Středomořský kaleidoskop 1
Vodice. Nad přístavem se stmívá. Foto autor

Středomořský kaleidoskop 1

17. 3. 2020

Zašto doči u Vodice?
 

Na to je jednoduchá odpověď. Je dobré sem přijet, protože je tu hezky. Staré město tvoří staré kamenné budovy, tak typické pro celé Středomoří. Shluk spletitých uliček, plných obchodů, obchůdků i kavárniček, obklopují vilové čtvrtě se zahradami plnými květů a pro nás i zcela neznámých stromů. Fíkovníky, citronovníky, bouganvilie, agave i palmy – vše v malebné směsici. Nejživější část města je právě v  oblasti přístavu. Sem míří lodě, spojující ostrovy na obzoru, Prvič a Zlarin a také město Šibenik, ležící o dvanáct kilometrů jižněji. Obejdeme-li promenádu kolem hotelu Punta, s okny vypálenými válkou, dostáváme se za restaurantem na širokou přístavní třídu, které dominuje vysoký památník padlým hrdinům. Vše důležité pro chod města je tu poskládáno zhruba na čtyřech stech metrech přístavní promenády. Přístavní úřad, pošta, banka, policie, turistbiro, prodejny potravin i zdravotní středisko.  A tržiště. Od samého rána plné života. Ženy zde nabízejí nepřeberné množství zeleniny a ovoce, čerstvé i sušené fíky i domácí rakiji. Vrcholem je pochopitelně trh rybí. Dlouhá řada stolů nabízí zde to, co místní rybářská flotila ulovila během ranního lovu. Ještě v noci vyráží rybáři ve větších či menších člunech na moře, aby nakrmili místní obchodníky i nedočkavé turisty. Neznám mořskou faunu, a tak jen chodím mezi stoly a ptám se. Několik druhů škeblí, langusty, úplně malé rybičky i obrovské steaky z tuňáka. Je to pastva pro oči a také pro naše nosy. Intenzivní pach rybiny ale odnáší vánek zpět na moře a člověk, nezvyklý tomuto pohledu, by nejraději ochutnal od všeho.

Poklidná atmosféra prostupuje městem, všemi jeho zákoutími a uličkami. Jako by zde ani nebyla znát nedávno skončená válka. Tady na pobřeží ji nenajdete. Jen hotel Punta svými prázdnými, vyhořelými okny ji připomíná. Stačí však vyjet pár kilometrů do vnitrozemí a její hrozné důsledky může vidět i nezúčastněný turista. Vypálené, polorozbořené domy, celé vesnice, rozhrnuté buldozery po obou stranách cest a občas nějaká stará žena v černých šatech, sedící nezúčastněně na prahu svého obydlí. Tristní pohled. A kolem vnitrozemních cest ještě pravděpodobně miny. Necelý rok po válce nemůže být ještě vše vyčištěno.

Procházky večerní Vodicí jsou příjemné. Denní žár ustupuje příjemnému větříku od moře a uličky okolo přístavu se plní lidmi. Bezcílné korzování ulicemi nás přivedlo také před jednu velmi skromně zařízenou suterénní tavernu. Víno už na dálku vonělo z otevřených dveří a to je volání, kterému se jen těžko odolává. V šeru sklepní místnosti, zahalené do kouře z laciného tabáku a krásné vůně vína, sedělo kolem stolu pár místních penzistů a hrálo karty.  Jeden z nich, ten nejtlustší a nejstarší, měl nad tím vším zřejmě patronát. Seděl u naraženého soudku a čepoval. Byl zvědavý. A tak jsme si chvíli povídali. Hlavně o Praze.

"Sjećanja na mladost. Prag. Dobrodošli."

 Asi byly ty jeho vzpomínky příjemné, protože se děda na chvíli odmlčel a zadíval se někam do tmavého koutu sklepa.

Hlavně, že jsme si rozuměli. Podávám mu láhev od Jamnické minerálky, aby mi do ní načepoval červené. Evidentně potěšen z  mé, byť trochu kostrbaté, chorvatské konverzace, mi povídá:

„Ovo vino je za obične turiste.“  A ukázal na soudek vedle sebe.   „Vi ćete dobiti nešto bolje.“

Děda pracně slezl ze své stoličky a za nevelký peníz mi načepoval do prázdné lahve „nešto bolje". Vynikající, těžké dalmatské červené víno.  A tak jsme dostali přece jen něco lepšího než „običnih turista.“

Dalmácie, srpen 1996

 

Z knihy Středomořský kaleidoskop, která vyšla v roce 2014

 

Vodice. Zpodobení Krista z ostnatého drátu

 

Vodice. Večerní procházka městem

Vodopády na řece Krka

 

Údolí řeky Krka

pohoda u kafíčka u vodopádů

 Pohoda u kafíčka u vodopádů

Nebezpečný návrat z hor v tehdejší Republice Srbská krajina

Rozbitý můstek v horách. Je třeba se však dostat na druhou stranu!

