Plný špajz zásob. V minulosti běžná věc
Ilustrační foto: ingimage.com

Plný špajz zásob. V minulosti běžná věc

13. 3. 2020

Velká nádoba kysaného zelí. Desítky zavařenin. Luštěniny. Jídlo, které se nezkazí. Zkrátka, něco na takzvaně horší časy. Pro naše předky naprosto běžná věc. Pro lidi žijící v době supermarketové to je naopak záležitost výjimečná.

Kdo si doma dělá zásoby, je v posledních letech spíše k smíchu. Kdo si je začal dělat v souvislosti s prvními zpráva o epidemii koronaviru, byl veřejností označován za panikařícího hamouna. Jenže určité zásoby, díky kterým rodina byla schopna přežít v případě neočekávaných situací, byly pro naše předky přirozenou součástí života. Byli totiž zvyklí, že život přináší i těžká období. Ale především pro ně nebylo běžné zajít si kdykoli, ve dne v noci, koupit cokoli potřebují. Přesněji, i to, co nepotřebují.

Podle historiků se lidé už v dávných dobách chovali podobně jako třeba veverky a další živočichové zvyklí dělat si zásoby. Existují teorie, že pralidé postupně přicházeli na to, že když nechají maso ležet dál od ohniště, tedy v chladnější části jeskyně, je déle poživatelné. Takže jsme u základů chlazení. Jinak to ale naši předkové měli s uchováváním potravin výrazně těžší, protože se jim vše poměrně brzy kazilo. Takže je jasné, že už věděli, že něco se dá zakopat do země a tím se prodlouží trvanlivost. Archeologové v jižních Čechách například před časem vykopali žaludy uložené ve zvláštních nádobách. Zjistili, že nález pochází ze střední doby bronzové. „Nejprve jsme mysleli, že šlo o krmení pro hospodářská zvířata, ale ukázalo se, že šlo o potravinu pro lidi,“ uvedl archeolog Ondřej Chvojka.

Největší problém naši předkové měli s tím, jak uchovávat potraviny v teplých dnech. A co teprve národy, které žily na jihu. Existují nálezy, že například v Persii byly v královských palácích ledárny, tedy místnosti, které se naplnily ledem a v nich se uchovávalo jídlo, jak to jen dlouho šlo, tedy, než se led úplně rozpustil. Existovala profese ledař. Šlo o lidi, kteří měli na starost uchovávat led po zimě co nejdéle a rozvážet ho do domovů šlechty a bohatých měšťanů. Lidé chudí si museli vystačit s tím, že občas něco šoupli ho studeného horského potůčku, pokud měli to štěstí, že v jejich blízkosti nějaký byl. Hloubil proto chladné sklepy, využívali  jeskyně. Tam všude si lidé dělali zásoby, protože dříve bylo naprosto běžné, že domácnost zásoby mít musí.

Zlomem byl rok 1805, kdy vynálezce Oliver Evan nakreslil návrh přístroje, který dokáže vytvářet chlad. Později ho na jeho základě vylepšil a sestrojil Jacob Perkins. Na jejich poznatky navázali další vynálezci a tak se vývoj zdokonaloval. Počátkem dvacátého století se začaly prodávat lednice určené pro domácnosti. Cena v dolarech byla tak vysoká, že by se za ni tehdy dala pořídit dvě auta.

Koncem třicátých let už měla více než polovina amerických domácností lednici a přístroj se vydal na vítězné tažení do Evropy.

Mnohé starší hospodyně však ještě dlouhá léta poté nedaly dopustit na staré dobré sklepy. Uměly totiž s potravinami nakládat tak, že vlastně ani lednici nepotřebovaly. Znaly finty, jak správně zavařovat, konzervovat, jaké potraviny nakupovat a skladovat.

Pamětníci vzpomínají, že doma jedli výhradně to, co rodina vypěstovala, případně pořídila z vlastních zdrojů. Tedy pokud měli zvířata, drůbež a podobně. Nakupovat se chodilo jen výjimečně a to věci, které rodinné hospodářství neposkytlo, například cukr. Pro lidi, kterým je nyní kolem osmdesáti, nikdy nebude naprostou samozřejmostí, že si mohou kdykoli jít cokoli koupit do obchodu. V jejich dětství se pro jídlo častěji chodilo do spíže, do sklepa, vařilo se ze zásob.

