Život je vlastně veliká švanda
ilustrační foto: pixabay.com

Život je vlastně veliká švanda

15. 11. 2019

Ano, to je, ale směji se, až je to vyřešené a dopadne to dobře. Než to však dobře dopadne, tak moc radostná nejsem.

Tuhle jsem šla s pejskem na procházku, a když se začala blížit bouřka, utíkali jsme domů. Před domem chci vytáhnout klíče, ale v kapse je jenom veliká díra, kterou se potvůrky klíče protáhly a nenávratně někde zmizely. Ano nenávratně. protože, i když jsem tu procházkovou trasu prošla ještě třikrát, tak nikde neležely. Co teď? Po cestě si nadávám, jak jsem nepořádná a dopustila jsem díru v kapse.

Ptám se každého, koho potkám, jestli nezná nějakého zámečníka. Jednoho mi doporučili, a když jsem mu ukázala dveře, řekl, že na to nemá. Dveře jsou totiž velmi masivní a zámek bezpečnostní. Musí na to být zámečník jiného kalibru. Nakonec jsem takového našla a dokonce měl pohotovostní službu, a tak přijel až ze Strakonic. Začal na zámku pracovat, ale zámek se držel. Zkrátím to, protože to trvalo přes dvě hodiny, než jsem opravdu mohla do bytu vstoupit. Nevěřili byste, jakou jsem měla radost. Zámečník mě ale varoval, že si dveře nesmím zabouchnout, že bych je bez klíčů zase neotevřela. No jasně, přece nejsem pitomá. Pejsek šel do pelíšku a já jsem šla honem vynést odpadkový koš. Dveře se za mnou zabouchly a opravdu bez klíčů otevřít nešly. Doma pes, já za dveřmi v bačkorách a s odpadkovým košem. Co teď? Telefon jsem si nevzala, a tak jsem honem ubíhala na místní úřad. Byl konec pracovní doby a právě odcházela poslední pracovnice. Uprosila jsem ji, aby mi zámečníka opět zavolala. Přijel!! Divně se na mne díval, ale raději nic neříkal.

No, a pak, že se stáří neumí zabavit  a nevyplní svůj volný čas. No a teď vážně. Je to  švanda, o které mluvím ? Někdy stačí opravdu málo a máte život úplně naplněný a nenudíte se ani chvíli.

Podotýkám ( kdo to ještě nevíte/), že je mi 75 let, a tak na leccos mám nárok. Vy mladší máte ještě životní náplň  úplně jinou, ale já jsem ji dříve měla také.

Život se totiž točí.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
U nás už se zabouchnuté dveře rovněž kdysi dávno odehrály. Azyl mi poskytla sousední restaurace až do chvíle, než přišel domů z práce manžel s klíči. Hned potom jsme vyměnili kouli ve dveřích zvenku za kliku. A to teprve začala švanda. Občas k nám vstoupil nečekaně někdo cizí - pak už jsme se všichni naučili zamykat i zevnitř! Problému zapomenutých klíčů jsme se zbavili. Ovšem situaci Aleny T. ze 17.11. v 09:08 hod. by ani výměna kliky za kouli však nevyřešila!!! :-)
Lidmila Nejedlá
Hanko, to je dobře, že zase píšeš své příhody. O mých ztracených klíčích a akci hasičů s tím spojené, se dozvěděli i na Slovensku.
Alena Tollarová
Je mi o deset let méně. Asi před 14 dny jsem odešla na své odpolední toulky, manžel byl taky pryč. Při návratu jsem zjistila, že nemám klíče. Byly celé odpoledne ve dveřích. Zvenku. Račte vstoupit, nikdo není doma :)
Zdenka Jírová
Také se mi to stalo, ale trochu jinak akce proběhl. Od té doby mají moje dcery a dobrá kamarádka, abych se měla komu obrátit o pomoc.
Marie Faldynová
Díky za inspiraci! Jdu psát klíčové paměti!
Anna Potůčková
Také se mně to stalo, ale je tomu už spoustu let. Děti malé v postýlkách, já zabouchnuté dveře do bytu. Jediným štěstím bylo, že se to stalo asi 20minut před příjezdem manžela z práce a děti v klidu spinkaly po celou dobu mého pobytu za dveřmi na schodišti paneláku.
Zuzana Pivcová
Když si přečtu Tvé vyprávění, Haničko, které je k stáří kamarádské a také velkorysé, vždy mám lepší náladu, díky.
Dana Puchalská
Ano, klíče jsou někdy hororový zážitek. Jeli jsme někam na úřad, já přivolala výtah a manžel zabouchnul dveře. A najednou koukám, co že to mám v ruce. Ano byly to klíče, ale od naší sousedky. Moje byly pochopitelně hezky v teple ve vchodových dveřích, ale v chodbě. Sedli jsme si na schody jak dva bezdomovci a čekali. Úřad jsme odvolali, zámečnická pohotovost přijela a bylo to. Od té doby nechávám sousedky klíče hodně daleko od svých.
Lenka Kočandrlová
Když se něco sype,tak pořádně...Měli jsme odjet do města nakoupit,na poslední chvíli manžel zašel na záchod a zavřel dveře.jen tak obyčejně,nezamkl,jen zavřel.Po chvíli chtěl jít ven - a nešlo to.Ulomilo se něco uvnitř ,nějaká západka a dveře nechtěly ani na kopance povolit.Nakonec jsem šla pro páčidlo a jelikož máme přes okno síťku proti mouchám,tak jsem tam musela proříznout dírku,muž si převzal páčidlo a jal se vylamovat.Dveře se dost poničily,ale otevřely....Jedeme-li někam,máme každý svoje klíče od baráku a jedny ještě nechané ve skrýši venku,jeden nikdy neví.Zabouchnout si dveře není otázka věku,ale spíš poťouchlé náhody....
Marie Ženatová
Při čtení tohoto článku jsem si vzpomenula na svoje "zabouchlé" dveře - zůstala jsem venku jen v papučích, bez mobilu a tak hledala pomoc. Naštěstí jsem našla šikovného zámečníka, ale než jsem to dokázala tak to u mne vypadalo přímo na mrtvici...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.