Náš mazlíček strakapoud
Ilustrační foto: pixabay.com

Náš mazlíček strakapoud

21. 2. 2020

Naše pracoviště se nachází v okrajové části města. O zeleň nemáme nouzi, jen v blízkosti naší budovy se nachází několik vzrostlých borovic, smrků, bříz a velké množství různých keřů. Často můžeme pozorovat holuby, hrdličky a různé drobné ptactvo. Občas k nám zavítal i bažant. Rozruch na našem pracovišti ale způsobil pestrobarevný ptáček, který si okamžitě získal pozornost, a to nejen svým vzhledem.

Byl středně velký, tak asi dvacet centimetrů, jeho tělo pokrývala černá lesklá peříčka s bílými skvrnami a na temeni byl zbarven červeně. Zanedlouho se stal doslova naším miláčkem. Nejenže dokázal zpestřit náš pracovní den, ale jak se časem ukázalo, také stmelil náš kolektiv a obohatil náš pracovní život.  

Jako první ho spatřila uklízečka. „Ťuky, ťuk“ , slyšela jednoho dne. Ťukání se ozývalo v pravidelném rytmu. Naše paní uklízečka nikdy nic nenechává náhodě, a tak i tentokrát jí zvídavost nedala spát a potichu se vydala za zvukem. A nestačila se divit. Z okna uviděla barevného ptáčka, jak hbitě klove do naší nové světlezelené fasády. A to tak urputně, že polystyrén lítal na všechny strany. Když bude i nadále pracovat s takovou vervou, rozuměj ptáček, budeme mít problémy. A že se snaží.

Svůj objev okamžitě nahlásila řediteli. Ten obešel celou budovu a na čele mu přibylo pár vrásek. Zjistil totiž, že na několika místech jsou vyklovány otvory. „Fasáda je nová, stála spoustu peněz, přece nám ji nezničí takový malý prevít,“ rozčiloval se. Za chvíli se o přítomnosti krásně zbarveného opeřence dozvěděli všichni zaměstnanci a někteří navzdory svým pracovním povinnostem trávili nemalou chvilku jeho pozorováním. Pracovní tempo  opeřeného krasavce bylo obdivuhodné, narušená fasáda nikoliv. Přesto si ten vykutálený ptáček získal své příznivce. Dámy mu zcela bezostyšně fandily a neustále na něj číhaly s mobilem v ruce, jen aby získaly jeho foto – asi dlouho tak krásného ptáka neviděly. Ptáčkovi se pózovat moc nechtělo, většinou se nenechal rušit a bez výrazného vzrušení kutal dál, jindy uletěl, ale to jen proto, aby se zanedlouho zase vrátil a pokračoval v načatém díle.

Sice se občas našel i někdo, kdo se ho snažil úmyslně vyplašil a tím si šplhnout u ředitele, ale to ptákovi nijak nebránilo v brzkém návratu. Bylo ale jasné, že tohoto, byť nádherného, ale přeci jen  nezvaného hosta, který nám ničí majetek, budeme muset  nějakým způsobem přesvědčit, aby odletěl o dům dál.  

Ředitel svolal operativní poradu. To už studiem na googlu zjistil, že se jedná o strakapouda - o přesný druh se zatím vede spor - a že zbavit se ho nebude tak jednoduché. Prvně padl návrh, navzdory ochranářům přírody a ornitologům, že je zapotřebí se ptáčka pěkně v tajnosti zbavit ihned a navždy. Nakonec tu máme jednoho zdatného střelce, který dokonce vlastní diplom mistra republiky ve střelbě a putovní pohár, ale ten se s tímto nápadem naštěstí dvakrát neztotožňoval.

Jenže ptáček jakoby naše myšlenky vycítil a už se neukázal. Marně jsme ho vyhlíželi, po krásném inteligentním ptákovi nebylo ani vidu, ani slechu. Každé ráno jsme se těšili do práce s nadějí, že ho dnes uvidíme. A kladli jsme si otázku: „Přiletí, nepřiletí“? Dokonce padly i nějaké sázky. Téma „strakapoud“ se řešilo téměř každou volnou chvilku. Tak to šlo asi čtrnáct dní. Pak opět přiběhla uklizečka s tím, že ptáček je opět v plné práci a že už vykloval na druhé straně budovy tak velký otvor, že by se do něho pohodlně vešla celá vrabčí rodina. Střídavě jsme se na něj chodili opatrně dívat a paradoxně jsme mu drželi palce.   

