Jen obyčejná dvacka
Foto: autorka

Jen obyčejná dvacka

6. 3. 2020

Každý z nás se pravděpodobně dostal do situace, kdy při nakupování, zvlášť v hypermarketech, objevil na účtence u pokladny nějakou nesrovnalost v ceně. Já osobně jsem ještě donedávna patřila k těm "laxním", kteří účtenku zmuchlají a zahodí, případně si ji ani nevezmou.

Má sestra naopak po poměrně častých případech nesprávných cen účtenky pečlivě kontroluje a žádá nápravu. Spolu však máme naopak takovou dohodu, že když občas najdeme nějakou minci, ať už na ulici nebo třeba zapomenutou v automatu na kávu, dáme ji do figury psa, určené pro finanční sbírku na výcvik vodicích psů. Bereme to tak, že nám ty peníze nepatří, tak si je nenecháme.

Před několika dny jsem ve velkém nákupním centru zašla do prodejny Profimed koupit si zubní pastu GUM. Nepatří zrovna k těm levným, ale je hodně účinná proti paradentóze. Prodavačka mi řekla cenu, kterou jsem se svým už nepříliš ostrým sluchem vnímala jako 130 korun. Kromě stokorunové bankovky jsem chtěla dodat zbytek v mincích. Na přesnou částku to nebylo, tak jsem dala dvacetikorunu a místo chybějící desetikoruny ještě další "dvacku". Prodavačka mi vydala účtenku a nic. Tak stojím a čekám na vrácenou desetikorunu. Chvíle rozpaků, co je, tak se hlásím o desetikorunu zpět. Prodavačka se diví, jak to, a já se snažím vysvětlit, co jsem jí dala, ale nějak jsem se zapletla do vydané částky a prodavačka už měla mince v pokladně. Obě jsme chtěly situaci vysvětlit. Já už jsem pak mluvila zřejmě o třech dvacetikorunách, protože jsem byla upnutá na to, že jsem nedostala deset korun nazpátek. Prodavačka sáhla do pokladny, dala mi zpět dvacetikorunu s tím, že už to nemůže nijak dokázat, tak ať si ji vezmu. Ráda viditelně nebyla, ale nechtěla se se mnou dohadovat.

Tak jdu s dvackou dál po chodbě nákupního centra a v hlavě mám ty divně pomíchané mince. Podívám se na účtenku a vidím teprve teď, že pasta stála 140 korun. Čili na mé dvě dvacetikoruny mi nebylo co vracet. Naopak, teď mám kvůli svému protestu neoprávněně jednu dvacetikorunu zpátky, takže jsem za pastu zaplatila o 20 Kč méně. Jdu dál, pak postávám, utěšuji se tím, že takovému obchodu to určitě scházet nebude, ale cítím, že už tam asi nikdy nevkročím. Jako kdybych měla na čele vypálený cejch.

Pak se bez rozmýšlení v mžiku obracím a jdu zpět. Vcházím do obchodu a prodavačka na mě upře nechápavý pohled, asi, co chci ještě řešit. "Já Vám jdu vrátit tu dvacku", pravím, "ona mi fakt nepatřila, přeslechla jsem cenu a pak se do těch mincí nějak zamotala". Prodavačka vyhrkne, že by se nic nestalo, ale já pokračuji, že by mě to mrzelo a peníze si rozhodně nechat nechci. Už jsem na odchodu ve dveřích a ona mi říká: "Tak děkuji, to by asi opravdu nikdo jiný neudělal, jste hodná".

