Hudba, tóny, melodie
Foto: autorka

Hudba, tóny, melodie

22. 11. 2019

Na začátku se raději hned přiznám, že jsem nebyla obdařena ani kapičkou hudebního sluchu a mé znalosti v této oblasti jsou zcela mizivé. Nezpívám (a když, tak jen velmi potichu a pro sebe), nehraju na žádný hudební nástroj. Už je vám určitě jasné, že toto nebude žádný učený článek o hudbě a hudebních nástrojích. Po čtyřech přednáškách na U3V nejsem žádný expert na hudební nástroje a vím, že expertem nebudu ani po ukončení semestru. Je to jen a jen vyjádření mých pocitů.

Hudební nástroje – jistě i já mám o nich nějaké povědomí, ale nikdy jsem se nepokoušela do této oblasti nějak proniknout. A kurs U3V jsem proto pojala jako výzvu.
A najednou zjišťuji, že i když se ze mne nikdy nestane hudebník, tak poznatky získané v kurzu mi dají mnohé, rozšíří moje obzory, obohatí mě, i když, vzhledem k věku, možná jen na omezenou dobu.

První melodie obyčejně malé dítko slyší z úst své matky. Ukolébavky, dětské písničky, broukání. A první hudební nástroj, s kterým tříská do postýlky, je vlastně dětská hračka - chrastítko.

Obdivuji vynalézavost třeba afrických domorodců, kteří si dokázali vyrobit zcela primitivní hudební nástroje z materiálů, které našli v přírodě a nebo v běžném životě. K provozování hudebních zvuků stačí docela málo. Náš svět je zhýčkaný, a tak nás ani nenapadne vyrobit si hudební nástroj třeba z dýně, z duté trubice nějaké rostliny, z kamínků, klacíků a jiných obyčejných a dostupných materiálů. My jdeme do obchodu a za nějaký peníz si koupíme dokonalou věc. A jsme ochuzeni o radost z tvoření. Ale tak to je a nebudeme se vracet zpátky na stromy.

Nicméně nás hudba provází celý život. Na otázku, který hudební nástroj mám nejraději, bych bez rozmýšlení odpověděla – housle. Zavřu oči a slyším jejich tklivý hlas. Housle umí naříkat, těšit i radovat se. A umí být také pořádně rozpustilé, pro to všechno mám ráda hru na housle.
Ale mám také ráda, když mi moje sedmiletá vnučka rozechvěle hraje na svou první flétnu. Je u toho vážná a já ji s obdivem pozoruju.
Nemám ráda tvrdou muziku, která se dnes hraje tak, že normální člověk je po koncertě hluchý a jednotvárné dunění „du du du“ rezonuje až v útrobách. Nemám z toho žádný požitek, naopak.

Tu poslední melodii, která je pro nás hrána, už slyšet nemůžeme. S matčinou ukolébavkou přicházíme na svět a hudba, tóny a melodie nás obyčejně z tohoto světa vyprovázejí.
Hudba a hudební nástroje patří do našich životů. Bez nich by byl lidský svět velmi chudý a prázdný.

Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Eleno, také mně se Tvůj článek líbí, zkrátka umíš nejen krásně fotit, ale i psát. Moje snacha hraje na klavír, syn na kytaru. Malá Rozálka chodí prvním rokem na klavír a hezky zpívá. Vždy, když u nich doma začne jakési muzicírování, jsem unesená,takováto sezení mne moc a moc těší, nabíjí a všechny nás tak nějak hezky spojuje....
Věra Ježková
Elenko, s tvým hezkým zamyšlením se ztotožňuji. Jen mám nejradši klavír a varhany.
Jindřiška Hubačová
Elenko, hezky jsi vyjádřila své pocity, též nejsem hudebně nadaná. Je však s podivem, že obě vnučky hrají na hudební nástroje, Andrejka saxofon a Bára klavír. Jsou to dívky v rytmu zrozené. Andrejka též začínala flétničkou, jako malá Hanička. Děkuji za hezký článek.
Dana Puchalská
Moc hezké vyznání. Děkuju.
Anna Potůčková
Moc hezky napsáno a poslední odstavec řekl téměř vše !
Jana Kollinová
Již delší dobu zde nezaznělo vyznání lásky k hudbě, její dokonalosti, kouzlu proniknout až do nejhlubších skrytů duše vnímavého posluchače, kterým Eleno, nepochybně jsi. Stačí si prohlédnout Tvé fotografie a kdo chce, může slyšet tóny v nich skryté. Se závěrem úvahy se ztotožňuji.
Jana Šenbergerová
Plně s tebou souhlasím. Všechno, s čím se setkáme, nás obohacuje. Výhodou takového bohatství je to, že je nezcizitelné. Ty dva, Sklerózu a Alzheimera pomíjím, ti mohou okrást tělo, ale na duši nemají. Hudbu, tóny a melodie si odnášíme s sebou. Dokonce i my bez kapičky hudebního sluchu a znalosti hry na hudební nástroj. Klarinet také umí krásně zpívat i lidsky lkát. To jen mé uši, které asi nechtějí něco slyšet, mě dennodenně oblažují šelestem. Ale pořád je to lepší než úplná hluchota.
Hana Nováková
Krásné vyjádření Vašich pocitů a i krásná poslední věta článku.
Mirek Hahn
Hezky řečeno....

Zpět na homepage Zpět na článek
Zavřít reklamu