První supermarket byl otevřen v roce 1930 ve Spojených státech. Češi znali až do počátku devadesátých let dvacátého století jen větší či menší samoobsluhy, ale první rozlehlé zbožím přeplněné supermarkety poznali až v roce 1991.

Brzy si díky nim zvykli,  že je možné si kdykoli koupit cokoli. A tak mnozí, zejména ti mladší, pohlížejí s úsměšky na lidi, kteří vzpomínají, jak měli doma vždy ve sklepě pytle brambor a spousty zavařenin. „Nač zavařovat, když si můžu koupit kdykoli čerstvou zeleninu?“ říkají jim vnuci.

„Vnučky se mi smějí, když jim vyprávím, jak jsme kdysi hospodařili. Pořád mám tendence mít doma něco takzvaně na horší časy, ale vnučky mi říkají, že netuší, co si pod pojmem horší časy představit,“ vypráví jednadevadesátiletá Eliška. Pamatuje si, jak za války hladověla a jak ji zachránilo to, že příbuzná měla zahrádku. „Neustále jsme jedli polévku z nějaké zeleniny. Už nevím, co jí tam rostlo. Asi kedlubny, mrkev. Ta polévka byla pořád stejná. A neustále jsme tu zeleninu ještě zavařovali, aby bylo něco i na zimu. Nepamatuju, že bychom si šli něco koupit, stejně nebylo co,“  vysvětluje.

Historik Martin Franc, který se specializuje mimo jiné na dějiny stravování, uvedl: „Minulá desetiletí ukázala, že syntetická strava založená především na výdobytcích chemie, nemůže nahradit přirozenou stravu, přírodní zdroje. Nic na tom nemění fakt, že se nyní potraviny připravují za použití vysoce moderních pokročilých technologií, které naši předkové k dispozici neměli. Ale na obsah talířů příštích generací bude mít zřejmě zásadní vliv stav přírodních zdrojů, ne novinky v chemickém průmyslu. Proto je dobré se ptát, zda je dokážeme chránit, racionálně využívat a zda budeme schopni připravit i případné krizové scénáře jako je například využívání neobvyklých zdrojů potravin.“

Je možné, že současná epidemie koronaviru, která začíná měnit zvyklosti lidí, změní i přístup mladší a střední generace k jídlu, k uchovávání potravin, k  jejich nakupování. Možná, že zjistí, že není zcela běžné jít dvakrát týdně večer na pizzu a mít mrazák plný kbelíků zmrzliny, ale že je důležitější umět nakupovat a vytvářet určité zásoby potravin tak, aby z nich člověk dokázal vytvořit chutné a výživově hodnotné jídlo i v případě, že se třeba týden či déle do obchodu nedostane.

