Musím jet stále dál
Ilustrační foto: pixabay.com

Musím jet stále dál

2. 11. 2019

Rozjetý vlak tu nestaví,
musím jet stále dál,
čas, jenž mě občas pozdraví,
jen tiše zahvízdal.

V zajetí náhlé proměny
míhá se obraz tvůj,
cit věkem mírně shrbený
říká mi: Nelituj.

Vábí ta jízda bláznivá,
zatím mám ještě dech,
jsem píseň, která zaznívá
při chybných akordech.

Moje poezie
Hodnocení:
(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Zuzko, jako vždy krásné, plné emocí.
Jitka Chodorová
Lepší vlak co nikde nestaví, než pár vlaků zmeškaných, ale co budu tobě vykládat, každá máme své. Báseň opět krásná, a jak tu napsala Elen, mnohé z nás jsme se v básni našly. Děkuji.
Jitka Hašková
Velmi krásné! Díky Zuzko.
Zdenka Jírová
zase jedna krásná báseň.
Danka Rotyková
Krásné!
Soňa Prachfeldová
Životní jízda ať je co nejlepší .
Hana Nováková
Ano, život je tak jako rozjetý vlak, někde staví, něco či někoho jen míjí až do poslední stanice. I píseň k životu patří a třeba i za falešných tónů, vždyť to je život Zuzko, krásné....
Elena Valeriánová
Mnohé se v tvé básni možná našly. ***********
Helenka Červenka
Klobouk dolů! ************
Marie Seitlová
Krásné …..

Zpět na homepage Zpět na článek