Moje nezapomenutelná dovolená: Zakarpatská Ukrajina - země plná kontrastů
Cesta na Bliznicu. FOTO: autorka

Moje nezapomenutelná dovolená: Zakarpatská Ukrajina - země plná kontrastů

11. 6. 2020

Protože jsme s naší turistickou skupinou za 20 let procestovali celou naši krásnou zem sem a tam, rozhodli jsme se, že se tentokrát vydáme někam dál, a to až na Zakarpatskou Ukrajinu.

Přes jednu cestovní kancelář z Hodonína jsme si objednali autobus, ubytování v Jasini a Juru - našeho horského vůdce, kterému na celý týden vystačily dvoje bílé kraťasy, dva nátělníky a jedno tričko. 

Vyjeli jsme před večerem z Kroměříže směr Hodonín, projeli jsme Slovensko, Maďarsko a v ranních hodinách jsme, po delším odbavování, překročili hranice na Ukrajinu. Že už jedeme po ukrajinských silnicích, jsme poznali po několika kilometrech, takové zanedbané cesty jinde v Evropě nenajdete. Podél naší trasy se to hemžilo pozlacenými kapličkami, kostelíčky a obrovskými novými i opravenými kostely. Na opravu komunikací tím pádem asi ve státní kase nezbylo. 

Cílem naší cesty bylo městečko Jasiňa, které leží až u rumunských hranic. Do tohoto místa vedla od nás za první republiky železniční trať, když ještě Zakarpatská Ukrajina patřila do Československa.

Na trase jsme si udělali přestávku a zastavili  jsme  na prohlídku města Chust, kde nechyběl honosný pravoslavný kostel, ale náměstí bylo z udusané hlíny, sem tam byl pohozený nějaký kousek betonu. Z vyhlídky nad městem jsme podle modrých střech poznali, že se staví nové domy a opravují ty stávající, ale příjezdové cesty k nim se vůbec neřeší.  Ve vnitrozemí jsme viděli hodně rozestavěných nedokončených rozlehlých domů a kýčovitých paláců. Asi zbohatlíkům došly peníze, tak třeba to dostaví někdo někdy příště. Ještě se nedaly přehlédnout místní ploty. Kdo nemá plot na úrovni, není in. Třeba ti teče do chalupy, ale výstavní plot musí být. Co nás ale zaujalo především, byla nádherná panenská příroda, zelené kopce s posečenými loukami, poloniny, dravé řeky a hluboké lesy. 

Večer jsme se ubytovali ve velké dřevěné chatě či hotelu, který dříve sloužil jako rekreační středisko pro mládež a pionýry. Hned vedle tekla řeka - koupel po tak daleké cestě nám všem přišla vhod. Ubytování se nám líbilo, jídelna byla moc hezká a lidé, co se o nás starali, velmi milí. Jídlo skromnější, ale velmi chutné. Náš velitel Jura - znalec místních poměrů, nám zajistil řidiče Váňu s jeho gruzavikem. Ráno tu zdatnější skupinu zavezl náš autobus pod horu Bliznicu a Váňa na korbě svého vozu ty ostatní do rozestavěného horského střediska, kde měly obě skupiny sraz. My zdatnější jsme se ve velkém vedru (35 stupňů Celsia) po celodenní túře po hřebeni Malé a Velké Bliznice dopravili po svých do zmíněného lyžařského střediska, kde byl Váňa k dispozici i pro nás. Podle místní logiky bylo ve středisku postaveno několik nových hotýlků a chat, mezi nimi však skoro žádné cesty, jen natažené desky a příkopy. Nám ale stačilo dobré  vychlazené pivo a výborná vodka s ještě lepšími džusy. Vědět, co nás čeká při jízdě dolů, tak jsme si dali těch drinků rozhodně víc. Když nejsou upravené cesty ve městě, tak v lesních úsecích už vůbec ne. V některých byly velké díry vymleté jarními vodami z horských potůčků. Navíc na dřevěných můstcích sem tam chyběla nějaká ta deska či prkno.  Kdo neměl modřiny na zadní části těla, ten měl boule na hlavě od nárazů do železné korby. Takový adrenalinový zážitek za pár ukrajinských korun, to hned tak nikdo nezažije. 

Další den byl odpočinkový - vycházka do nedaleké vesničky Černé Tisy na prohlídku kostelíka, a pro zájemce návštěva u Oleny, známé od našeho průvodce. Moc ráda jsem poznala domácnost paní, které pár měsíců pracovala v Karlových Varech jako pokojská. Uvařila nám kafíčko a dostali jsme ochutnat dobrou místní pálenku. Z této vesničky pocházejí i předci Haliny Pawlovské. Při pěší procházce jsme zblízka poznali, jak žijí místní obyvatelé. Na odpoledne jsme si objednali posezení v kolibě u místních specialit. 

Výšlap na nejvyšší  horu Hoverlu jsme pro velké vedro odkládali ze dne na den a stejně na něj vůbec nedošlo.  Další den jsme se rozhodli pro pohodlnou túru k vodopádům, kde jsme se mohli osvěžit po nenáročné procházce. 

Následující den zase přišel ke slovu Váňa a vyvezl nás do sedla další dvoutisícovky jménem Pětros. Čekal nás náročný výstup na vrchol - 500m převýšení. Naše námaha však stála za to. Nádherné výhledy, sestup po úbočích hor a horské louky plné květeny. A koho jsme tam nepotkali - cyklisty z Liberce. 

Nedaleko od místa našeho ubytování postavili Rakušané lyžařské sředisko Bukovel, kam jsme se také vypravili. Středisko však začátkem léta zelo prázdnotou. Dokonce k němu vedla nová široká dálnice. Nad některými kýčovitými stavbami jsme hodně kroutili hlavou. 

Potom už nás čekal jen večírek na rozloučenou. Kulturní program nám zpestřil místní folklorní soubor a došlo i na společný tanec a zpěvy. 

Při zpáteční cestě jsme stačili podnikout ještě jednu pěší túru nad městem po stopách místního zbojníka a zvládli jsme i návštěvu města Mukačeva, které je velmi podobné našim středoevropským městům. 

Zakarpatská Ukrajina rozhodně stojí za návštěvu pro krásnou přírodu, příjemné pohostinné lidičky a ty hrozné cesty - to je daň za nezapomenutelné zážitky. 

cestování
Hodnocení:
(4.9 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Na Zakarpatské Ukrajině jsem byla 2x a moc se mi líbila skoro nedotčená krajina, nádherné Poloniny a Sinevirské jezero. Ráda bych tam jela znovu. Trochu mi jen překvapil určitý nacionalismus a socha Bandery ve Lvově.
Martina Růžičková
Zajímavý článek a moc pěkné fotografie. Díky za přiblížení neznámého kraje.
Helena Přibilová
Moc hezký článek, děkuji
Hana Rypáčková
Parádní..
Jitka Hašková
Krásné fotky. Udělala jsem si hezký výlet aspoň takto.
Danka Rotyková
Moc pěkné. Děkuji.
Marie Ženatová
Milá Maruško děkuji za velmi zajímavé přiblížení Ukrajiny. Já jsem byla s manželem ještě před rokem 1989 v Mukačevu a Užhorodě, měli jsme také velmi neobyčejné zážitky a moc se nám tam líbilo. Foťáček jsem v té době bohužel neměla.
František Matoušek
Děkuji za krásný výlet a pochození po horách. Moc hezké fotografie.
Soňa Prachfeldová
To jsou nezapomenutelné dojmy, bezva fotky.
Dana Hošková
Krásné a inspirativní.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%