Každý den s úsměvem. To je moje krédo, se kterým se protloukám životem. Rok 2020 ukrojil z jemu vyměřeného času celou jednu dvanáctinu. Podle kalendáře vrcholí zima, pohled z okna však svědčí o něčem jiném. Světle šedá deka nad našimi hlavami se rádoby vtipně střídá s tmavě šedou, sem tam se v ní udělá dírka, která se rychle zacelí. O sněhu a mrazu si můžeme nechat jen zdát. Podle toho mám i náladu, do úsměvu se mi moc nechce, sluníčko mi chybí čím dál tím víc.
A tak jsem se z dlouhé chvíle v šeru obýváku zahloubala do svého fotoarchívu a skončila v šuplíčku: úsměvy. A usoudila jsem, že i vy možná potřebujete náladu lehce pozvednout.
Ven nevycházím bez foťáku v kapse. Dívám se pozorně kolem sebe a hledám. Občas se zadaří. Vybrala jsem pár obrázků, které vzbuzují můj úsměv, a rozhodla jsem se s vámi o ně podělit. Je to taková všehochuť, a pokud se mi podaří vyloudit na vaší tváři aspoň lehký úsměv, budu ráda.
