Proč se ženy smiřují se stárnutím mnohem hůře než muži
Ilustrační foto: ingimage.com

Proč se ženy smiřují se stárnutím mnohem hůře než muži

18. 2. 2020

Ženy, kterým už není čtyřicet, ba ani padesát, se často dostávají do stádia horečné snahy přizpůsobit se panujícímu ideálu krásy, jiné se naopak odevzdaně včlení do role babiček. Ačkoliv to zní poněkud zjednodušeně, tkví za tím vážná problematika.

Společnost neměří starší muže a ženy stejným metrem
Zatímco muži s přibývajícím věkem se mnohdy stávají zajímavějšími, jelikož mají finance, postavení a styky, cena žen mnohdy už po čtyřicítce jde rapidně dolů. Ženy se dostávají do klimakteria, tedy už nejsou v produktivním věku, děti odcházejí z domova, už nepotřebují jejich péči, a fyzická přitažlivost pozvolna klesá. 

Reklamy a média zobrazují mladé atraktivní ženy a málem nás přesvědčují, že se společnost skládá jen ze superštíhlých dlouhonohých modelek s hladkou pletí. Není tedy divu, že ženy, které už se takovými atributy nemohou pyšnit, svádějí vnitřní boj. Teprve v posledních letech se naštěstí začínají v reklamách zveřejňovat protinázory a objevují se v nich i starší ženy.

Čím trpí ženy při stárnutí
Pod vlivem dnešních společenských norem pro atraktivitu a hodnotu člověka má mnoho stárnoucích žen nízké sebevědomí, pocit selhání, osamělosti a depresí. Ubývání fyzických sil, změna postavy, vlasů a pokožky dává každodenně bolestně pocítit, že se žena dostává "do let".
Mnoho žen se kvůli dětem vzdalo lepších pracovních možností a nyní při zpětném pohledu na život nevidí nic, čím by se mohly "vykazovat", a cítí se zbytečné. Mnohdy jsou finančně závislé na mužích a v mnoha ohledech nejsou zvyklé být samy aktivní. Pokud je navíc partner opustí, přistoupí k tomu ještě pocit izolace a osamělosti. Všechno toto vede u mnoha žen k různým psychosomatickým obtížím jako je neklid, poruchy spánku nebo bolesti hlavy.

Psychologické fáze, kterými procházejí ženy při stárnutí
Ženy se se stárnutím vyrovnávají rozdílně. Jako v každé situaci, na niž se musí člověk nově nachystat, prochází se i zde různými fázemi a v každé z nich může žena ustrnout.

Vše začíná pohledem do zrcadla, uvědoměním si, že už tělesné partie nejsou tak pevné, že se objevují vrásky a skvrny v obličeji, že opálení kůži příliš nesvědčí. V porovnání s vnitřním obrazem, kdy se vidíme jako mladá dívka, se náhle objevuje spousta minusů.

1. fáze: Odmítnutí věku
Ženy, které odmítají svůj věk, se vědomě oblékají mladistvě a nápadně se líčí. Vyzkouší kdejaký nově vyvinutý výrobek, každou dietu a vitaminové přípravky s nadějí, že zastaví stárnutí nebo ho nějak posunou. Nechají se vyhladit liftingem, sahají po krémech proti vráskám, nechají si píchat injekce s botulotoxinem. Vyhledávají sexuální dobrodružství, aby se přesvědčily, že jsou stále žádoucí. Nerady hovoří o stárnutí a cítí se dotčeny, když se jich někdo zeptá na jejich mladistvý vzhled a zevnějšek. Přestávají slavit narozeniny a někdy se i zastaví v údajích o svém věku.

2. fáze: Negativní pocity
a)  Ženy se dohadují s osudem, závidí mladým ženám. Nesnášejí své tělo a své vrásky. Mnohé dokonce rezignují na péči o své tělo.
b) Ženy se odevzdají "osudu", dostávají se do role "starších" žen, jejichž život už je pryč, a litují se.
c) Vynořuje se strach před budoucností, před smrtí.
d) Nastupuje pochybnost a výčitky samy nad sebou, že dosud nežily plnohodnotný čas a hodně ho promrhaly.

3. fáze: Nová rovnováha
Ženy ani neodmítají svůj věk, ani ho nechápou jako důvod k sebepodceňování. Vybudovávají se postoj vůči sobě samým, v němž jsou zahrnuty zkušenosti z toho, co dokázaly a prožily v minulosti, ale zároveň i to, co by ještě chtěly prožít v budoucnosti. Neodmítají své tělesné změny, nýbrž je přijmou a svůj pohled zaměří spíš na to, co v sobě věk má pozitivního, např. více zkušeností, vyrovnanost a suverénnost.
Tato rovnováha však obvykle netrvá věčně. Kdykoliv může dojít k regresi, způsobené bolestmi, nemocí, ztrátou partnera nebo i přáteli v mladším věku. To vše stále znovu upomíná na to, že se stárne.

