Dříve bylo lépe. Hodnocení minulosti bývá často zkreslené
Ilustrační foto: ingimage.com

Dříve bylo lépe. Hodnocení minulosti bývá často zkreslené

15. 11. 2019

Mladí měli ke starým kdysi úctu. Lidé se k sobě chovali lépe. Přátelství byla pevnější. Vše bylo levnější. Kriminalita byla nižší. Tyto věty často zní, když se lidé začnou bavit o minulosti. Často však jde o tvrzení, která nejsou ničím podložena. Mnohdy přímo o lži.

Staří lidé bývali vážení, mladí se k nim chovali s úctou. Rodiny nedávaly babičky a dědečky do domovů pro seniory, staraly se o ně až do jejich konce. Dnes si mladí lidé myslí, že svět patří jen jim. Tak právě tato všeobecně rozšířená tvrzení jsou ukázkou typického zkreslování minulosti.

Být starý bývalo dříve o hodně těžší než nyní. Pokud člověk nepatřil mezi privilegované bohaté vrstvy, buďto se věku, kterému nyní říkáme stáří, vůbec nedožil nebo ho proživořil na okraji společnosti, v lepším případě byl rodinou vystrčen do malého příbytku nazývaného vejminek.

„Právě vejminky byly důkazem toho, že vztahy mezi generacemi nebyly láskyplné. Staří lidé si od mladých sjednávali slušné chování a jakousi úctu tím, že si přesně stanovovali, za jakých podmínek jim předají majetek. Existují záznamy, jak si staří lidé vymiňovali, že přenechají majetek dětem a ony jim musí zajistit vejminek plus ročně tolik a tolik obilí, brambory či jiných surovin. Nebylo výjimkou, že se pak mezi sebou generace soudily, protože mladí toto neplnili,“ uvedla socioložka Jiřina Šiklová.

Podobně jako ona mluví řada historiků, psychologů, sociologů. „Historické prameny rozhodně nepotvrzují, že by se dříve mladí lidé ke starým chovali nějak lépe než nyní. Stačí se podívat na antické hry, na historické romány. Velmi často je v nich vyobrazena neúcta ke starší generaci,“ říká socioložka Lucie Vidovičová.

Přesto je idealizování si minulosti velmi oblíbeným sportem. A velmi často i důvodem k hádkám v rodinách a ve společnosti, protože vždy se najde někdo, kdo dá najevo nesouhlas s tvrzením, že dříve bylo něco lepší. Tento rozhovor nedávno proběhl mezi partou přátel ve věku mezi padesáti a sedmdesáti lety, kteří se o víkendech scházejí v jedné hospůdce na Valašsku.

„Dneska nic nezmůžete, když nemáte peníze. To dříve nebylo.“
„Jak to myslíš?“
„No dnes, když chcete místo v domově pro seniory, tak máte šanci dostat ho jen v těch soukromých, kde se hodně platí. To dříve nebylo.“

„Dříve se přece za kde co dávaly úplatky, neříkej, že jsi zapomněl. A navíc nebylo tolik zájemců o místa v domovech seniorů, protože se lidé prostě nedožívali tak vysokého věku. Moje babička zemřela v pětašedesáti, děda v sedmasedmdesáti a to mi připadali ukrutně staří. Jenže moje máma má devadesát, trpí všemožnými nemocemi, ale stále je tu. A mimochodem, děda mi vyprávěl, kolik bývalo za první republiky starých lidí, kteří žebrali na ulicích.“

„Nemůžeš přece popřít, že dnes peníze hrajou v životě lidí větší roli než dříve.“
„A ty nemůžeš popřít, že dříve se více uplácelo. Jen si vzpomeň jak jsi rozdával obálky, když jsi chtěl devizový příslib do Jugoslávie.“
„Jo, ale dneska si nemůžu dovolenou u moře dovolit.“
„Protože cpeš peníze dětem a zbytek projíš. Dnes si normální člověk ušetří na dovolenou každý rok.“

Skončilo to hádkou, kdy si lidé vzájemně začali vyčítat, kdo byl v komunistické straně, kdo kdy někoho uplatil, kdo je pokrytec a kdo ne.

