Jednoho dne v listopadu oznámila Anička,
že se bude opět "vdávat" její fenka Bonička.
Ženich ten je osvědčený, a když se to povede,
za pár týdnů nám Anička "svůj" další vrh předvede.
Zdařilo se, "svatba" byla, oznámeno na Íčko,
tak buď nyní hezky v klidu, chovatelko Aničko.
Není to tak jednoduché, to se lehce řekne,
když to SONO nepotvrdí, s Aničkou to sekne.
Obavy to byly plané, vše je jak má býti,
do obchodu za nákupy Andulka se řítí.
Hračky, plenky, vitamíny, nové dečky k tomu,
odváží si chovatelka hezky zavčas domů.
Stravu pro tu čekatelku už má dávno v malíčku,
poctivě nás informuje o všem dění na Íčku.
Jenom jména stále tají, od "há" musí býti,
tak jí ňáká poradíme, snad se Anča chytí.
Kdepak holky, to jste vedle, jména se mi nehodí,
dám jim svoje, hezká česká, až Bonička porodí.
Vaší snahy, kterou začla liberecká Bertice,
i když mi k pomoci není, vážím si já velice.
Dny ubíhaj, týdny plynou, Bonička už přibývá,
porod bude kolem Vánoc, jinak to už nebývá.
Ještě musí podstoupiti kadeřnickou úpravu,
oholí jí velké bříško, my jsme z toho "na hlavu".
Už je pátek, žádná zpráva, sobota a neděle,
my držíme palce hnedka, jak vylezem z postele.
Anička nám píše jenom, že matička funí,
a že ona celičký den posedává u ní.
A v pondělí, rány Boží, informace děsivá,
první pejsek lezl ztěžka, nikdy to tak nebývá.
Kdo má ruce, honem píše,
jen ať ten mrňousek dýše!!!
Přibývají pozdravy z Čech i z celé Moravy,
držíme ti pěstičky, ty náš drobku maličký.
Příroda však moudrá byla a zásluhou Aničky,
za pár hodin už se přitisk mezi své dvě sestřičky.
Já jsem asi nenormální, řeknu klidně - praštěná,
jsem z té lidské soudržnosti neskonale nadšená.
TYTO ŘÁDKY JSOU NAPSÁNY PRO TU NAŠÍ ANIČKU,
TAKÉ PRO VÁS, ZA TO ŽE JSTE, PRIMA PARTA NA ÍČKU.
Zdraví vás velice, jak jinak, nežli Bertice...