Na to nemusím být hodná, abych měla smysl pro poctivost. Ne nadarmo říká jedno přísloví, že "Nejlépe se spí na podušce z čistého svědomí". A já jsem tu noc spala docela dobře.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Také jsem několikrát vracela, když mi vrátili víc. Většinou si napřed prodavačka myslela, že chci vrátit víc, ale když pochopila, že by se okradla, tak byla moc ráda.
Hana Nováková
Říká se Zuzko: " s poctivostí nejdál dojdeš". Nejsem si jistá, zda to platí i v dnešní době. Mě se to stalo obráceně, nejdřív jsem chtěla platit 2000Kč, pak jsem v peněžence uviděla 1000Kč a drobné k tomu přidala a podala pokladní, ta mi vrátila na 2000Kč. Když jsem říkala, že takto to asi nebude, zle se na mě podívala a já situaci zopakovala. Uvědomila si to. Vrátila mi jen příslušných pár drobných a tvářila se jako sup. Tak nevím, co si mám myslet. Ale já bych z těch peněz neměla vůbec radost a ani bych si je nevzala, ale za ty její ksichty by to chtělo nějaké pokárání.No Boží mlýny jsou sice pomalá, ale jistá s.r.o. a na ni spoléhám.
Jana Hošková
Tak mne bohužel většinou oberou. Naposledy jsem za zlevněné džíny zaplatila padesátku navíc, takový jsem já grand ! V obchoďáku totiž zrovna hlásili, že už víc než půl hodiny čeká na maminku ztracený chlapec v informacích. Začly jsme to rozebírat s prodavačkami a já si zřejmě nevšimla, že jsem si nazpět vzala jen papírové a kovovou padesátikorunu jsem jim tam nechala...a když jsem si to uvědomila, byla jsem už v metru a přišlo mi hloupé se tam vracet. Nakonec - jak bych to dokázala, že jsem si ji nevzala ? Tak jsem ty džíny zas tak moc zlevněné neměla... :-(
Irena Mertová
Také jsem už několikrát vracela, co mi nepatřilo - nalezený mobil, přeplatek při vracení peněz, nalezenou peněženku... Mně se naopak stalo, že jsem takhle o peníze přišla. Ale svědomí mám čisté a dobrý pocit. Kdo svědomí nemá, může se nám smát :-))
Marie Doušová
Jako malá si pamatiji,když jsem si byla koupit v papírnictví obaly na sešity , tak mi dali o obal víc. Zjistila jsem to až doma ,ale hned jsem se sebrala a šla ho vrátit. V prodejně už vytírali, ale já proběhla k pultu a vracela obal . Koukal na mě prodavač jak na blázna a ještě mi vynadal , že tam šlapu a blbý obal jsem si měla nechat a neotravovat s takouvou prkotinou.Odcházela jsem smutná ,ale doma mě otec pochválil a řekl, že jsem udělala dobře a že prodavač byl hulvát.Neví , proč si do dneška tak pamatuji, ale nedalo se to zapomenout,neboť mě to tenkrát hodně zasáhlo.
Vladislava Dejmková
Stalo se mi, že jsem přišla k bankomatu a u výdejního otvoru ležela dvoustovka. Rozhlížela jsem se, ale okolo nikdo nebyl. Co s tím? Sice jsem si ji vzala, ale ještě tento den jsem ji dala do nějaké sbírky. Jako by mě pálila v peněžence.
Naděžda Špásová
Zuzanko, vím, jak jsi se cítila. Měla bych to úplně stejně a tu dvacku bych šla taky vrátit. Přiznat chybu a mít čisté svědomí je pocit za všechny prachy. A není nad to, se dobře vyspat, viď. (◕ᴗ◕✿)
Marcela Pivcová
Opravdu se mi často stává, že mi v pokladně obchodu chybně namarkují nákup a já se s účtenkou vracím zpět a žádám o opravu a vrácení rozdílu v penězích. Nedávno jsem ale při kontrole účtenky zjistila jinou situaci. Pokladní byl bezpochyby cizinec a můj nákup byl nezvykle levný. Kupovala jsem jako dárek hrneček s obrázkem jezevčíka pro majitelku stejného psího miláčka. Na účtence mezi položkami nebyl a jeho cena byla asi 170 Kč. Nerozmýšlela jsem se, co udělám - pokladního jsem upozornila na chybu a cenu doplatila. Samozřejmě mi děkoval a já se slovy o spravedlnosti a s dobrým pocitem jsem odešla. Jen jsem si vzápětí pomyslela: kolik lidí "ze sta" by se zachovalo stejně a kolik si teď myslí, že jsem pořádně hloupá.
ivana kosťunová
Stalo se mi jednou, že jsem platila u pokladny v samoobsluze a všimla si, že na zemi leží stokoruna. Zřejmě někomu vypadla z peněženky při placení. Zvedla jsem ji a podala pokladní s tím, že se asi pro ni někdo vrátí. Cestou domů mě napadlo, že jsem si to od ní měla nechat podepsat, ale bylo mi hloupé se kvůli tomu vracet. Asi za dva dny jsem se při nákupu zeptala, jestli si někdo ty peníze vyzvedl. Prodavačka zrudla a překotně mi začala vyprávět, že se pro ni vrátila jedna stará paní. Bylo mi jasné, že lže, a stovku si nechala. V duchu jsem si řekla - však ono se ti to vrátí, babo prolhaná - a doufám, že se to i vyplnilo. Bylo to v době, kdy stovka měla přibližně hodnotu dnešní tisícíkoruny.
Věra Ježková
Zuzko, to je moc hezký příběh. Z té dvacetikoruny navíc bych taky neměla radost; myslím, že bych se zachovala stejně. Účtenky pročítám pouze v případě, že nakupuji i pro dny, které trávím u svého přítele a útratu za jídlo spravedlivě dělím. I pro kočičku. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.