Není bolest jako bolest

Není bolest jako bolest

18. 10. 2019

To jaro bylo hrozné! Vlhké, studené a plné bolesti. Potřetí jsem směřovala na zubní polikliniku k nepříjemným zákrokům se zanícenými dásněmi. V sousedství kliniky, za zamřížovanými vraty, zuřil pes. Zastavovala jsem se totiž u vrat veliké zahrady a sledovala, kdy konečně rozkvete obrovská magnólie.

"Přestaň řvát!" Okřikla jsem ho. 

"Nevidíš, že ti nic neberu?"

Pes podivně vyskakoval na mříž a cenil na mne své krásné bílé tesáky už třetí den. Cestou zpět jsem se nezastavila, slzy v očích, krvavý kapesník na ústech.

Další ráno jsem se vlekla opět k zubní lékařce. Pes přiběhl k mříži, celým tělem do ní narazil, zavěsil se na ni jednou tlapou, vrčel.

"Ticho, ticho, to se dělá, vrčet na mne, když  mám takovou bolest?! "

A vycenila jsem na něj své obroušené zuby a oteklé dásně.

" Něco ti nesu."

Vhodila jsem za vrata pár dobrůtek, které zbyly po naší Tašje. Pes odkulhal, posbíral si je a já si všimla, že má přední tlapu pozdviženou, oteklou a mokvavou.

"Ježíši pejsku,  vždyť ty máš taky bolest!"

"Proto jsi tak zlý...i já se zlobím na celý svět."

Cestou zpět jsem pro slzy neviděla a spěchala trpět do svého soukromí.

Víkend jsem přežila s prášky na bolest a desinfekčním roztokem. Pondělní ráno bylo plné slunce. Za mřížovými vraty se vztyčil pes,  párkrát zaštěkal a zmlknul.

"No vidíš, hodný pejsek, poznal jsi mě, viď? Ukaž tlapku".

Pes pojídal mé dobroty a já viděla tu hrůzu. Zduřelá tlapka, ze které trčely drápky jako trny z hnisavé rány. Cestou zpět jsem u vrat zazvonila. Nikdo nebyl doma.

Tak jsme se setkávali se psem nějaký čas. Nosila jsem ubrousek namočený v heřmánku, ale pes až ke mně nepřišel. Házela jsem ho tedy na dlaždici u vrat, kam packu vystavoval slunečním paprskům.  Někdy ji měl zavázanou, fáč vlekl za sebou, nebo přivázanou za krk na šňůře. To kulhal s námahou, hlavu skláněl až k zemi, ale vždy si přišel ke mně pro dobroty.

"Tak nevím, pejsku, kdo z nás má větší trápení,nechceš si to vyměnit? Ty se aspoň najíš, dají ti masíčko? Já už ty kaše nemohu ani vidět!"

Mé návštěvy u lékařky se prodlužovaly, než rentgen ukázal, že může dojít ke konečnému zákroku. V zahradě pomalu odkvétala nádherná magnólie. Bylo tam ticho, pes zmizel. Nechtěla jsem vědět proč a  kam..

Uběhl víc jak rok. Je podzim a já chodím bez obav k mé zubní lékařce. Vykračuji si kolem velké zahrady, kde opadává magnólie a tu zpozoruji pohyb. K mříži přiskákal krásný pes o třech nohách. Levou přední nohu má amputovanou u samého ramene, rána je zahojená, osrstěná.

"Pejsku, kamaráde, zlatíčko...tak jsme to oba přežili, viď...a já pro tebe nemám dobroty, já myslela..."  a cenila jsem v úsměvu na něj své bílé zuby. Díval se na mne. Takové krásné podzimní  shledání!

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Taky mi ukápla slzička. Umíš to. A dále "ceň zuby".pa mm Napsala bych mail, ale nevyměnily jsme si.
Marie Měchurová
Tak jsem si trošku poplakala. Kdyby to šlo, tak bych zahraňovala všechna zvířata na celém světě. Tento příběh dopadl pro oba aktéry dobře a to je dobře !!
Zdenka Jírová
Mě takové zprávy vždy moc dojímají. Chovám kočičku a nedávno , chudinka, přišla o několik zubů právě kvůli zánětu dásní. Už je v pořádku, ale byla jsem z toho dost špatná.
Soňa Prachfeldová
Každé trápení dojde jednoho dne svého konce. Lidmilko, citlivá dušičko, jsem tak ráda, že jsem Tě poznala.
Danka Rotyková
Pěkné povídání, dojímavé. Díky.
Libor Farský
Krásné, cítím s vámi oběma ...
Ilona Erika Kolář
Lidmilko,já takové věci moc číst nemůžu poněvadž to psychicky nezvládám.Cely den pak nestojím za nic.
Lenka Hudečková
Lidmilko, rozplakala jsi mě...
Jana Šenbergerová
Článek mě dojal a fotka pejska zaujala. Kdybych nikdy neviděla psa, věřila bych, že je to hlavonožec. Chodíváme kolem zahrady, kde celkem nedávno zemřeli stářím dva pejsci. Majitelé si pořídili nového, se kterým se od malého štěněte kamarádíme přes plot. Dobroty mu nenosíme, ale o pohlazení si vždycky řekne. Potěšení bývá na obou stranách. Lidmilko, to je pohoda, když jsou zuby zase v pořádku a můžete je na sebe cenit, viď.
Hana Rypáčková
Lidmilo, napínavé čtení. Aspoň že tak. Dcery Šmoulinka taky žila bez packy... Užívej si zuby perličky...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.