Faktem je, že idealizování si minulosti a tvrzení, že dříve bylo to či ono lepší, se u lidí vyššího věku vyskytuje velmi často. Nedávno byla na toto téma rozpoutána veřejná diskuse poté, co byly publikovány výsledky průzkumu společnosti NMS Market Research pro společnost Post Bellum. Vyšlo z něj najevo, že revoluci z listopadu 1989 hodnotí kladně jen třicet šest procent lidí starších čtyřiceti let. Čím jsou lidé starší a méně vzdělaní, tím méně pozitivně dobu následující po revoluci vnímají. Zadavatelé výzkumu projevili překvapení, protože právě u lidí vyššího věku očekávali, že budou k době před listopadem 1989 více kritičtí, protože mnozí z nich byli svědky znárodňování, prezekucí za projevy nesouhlasu s komunismem a sovětskou okupací i doby normalizace, kdy mnozí lidé museli kvůli politickým názorům odejít na horší pracovní pozice. Přesto spousta lidí říká: Bylo lépe.

„Zdá se mi, že nemalá část populace má tendenci mávnout nad vším rukou, jako by rezignovala, snadněji se nechává manipulovat tvrzeními, že všechno je ztraceno, není naděje, že bude líp, že všichni lžou a kradou. Tito lidé častěji řeknou, že demokracie zklamala, nesplnila sny o bohatství a že za socialismu bylo líp,“ uvedl Mikuláš Kroupa, ředitel společnosti Post Bellum a zakladatel Paměti národa, která shromažďuje výpovědí pamětníků různých historických událostí.

Někdy jsou řeči, že všechno bylo lepší úsměvné. Někdy naopak varovné. Každopádně by si každý, kdo jimi chce přesvědčovat ostatní, měl předem shromáždit důkazy, dostatek informací, statistické údaje, kterými svá tvrzení může podložit. Pokud to udělá, velmi často totiž sám zjistí, že v  mnoha směrech líp nebylo a platí to, ať se bavíme o historii dávné či nedávné, o poměrech ve společnosti nebo o vztazích mezi jednotlivci.

