Svou pravou identitu najdeme někdy až ve zralém věku
Ilustrační foto :pixabay. com

Svou pravou identitu najdeme někdy až ve zralém věku

18. 1. 2020

Ujasňovat si, jací jsme, co se nám líbí, co je pro nás důležité a naopak, to není jen záležitost pro tenagery, hledající teprve svou životní cestu a zařazení ve společnosti.

Jsme ve svém věku, chtělo by se mi říct, už pěkně okopáni životem. Jak šly roky, byli jsme čím dál víc přetvářeni ze své původní podoby různými povinnostmi a takzvanými životními rolemi. A v nich, i když nás uspokojují, najednou ztratíme svůj vlastní pohled na sebe. Mnohdy se o něj snad už ani nepokoušíme. Přijali jsme roli životních partnerů, rodičů, prarodičů, zaměstnanců, S tímto světem je spojeno pro nás většinou vše, v něm se pohybujeme více či méně úspěšně a tak trochu automaticky.

A možná, že právě v současnosti, v našem dnešním věku, kdy se mnozí členové rodiny už vydali svou vlastní cestou, nás napadne: Co vlastně zbylo z té někdejší holky, z kluka, z mého vlastního já? Kde zůstaly naše sny a touhy, kolik jsme jich proměnili ve skutečnost? A co z nich bychom dokázali uskutečnit i dnes? Co se mi líbí, čeho si sám, sama za sebe užívám?

Pokud jsme měli štěstí, mohli jsme alespoň některé ze svých tužeb prožít ve své práci či v soukromém životě. Většinou však ne, naše záliba v malování, hře na klavír nebo tanci, sběratelství, sportu, kutilství, ustoupila do pozadí, protože nás život směroval jinam.

V současnosti to často dojde až tak daleko, že lidé už dokonce ani nevědí, co by je zajímalo, co by podnikali, kdyby k tomu měli podmínky. Nevědí ani, co je před lety bavilo. Nedokážou navázat na své zájmy, které se utopily v mlze. Někde v hlubokém nitru to Něco v nás zůstalo, ale nedokážeme se toho často ani dotknout, natož to znovu oživit.

A co když právě teď nastal čas vrátit se a hledat? Ale jak, jak objevit něco dávno zapomenuté a navázat na to?
Zkuste si položit několik nejzákladnějších otázek, v nichž budete myslet také jednou na sebe, nejen na své nejbližší.
Na čem mi opravdu záleží? Co je pro mě důležité? Čeho si cením? Žiji podle svých hodnot a priorit? Co mě dokáže nadchnout a probudit z letargie? Co bych chtěl/-a dělat, a budu litovat toho, když to neudělám? Co by se mi líbilo z toho, co nebylo součástí mého života? Co u mě vzbuzuje pocit dobra a naplnění?

Přemýšlejte o všech věcech, které vám činí potěšení. Byť to byly maličkosti. A ty jednotlivé maličkosti pozvolna vkládejte do svého života. Nepokoušejte se být perfekcionisty. Jak řekl francouzský filozof Voltaire: Nedopusťte, aby se dokonalé stalo nepřítelem dobrého. To znamená, že i pouhé "dobré" stojí za to a byla by škoda ho v honbě za dokonalostí zavrhnout. Pokud třeba rádi cestujete, ale nemůžete jet příliš daleko, nerezignujte na cestování jako takové, nýbrž si stanovte nějaký blízký cíl. Když nedokážete jet na koni, ale máte koně rádi, choďte se na ně dívat do hřebčince. Vždy máme k dispozici alespoň části toho, co milujeme, a ty si můžeme nárokovat a obohatit jimi svůj život. Když si vyhotovíte dva seznamy - jeden z věcí, které děláte každodenně, a druhý z věcí, které byste dělat chtěli -. porovnejte je a postupně trochu upravte ve svůj prospěch.

Chci říci, že jestliže žijeme ve svém nejpravdivějším já, žijeme bohatý a dobrý život. Pokud jsme však zapleteni do sítí vztahů, pocitů a povinností, které nám nejsou příliš vlastní, je dobré zkusit tu pavučinu rozmotat a spojit se s tím, co je v nás nejlepšího a co může dát našemu životu i dnes radost a smysl.

Jaké aktivity vás baví, čeho jste se kvůli jiným povinnostem třeba na dlouhé roky vzdali a rádi byste se k tomu alespoň trochu vrátili? Jakou byste ještě rádi dostali osobní šanci? Dokážete myslet také na sebe bez pocitu, že je to sobecké?

psychika
Hodnocení:
(5.1 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Obávám se, že už to nedokážu, vždycky se ohlížím na rodinu, přátele, zda to, co dělám, je nějakým způsobem nepoškodí. A předpokládám, že oni dělají to samé, takže rovnováha je nastolena. Ale jestli je to tak správně, opravdu nevím. Děkuji za námět k zamyšlení. Skvělý článek.
Jana Šenbergerová
Zuzko, plně souhlasím se vším, cos napsala. Ale hlavně se tím od chvíle, co jsem v důchodu, řídím. Často i na úkor "povinností". Když dnes řeknu, že něco musím, už to bývá většinou proto, že chci. Např. "Počkej, musím dočíst kapitolu, nebo musím dodělat tu barvu, nebo celý obrázek, musím si to vyfotit, musím ven" atd. Vřele doporučuji všem, kteří si pořád myslí, že si ostatní bez nich neporadí. Poradí, jednou určitě budou muset. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.