Stále je v jednání, jak tuto záležitost seriózně vyřešit. Sekretářka dostala za úkol sehnat siluetu dravce, prý by to mohlo zabrat a také má neprodleně volat ornitologa a získat patřičné informace. Možná nám nezbyde nic jiného, než vzít ptáčka na milost a počítat s ním jako se součástí našeho pracovního týmu. Však už si na nás také zvykl. Jen tiše doufáme, že si nepřizve své kolegy.

Soutěž - Mazlíčci
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Josef Borecký
Letos ne, ale minulé roky jsem tu několikrát slyšel jako kulomet bušit strakapouda do ocelového sloupu trakčního vedení. Jistě tam nehledal červíky, ale prostě dával najevo do širokého okolí, že je tady . Odolnost jeho zobáku a hlavy je obdivuhodná.
Eva Haltufová
Jsem moc ráda, že vás příběh s strakapoudem pobavil. Doma mám kočičku, pořídila jsem si ji jako náhradu za takové kočičí zlatíčko, které mělo smutný osud. To by byl ale hodně smutný příběh, tak až jindy..
Marie Novotná
Krásně se to čte.Nám lítá na starý ořech,tluče jak o závod.
Soňa Prachfeldová
Hezký článek, pobavila jsem se. Strakapoud je krásný, byla by ho škoda. Tak ať se zdárně vyresi kauza s fasádou, třeba se na jaře zamiluje a odlétne za hlasem svého srdce.
Hana Rypáčková
Na panelákách jsou pod fasádou mřížky a domy jsou u parku, kde je dost starých stromů, ale klepe na plechy a to je rámus...Mazlík.
Eva Mužíková
Paní Evo, dovedu se vžít do atmosféry, která ve vašem kolektivu panuje. Tak ať se vám podaří tento " problém" vyřešit ke spokojenosti obou stran.
Dana Puchalská
Moc hezký článek. Před 3 roky jsem ležela pár dní v Hloubětíně v nemocnici. A tam nám pobyt zpříjemnil taky jeden strakapoud. Kloval opravdu usilovně do veliké vzrostlé borovice. Ráda jsem se na něj z nemocniční postele dívala a poslouchala jej. Ano Zuzano, starý Karlín už není. Škoda, vyrůstala jsem tam. A ve velkém parku, jak jsme říkali Kaizlovým sadům u archivu, bylo ptactva habaděj.
Zuzana Pivcová
Když byl vojenský archiv ještě dávno na Invalidovně a za ní byly před tratí směrem k Žižkovu zarostlé stráně, slétala se k nám spousta ptáků, které jsme s kolegyní krmily. Buď lojovými koulemi nebo slunečnicovými semínky. protože jsem od dětství už řadu ptáků zapomněla, donesla kolegyňka synův atlas ptactva a každého nově příchozího jsme se snažily identifikovat. Strakapoud byl mezi nimi také. Ano, kloval velmi hlasitě, to byly rány. Pak se Karlín ale změnil, vyrostla tam podnikatelská zóna a náš archiv se odstěhoval na Ruzyň a já pak odešla. Tak teď jsem ráda, když v létě v Týně potkávám na dvoře hejna vrabčáků.
Lenka Kočandrlová
Loni v zimě nám lítal páreček klovat lojové koule,které máme zavěšené okolo krmítek,ale i na okenní mříži.Tak jsme je mohli opravdu zblízka pozorovat.Dokázali za jeden den sežrat celou kouli.Jinak si dělají díry ve stromech,hlavně v jívách,a myslím si,že v létě sameček chodí dlouze ťukat do špičky smrku,aby upozornil,že tady má své teritorium. I ptáci mají rádi zábavu,tak proto asi lítá klovat polystyren. Byla by škoda ho usmrtit!
Naděžda Špásová
Na jednu stranu strakapoudovi fandím, na druhou stranu by mi ničení fasády taky vadilo. U nás na sídlišti to zkoušeli ptáci taky. Na všech domech máme nalepené siluety dravců. A pomáhá to, ničení ustalo. (✷‿✷)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.