historie vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ivo Patta
Rodinám s dětmi PRACUJÍCÍCH rodičů bylo jednoznačně lépe do 31. 12. 1992. Od 1. 1. 1993 se zohlednění nákladů na výchovu dětí v rodině doslova propadlo o tři čtvrtiny (zák. č. 586/1992 Sb., 589/1992 Sb.), z 50 % na 12,5 %. Jakoby Klaus tehdy prohlásil, že děti nepotřebují ani šatit, ani živit. Podrobnosti v článku Hiršl M., Příspěvky Českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí, Demografie, 2004, 46: 166-176. Aktuálně se dá nadměrné zdanění mezd rodičů s dětmi vyčíslit částkou 44 miliard korun/rok. Jen díky uvedenému opatření vlády V. Klause z roku 1992 vymíráme v počtu 30 000 nenarozených dětí/rok do VYROVNANÉ populační bilance a to TRVALE.
Zdena Proboštová
Byli jsme mladší, měli jsme jiné starosti a politika nám byla šumafuk. Zanadávali jsme si, zasmáli vtipům o zlatou mříž a líp jsme všechno snášeli.
Dana Puchalská
Vzpomněl si vlastně někdo na ty vymoženosti u lékařů, které tu panovaly a byly hodně špatné? Například na komisi žen na UPT. Opravdu hodné a mírumilovné soudružky, co ty nešťastné ženy málem natáhly na skřipec a měly plusovou čárku v notesu.
František Matoušek
Dříve, že bylo lépe? Tak to je tedy pěkná blbost. Nikdy jsem se neměl tak dobře, jak se mám teď. A to neříkám jen proto, že mám dost toaletního papíru, že si jahody mohu koupit třeba o vánocích, že v minulosti jsem byl jen v Bulharsku a teď když se mi zachce mohu si zaletět do Paříže, Londýna, k moři do Španělska. Říkám to hlavně proto, že žiju konečně ve svobodné zemi. Radost mi kalí jen jedna věc a to že komunisté jsou pořád t.zv. u lizu ! Nadělali tady v minulosti dost pořádného svinstva. Dejme si na ně pozor!!!
Soňa Prachfeldová
Vzpomínám rada5 na dříve, v tom smyslu, že jsem byla mladá, děti byly malé, každá maličkost nás těšila.Ze by dříve bylo lépe, to určitě ne, ale nebyla to taková konzumní společnost jako dnes. Dnes jsou prostě bohatí a chudí a mezitím moře problémů, které se dotýkají i nás a zlobí nás. Ani za nic bych nechtěla vrátit dobu, kde kdo nesouhlasil, byl třídní nepřítel.
Věra Ježková
Ad paní Skopanova: Ten klasik byl Karel Čapek. Citát mám mezi svými pro íčko. Tomu, že minulost vidíme s odstupem lepší, než byla nebo než jak jsme ji prožívali, se říká vzpomínkový optimismus. Já jím moc netrpím.
Marie Měchurová
Celá naše velká rodina se máme dobře. Všechny tři děti si pořídily vlastní bydlení (hned po škole poslechly naše rady a začaly spořit). Jezdíme každý rok na dovolené. Já jsem musela při prvním klukovi hned po mateřské (6měsíců) do práce (spláceli jsme družstevní byt). Prožila jsem hezký život, ale když se dívám na filmy a seriály ze socialismu, byla to absurdní doba. Každý kdo je zdravý a pracovitý má dnes daleko větší možnosti realizace. Nadáváme na zdravotnictví, ale z vlastních zkušeností vím, že je špičkové. Mě vrátili do života v Brně, naše dvojčata v Praze v Podolí. Važme si toho, co máme !!
Eva Kopecká
Shrnula bych to asi tak....čím jsem starší, tím jsem na světě radši.....uvědomuji si, že se pořád někam posouvám, že se ráda učím nové věci, že nejsem svazovaná povinnostmi k rodině, kopu sama za sebe, už se neohlížím na to, co by v práci řekli, kdybych chtěla jinak dělat to či ono, co manžel řekne, když budu chtít jít na nějaký kurz, že bych někam jela, ale nemůžu, protože....zkrátka...na světě je fajn. I přes ty trable, starosti, zdravotní potíže....
Danka Rotyková
Děkuji všem za hodnocení minulé doby, čtení to bylo zajímavé. Já konstatuji - nyní je mi lépe, i když jsem stará a často bolavá. Přesto jsem šťastná, že jsem se dočkala demokracie, tudíž svobody. Nesmírně si toho vážím, v době před revolucí jsem si v duchu připadala jako člověk 2. kategorie, protože celá moje rodina byla nestranická, tudíž nemajetná a na vesnici opovrženíhodná. Vyhrabat se z toho jen tak nešlo. Ačkoli jsme si těch výhod s manželem zase tolik neužili, jsem ráda, že náš syn už žije úplně jinak, plní si své sny. To je pro mne důkaz, že i přes všechny nešvary dnešní doby, kdy už nejde věřit téměř nikomu, se život v naší zemi zlepšil. Brblat může jen ten, kdo si myslel, že v demokracii nebude muset tvrdě pracovat a nebude nést za nic zodpovědnost. V demokracii má takový člověk pouze jistotu, že ho nikdo nebude do ničeho nutit. Jak si tedy zařídí svůj život je jen na něm.
Zuzana Pivcová
Mladý člověk je optimističtější, ale i nedobré věci snáší lépe než starší generace, protože má stále velkou naději, že bude líp. Navíc má člověk v sobě zakódováno, že si z pudu sebezáchovy zpětně pamatuje více to lepší než to horší, případně si dodatečně to zlé trochu vylepší, aby se neutrápil. Něco bylo lepší, něco horší, každopádně nás však čekal ještě daleko delší život než nyní. A to bylo fajn.

Zpět na homepage Zpět na článek
Zavřít reklamu