I přes veškeré problémy, které stárnutí přináší, mějme pokud možno stále na paměti, že pro naši přitažlivost je mnohem důležitější než mladistvý vzhled pozitivní vyzařování.

Autor: Redakce
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ová
Stárnutí - nedá se zastavit. Podle mě je dobré si věk přiznat, ale nedělat z toho problém. Ale také nesnažit se za každou cenu vypadat mladě - to je trapnější. než samo stárnutí. Zralá žena v minisukních - to bych zakázala zákonem :) :)
Marie Doušová
Stárnutí se nedá zastavit , ať se snažíte jak chcete. Je hezké být ve stáří příjemná, laskavá a hlavně smířená s tím , že už nezvládám vše , jako v mládí. Čistota a moudrost slova se ve stáří hodnotí a jestli mám vrásky, tak to není podstatné.
Soňa Prachfeldová
Když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet .... Tak nějak pořekadlo. Jistě že není vše ideální se stárnutím, někdy si povzdechnu, holka ty stárneš, no ale ještě to jde. :-) Spíše mám takové pocity, že bych chtěla ještě vidět to a to, třeba se dožít toho, až můj nejmenší vnuk vyjde základnu a j. Prostě žít , ne přežívat , tak do toho lidičky.
Danka Rotyková
Stárnutí mi přináší kromě mínusů ( ubývání sil a občasné zdravotní problémy) také plusy. Oddychneme si, když nemusíme povinně do práce, že se můžeme věnovat příjemné činnosti, že se nemusíme denně neustále hlídat, jestli jsme vhodně oblečeni nebo máme upravenou tvář, čili zda jsme ráno stihli makeup apod. Cítím to tak, že je to v pořádku. Kdybych nečetla článek, nenapadlo by mne se nad tím vůbec zamyslet.
Hana Rypáčková
Dokud mne nic nebolelo , tak jsem netrpěla a doufám, že mi stárnutí bude zase šuma fuk.
Eva Mužíková
Nevím, jestli je to to správné měřítko, ale že jsem zestárla poznávám podle toho, že již nemám takovou fyzickou sílu při některých oblíbených pracích. Tolik bych toho chtěla zvládnout, ale zkrátka nejde to. Tak dělám jen to, na co stačím. Nevadí mi vrásky, dokonce bych chtěla mít už i šedivé / stříbrné / vlasy jako měla maminka. Oblékám se podle toho v čem se cítím dobře, ne podle módy. Klidně si vezmu svetr, krátkou sukni a leginy. Doplním kozačkami a nějakou bundičkou. Ovšem vše musí barevně ladit. Líčím se střízlivě, jen řasy a nějaký krém. Nikdy jsem nepoužila rtěnku, ......a vyrazím.
Dana Puchalská
Ještě toho trochu. Aneb být klimakterický d i b l í k není můj šálek čaje. Mám odstrašující příklad v bývalé kolegyni. V 65 letech chytila druhou mízu a o 10 let mladšího přítele. A jak říkám.... potěš koště. Kdo nezažil - neuvěří. Vypadala jako podivná mrkací panenka,šéf ovšem podotknul že z obludária. A měl pravdu.
Věra Ježková
Svůj věk taky neřeším, jsem s ním srozuměna. Nejsem narcistní, pečuji o sebe přiměřeně. Za diblíka být nehodlám, nebyla jsem jím ani v mládí.
Zdenka Soukupová
Taky svůj věk neřeším. Je to prostě skutečnost, se kterou nic neudělám. Jsem díky bohu zdravá (a toho si MOC cením), takže nějaké vrásky mě nemůžou rozházet. Peníze radši utratím za hezký výlet, než za nějaké omlazovací kúry. Ze svého okolí neznám žádnou ženu, která by byla nějak "upravená" na mladší.
Alena Várošová
Svůj věk neřeším. s tím jsem se smířila. Věk Je pouhé číslo.Pokud se cítím zdravá,´šťasná a spokokojená.Nepřiouštím si stárnutí i když nám klepe na dvěře,ale vlastně nastěhovalo se přímo k nám.Každým rokem nám ukrajuje z našeho dílu života, každému rovným dílem připíše další rok.Netýkají se mi fáze a popisy stárnutí. K stáří přece patří vrásky,už ne tak pevné tělo,jak jej měl člověk v mládí.Fáze č.1 se mi přímo příčí a zapřít svůj věk prostě nelze.Někdo vypadá na svůj věk mladaší,někdo starší. Tak už to asi má býr.

Zpět na homepage Zpět na článek