho k autu a obejmula. Ruce mu visely podél těla, bylo to asi jeho první a jediné objetí. Neplakal. Janko, drž sa!

Omlouvám se za chyby ve slovenštině.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Lidmilko, ty máš nepředstavitelně velké srdce a jsi laskavá a chápající. Nevím, jestli bych dokázala toho cikánka obejmout. Chovám se k nim slušně, ale s odstupem.
Hana Rypáčková
Celá Lidmilka, však děti vycítí, kdo je má rád. Musel to být pěkný pobyt, promíchané stáří s maminkami.
Jan Zelenka
Tohle je skvělý, lidský článek. Nechci brečet za minulými léty, ale tato dnešní společnost má ke své dokonalosti hodně, hodně daleko. Závěr článku je perfektní. Paní Nejedlá, vaše úvaha má v sobě úžasný náboj.
Zuzana Pivcová
Vím, že děti za to nemohou. Ale bohužel jim jejich rodinné prostředí nedává většinou možnost být jiné. Berou to jako samozřejmost, učí se rychle.
Jana Kollinová
Moc pěkná úvodní fotografie, pro dobrou náladu :-) Obdobné situace s obtěžujícími mladistvými je možné prožít v kterémkoli městě a místě, bohužel !
Libuše Křapová
Bol klamár... škoda, možná v jiné rodině to mohl být hodný a bystrý kluk.
Jitka Hašková
Výborný článek Lidmilo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.