jídlo koronavirus potraviny
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ondra Vysma
Tak dnes, kdy si mohu objednat ovoce nebo zeleninu od Gastrofresh až domů, nevidím potřebu velkých zásob.
Dana Novotná
Taky jsem od té doby, co odešly děti z domova nic moc nezavařovala, jen to co chtěly, ale teď poslední roky se k tomu opět vracím. Když přijdu do supermarketu a vidím to ovoce a zeleninu, které dozrává někde v kamionu, a je bez chuti, tak si raději koupím něco od zahrádkářů a zavařím, udělám marmeládu, atd. a nebo dám na mražák. Tak tam mám byliny, co jsem vypěstovala sama, rajčata od švagrové, a pak kdo co dá, nebo koupím. A místo cizokrajného ovoce jím naše jablka.
Věra Halátová
Jedenadevadesátiletá paní? Takže ročník 1921. A za války? Moje matka je o rok mladší. A my, děti jsme nežily za války, ale od roku 1951. Já jsem se narodila, když byly potraviny na příděl, na lístky. Nevím, kdy byl tento systém zrušen, ale celé mé dětství a mládí jsme si pěstovali zeleninu na zahrádce a na zimu ji schovávali do písku, sháněli přes léto ovoce a na zimu zavařovali. Na zimu se objednávaly brambory, cibule, česnek a nakládalo zelí. Moje děti se narodily v roce 1979 a 1987 a v té době jsem i já sháněla zeleninu a ovoce na zimu a různě ukládala, nakládala a zavařovala. Nevím, kdy začaly mrazáky, já jsem měla první ledničku s mrazničkou v roce 1987, před tím, než se narodil 2. syn. Ještě po revoluci, v roce 1994,1995 jsem jezdila na Jižní Moravu k příbuzným pro brambory, cibuli, česnek, mák, kořenovou zeleninu, červenou řepu a jablka. A protože jsem se, zřejmě, narodila jako sysel, pořád v létě nakupuji levnou zeleninu a ovoce, dělám marmelády, kompoty, leča, ajvar, nakládané okurky, kvašené zelí, prostě zavařuji a nakládám všechno, kromě šišek a zeleného salátu.
Soňa Prachfeldová
Mám štěstí, že ze zahrady se snažím také zužitkovat, co nám dá. I nakládám, sušim, zamrazuji ovoce na koláče. Vlastní džemy do bílého jogurtu. Každé jablíčko mi projde rukou .Baví mě to. Takže nějaké zásoby mám pořád a tuhle vlastnost jsem určitě zdědila.
Jitka Caklová
Vůbec jsem si článek o plném špajzu nedala do souvislosti s koronavirem. Co jsme si, jako rodina, během roku nevypěstovali, neuskladnili, nebo maminka nezavařila, to jsme neměli a podle tohoto vzoru jedu celý život. Po svých životních zkušenostech, mě při čtení příspěvku Tomáše Dobrého mrazí. Kam se poděly "zlaté české ručičky?"
Tomáš Dobrý
No lidičky nevím ale tím že jde a koupí to i ono a nic neudělá svýma rukama tyhle ruce hlavy strácí onen um který člověk potřebuje aby nejen přežil ale aby se i rozvíjel jak duchovně tak manuálně .... sami si přiznejte co by jste dnes dokázali udělat, vypěstovat a podobně .... a zjistíte jak jsme proti předchozím generacím nejen líní ale i leví a to je zkáza
Jana Šenbergerová
Bývaly doby, kdy jsme měli v panelákové spíži také zavařeniny, naložené zelí, brambory, cibuli, česnek a jablka. Dnes jsou příliš teplé zimy, nic v nich dlouho nevydrží. Protože dávám přednost čerstvému ovoci a zelenině, nic nenakládám a nezavařuji. Kdo má přežít, přežije. Kdo ne, tomu ani plné skladiště nebude nic platné. Rodičům s dětmi držím pěsti. O ně tu dnes běží. My se navíc dovedeme uskrovnit, což mladí moc neumí.
Olga Škopánová
Zkušeností našich předků je třeba si vážit, protože jsou prověřená mnoha lety, současné nákupní šílenství v supermarketech nemá nic společného s moudrostí, spíš s velkou dávkou sobeckosti. Jen abych já měl dostatek a po ostatních mi nic není.
Lenka Kočandrlová
V dětství jsme mívali ve sklepě brambory,asi tak dva pytle a jablka od příbuzných.Vejce se nakládaly do vodního skla,ty 5-litrovky jsme mívali na půdičce vytvořené nad předsíní.Neměli jsme žádný špajz ani ledničku! Každý rok jsme chodili na houby,borůvky,brusinky,tak jsme měli dost sklenic uloženo. Jiného moc ne,bylo by se to zkazilo bez ledničky,nebo jsme neměli tolik peněz,aby se nadělaly větší zásoby. A taky jsme byly 4 žravé děti a muselo se chodit denně nakupovat,bochník chleba,celé máslo,3 lahve mléka-později třeba i 4 pytlíky...Masa moc nebylo,ani salámů.Bývalo hodně ryb - filé bylo velice levné,také plechovky velké s kyselými rybami.... Dnes máme ve sklepě dost uloženo,nemáme obchod zrovna blízko. Ale bez křečkování,jen tolik,co vydrží cca měsíc.
Jitka Caklová
Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš. Co si neodpracuji, musím zaplatit a bez práce nejsou koláče. A když se zima zeptá, máme ve špajzu ve skle okurky, čalamády, rajčatové protlaky, kečupy, marmelády, povidla, kompoty a v mrazáku leča, plněné papriky a různé a jiné. Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí, žádné práce se nebojí :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.