Ilustrační foto: pixabay.com

Musím jet stále dál

2. 11. 2019

Rozjetý vlak tu nestaví,
musím jet stále dál,
čas, jenž mě občas pozdraví,
jen tiše zahvízdal.

V zajetí náhlé proměny
míhá se obraz tvůj,
cit věkem mírně shrbený
říká mi: Nelituj.

Vábí ta jízda bláznivá,
zatím mám ještě dech,
jsem píseň, která zaznívá
při chybných akordech.

Moje poezie

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 6.11.2019 10:40

Zuzko, jako vždy krásné, plné emocí.

Jitka Chodorová 4.11.2019 17:58

Lepší vlak co nikde nestaví, než pár vlaků zmeškaných, ale co budu tobě vykládat, každá máme své. Báseň opět krásná, a jak tu napsala Elen, mnohé z nás jsme se v básni našly. Děkuji.

Jitka Hašková 4.11.2019 09:26

Velmi krásné! Díky Zuzko.

Zdenka Jírová 4.11.2019 01:31

zase jedna krásná báseň.

Danka Rotyková 3.11.2019 20:04

Krásné!

Soňa Prachfeldová 3.11.2019 19:54

Životní jízda ať je co nejlepší .

Hana Nováková 3.11.2019 11:23

Ano, život je tak jako rozjetý vlak, někde staví, něco či někoho jen míjí až do poslední stanice. I píseň k životu patří a třeba i za falešných tónů, vždyť to je život Zuzko, krásné....

Elena Valeriánová 3.11.2019 09:14

Mnohé se v tvé básni možná našly. ***********

Helenka Červenka 2.11.2019 23:54

Klobouk dolů! ************

Marie Seitlová 2.11.2019 19:27

Krásné …..

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek