Padesátka je období největší nespokojenosti
Ilustrační foto: ingimage.com

Padesátka je období největší nespokojenosti

29. 2. 2020

Muži přemýšlejí, zda v životě dosáhli všeho, co chtěli. Ženy si přestávají připadat půvabné a sexy. V práci mají často pocit, že nestíhají to, co dříve. K tomu jim přibývají starosti se zestárlými rodiči, kteří potřebují jejich pomoct. Vítejte ve světě padesátníků, ve věku, který je označován za nejhorší.

Pokud je vám více než padesát, blahopřejeme. To nejtěžší životní období máte za sebou. Pokud je vám méně, je dobré se připravit, obrnit trpělivostí, nezapomenout, že v tom nejste sami. Potěšující je, že si tím obdobím projdou všichni.

Velmi často je používán výraz krize středního věku. Jenže s tím, jak se lidský věk prodlužuje, už v souvislosti s ní není míněno to, co bývalo dříve. Kdysi se za krizi středního věku považovaly pocity čtyřicetiletých pánů, kteří měli pocit, že jim život utíká a tak si začali s dvacetiletými slečnami. Nebo ještě tak pocity jejich manželek, které přemítaly, zda dát vědět, že o těch dvacetiletých slečnách vědí nebo raději mlčet a čekat, až slečny zmizí a jejich muži zase usednou k televizorům.

Jenže nyní se za krizi středního věku označuje období, kdy je lidem kolem padesátky. Ano, padesátka je nyní střední věk a není důvod se tomu divit, protože období mezi šedesátkou a sedmdesátkou se označuje jako rané stáří nebo se v souvislosti s ním vlastně už slovo stáří ani nikdo neodvažuje použít.

Britský profesor ekonomie David Blanchflower se dlouhá léta věnuje zkoumání toho, jak věk ovlivňuje pocity spokojenosti, štěstí. Ve své práci uvádí: „Trajektorie křivky je stejná ve všech zemích bez ohledu na to kolik tam lidé vydělávají a jaké délky života dosahují. Největší nespokojenost lidé cítí přesně ve věku těsně přes čtyřicet sedm let a trvá to ještě pár let po padesátce.“ Jinými slovy, okolo padesátky začne být zpravidla nespokojený americký miliardář stejně jako prodavač zeleniny z indické chudinské čtvrti.

Závěry tohoto zkoumání nedávno publikoval americký Národní úřad pro ekonomický výzkum. Nejde totiž o nějaké šťourání se v pocitech, ale o velmi pozoruhodná data, která zajímají ekonomy, statistiky i obchodníky. Odborníci na reklamu a marketing v souvislosti s touto studií totiž zkoumali, nakolik se spokojeností obyvatel souvisí jejich chuť nakupovat, bavit se, pracovat. Závěr? Samozřejmě, že to souvisí hodně. Žena, která se cítí být spokojená a obdivovaná, si ráda vyjde koupit něco nového nebo si vyrazí za kulturou. Ovšem žena, která je v depresi z toho, že jí přibyly vrásky a přibrala pár kil, si raději večer sedne doma, píše si přes internet s kamarádkou a ubezpečují se vzájemně, že život za nic nestojí.

Výsledky práce profesora Blanchflowera jsou velmi často vidět v běžném životě, stačí se rozhlédnout. Například v kanceláři jedné ostravské obchodní firmy pracují čtyři úřednice. Ta, které je čtyřicet osm let, je neustále ubručená, nespokojená, podrážděná. „Nestíhám práci a péči o mámu. Ona žije sama, já za ní neustále jezdím a jsem vystresovaná, jestli je v pořádku. K tomu podporuju dceru na studiích. V podstatě vše, co vydělám, spolknou běžné náklady na život. Nemám čas na sebe, už nemám žádné koníčky, nic. Přijdu každý večer domů naprosto vyřízená a nemám se na co těšit. Připadá si hnusná, nemožná,“ říká.

„Neblázni, moc si všechno bereš. Máš před sebou nejlepší období života. Počkej, až ti bude k šedesáti. Mamince zařiď pečovatelku nebo domov pro seniory. Musíš teď myslet i na sebe. Já také byla v padesáti taková nějaká nespokojená, ale pak se můj život uklidnil. Nebudeš věřit, ale já si i připadám ve větší formě, než v padesáti. Jako by to, že jsem klidná uvnitř bylo vidět zvenku,“ říká jí její třiašedesátiletá kolegyně.

Ještě starší spolupracovnice, která si v kanceláři přivydělává k penzi na částečný úvazek, je ještě spokojenější. „Mám penzi, práci, takže nestrádám. Finančně jsem se nikdy neměla tak dobře, protože mám peníze jen sama pro sebe. A protože mám i čas, můžu je do sebe investovat. Chodím na masáže, mám předplatné do divadla, s kamarádkou každé léto cestujeme po zajímavých českých a moravských městech. Procházíme se, dáváme si kávičky, večer vínko. Nikdy jsem se neměla lépe,“ tvrdí a dodává, že si přesně vybavuje, jak byla v období kolem padesátky jiná. „Tehdy jsem se rozváděla, manžel si našel jinou, mladší ženu. Myslela jsem, že to nepřežiju. Přežila jsem. On ne, pár let na to zemřel na infarkt, když jel na kole. Ve snaze se vyrovnat nové ženě a jejím kamarádkám totiž začal vyrážet na dlouhé cyklovýlety, jenže jeho srdce na to jaksi nebylo připravené.“

Generaci padesátníků se nyní často říká sendvičová. A to proto, že tito lidé jsou sevřeni starostmi a povinnostmi jako sendvič. Takto se k tomu na tiskové konference věnované problematice této generace vyjádřil Matěj Lejsal, ředitel domova pro seniory Sue Ryder: „Když jsem přemýšlel, jak lidem přiblížit fenomén sendvičové generace, vzpomněl jsem si na skautské stránky, kde jsou zveřejněna pravidla záchrany tonoucího. První pravidlo při první pomoci, když se někdo topí, zní: Volejte o pomoc a dejte lidem kolem vědět, že se něco děje. To platí i v běžném životě. Když se rozhodnete zachraňovat, dbejte o tom, abyste neohrozili sami sebe.“

Čím dál více lékařů, psychologů a lidí zabývajících se problémy spojenými se stárnutím populace, totiž upozorňuje na to, že lidé ve věku kolem padesátky si svou nespokojenost a krizi způsobují do určité míry sami. Přeceňují své síly, nabírají si mnoho povinností. Někteří si odmítají připustit, že stárnou a že už nebudou zvládat tolik co dříve. Odmítají do svých životů vpustit slovo stárnutí.

Naopak lidé ve věku nad šedesát, velmi často svůj dosavadní životní styl zmírnili, vylepšili, začali dělat to, co je naplňuje, co jim dělá dobře. Jsou vyrovnanější, a tudíž spokojenější. Mnozí se dokonce nebojí použít to křehké slovní spojení: Jsme šťastnější, než kdysi.

stárnutí věk
Hodnocení:
(5.2 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Švecova
Padesátka byla fajn, děti byly už z domu, začali je cestovat, zdraví bylo dobré, nemám si na co stěžovat. Pak přišly horší roky, ale teď o 15 let více a zatím super.
Zuzana Pivcová
V padesáti jsem měla výrazně víc fyzických sil a byla jsem hodně odborně vytížená v zaměstnání. Znamenalo to i poměrně dost zahraničních služebních cest. Při pohledu na fotky ze srazu se spolužáky z devítky, kdy stojím nahoře na lyžařském skokanském můstku v dlouhých šatech, lodičkách a s delšími vlasy, mám dokonalou možnost srovnání s dneškem. :-D Ale díky bohu za něj!!
Marie Ženatová
Dnes je mi určitě líp než v padesáti.
Jana Šenbergerová
V padesáti jsem měla tolik starostí a byla v takovém zápřahu, že jsem neměla čas přemýšlet o nějakém stárnutí. Své stáří pokládám za odměnu, které se mi právě proto dostalo.
Marie 00000
V padesáti - to byl život ......
Jitka Caklová
V padesáti jsem teprve začínala žít a litovala jsem, že mě toto štěstí potkalo až v padesáti. To jsem ale ještě nevěděla, že nemám čeho litovat, že ta nejlepší léta mám teprve před sebou a že o dvacet let později se budu cítit lépe, než jsem se cítila ve čtyřiceti, kdy jsem byla v tom největším fyzickém zápřahu, s bolestmi od hlavy k patě.
Hana Polednová
Na padesátku vzpomínám v dobrém. Sice jsem proležela své narozeniny přes měsíc v nemocnici, ale měla jsem již ročního vnuka a ještě zdraveného manžela. Takže u mne dobrý.
Lenka Kočandrlová
O padesátých narozeninách jsem si uvědomila,že jsem vlastně na okraji trychtýře,do něhož zakrátko spadnu bez možnosti návratu...Úplně jsem se vyděsila myšlenkami na smrt,která číhá na dně té nálevky,než se tam spadne,ještě se budu klouzat po stěnách,dny budou rychleji a rychleji ubíhat...Nějak jsem ty hnusné představy zvládla,od té doby uplynulo mnoho let,jsem té konečnosti mnohem blíž - ale - nějak jsem se přestala tak velmi bát. Pro mne je nejlepší čas nyní,posledních 6 let v důchodu.
Lydie Jakubcová
V padesati mi bylo fajn
Věra Ježková
V padesáti jsem se cítila dobře. Na pozvánku na oslavu narozenin, kterou jsem pořádala v zaměstnání, jsem napsala dva citáty. První je od psychiatra V. Vondráčka, autora druhého jsem zapomněla. „Padesátka je věk, kdy se člověk v poměrném mládí dožívá úctyhodného stáří“. „Když jsem byl mladý, říkali mi: ,Počkej, uvidíš, až ti bude padesát.‘ Teď je mi padesát a nevidím nic.“

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.