A je to ! Dcera fotí, žena naviguje a já jsem projel s odřeným bokem auta. 

Musíme čekat, než se trochu vyspraví silnice zničená válkou.

Takto vypadá tvář nedávno skončené války. Kolem silnice jsou ještě miny. 

Zničené vesnice, rozhrnuté buldozery, zaminované cesty, a občas nějaké staré osoby, sedící na prahu svých polozbořených domů. Balkán byl odjakživa trochu divoký. 

 

 

 

 

cestování
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Líbí se mi popis všedního života místních lidí a atmosféry přímořského městečka. Zapůsobila na mě fotka Krista z ostnatého drátu a obydlí poničená válkou. Byli jsme poprvé v Chorvatsku v roce 2013 a také jsme několik takových smutných připomínek války potkali.
Soňa Prachfeldová
Dýchlo na mě moře z tohoto příjemného vyprávění. Chorvatsko je moc oblíbená destinace .
Dana Puchalská
Když jsem si přečetla Tvůj poslední článek, konečně jsem si vzpomněla, kde jsem to vlastně v Chorvatsku tenkrát byla. Byl to ostrov Šolta a já byla v jedné malé osadě, která jmenovala se Maslinica. Taky jsem tam tenkrát párkrát zašla pro i na víno . Měla jsem ráda bílé a kamarádka červené. Ano Chorvatsko je kouzelné.
Jan Zelenka
Věrko, výčet středomořských kaváren, kde jsme se ženou sedávali, nebo jen krátce poseděli u u vždy výborné kávy, by byl předlouhý. Od Španělska, přes Francii, Itálii, Chorvatsko, Řecko, až po Egypt a Přední východ. Od útlého mládí jsem kafař a středomořské prostředí s nádhernou architekturou a vonícím a hovořícím mořem je neodolatelné. Když si manžel mé klubové kolegyně přečetl moji knihu Středomořský kaleidoskop, řekl jí, že je to sice moc pěkné čtení, ale samé kafe. Ale musím říci, že jsi mi nasadila brouka do hlavy. Exkurze po středomořských kavárnách by nemusela být nudná. Díky za tip.
Věra Ježková
Jendo, tvé cestopisy jsou velmi poutavé. Stále obdivuji tvoji radost z komunikace s domorodci kdekoliv. Moc hezké fotky. Kristus z ostnatého drátu je úžasný – nápad i ztvárnění. Vzhledem k tomu, že si pamatuješ, kde a kdy jsi na svých cestách pil kafíčko, co kdybys udělal výběr do samostatného článku? Něco jako Zastavení ve středomořských kavárnách. Fotky máš. :-)
Jan Zelenka
Ještě při naší poslední návštěvě Chorvatska v roce 2007 jsme si s domácími u Rakije povídali o té nesmyslné válce. Pořád vzpomínají s nostalgií na Tita. Dokonce jsem si vybavil i pozapomenutou chorvatštinu. Mám na tu zem krásné vzpomínky.
Zuzana Pivcová
Nikdy jsem tam nebyla, ale válka, kdy zabíjel doslova soused souseda, mě naprosto šokovala. Když jsem byla koncem 70. let poprvé na stáži němčinářů v NDR, byli mezi námi i tehdejší Jugoslávci. Byli od nás odlišní jen tím, že přijeli přes Rakousko nebo NSR a směli do Západního Berlína. Ale všichni uznávali Tita a nerozlišovali, odkud jsou. Když jsem však po listopadu začala pracovat ve vojenském archivu, tak jsem si na základě tamní dokumentace uvědomila, jak rozdílné byly Srbsko a Chorvatsko za války. Vytvořit z nich jednu federaci bylo asi totéž jako jednotný Sovětský svaz. Ale to už sem nepatří. Za příspěvek moc děkuji, zacestovala jsem si.
Jitka Chodorová
Ve Vodici jsme byli 2krát, toto městečko a vše v jeho blízkosti nám učarovalo, v r.2002 poprvé a pak myslím v r.2006, samozřejmě válka už nebyla tak viditelná, ale její pozůstatky se sem tam ještě připomínaly. Z návštěvy Vodice mám zde na profilu také článek "Dobro došli", ale popisuji v něm spíše své pocity a atmosféru městečka a samozřejmě moře. V Chorvatsku jsme byli celkem sedmkrát, ale Vodice je pro nás pořád jednička ve vzpomínání. Díky Honzo za připomenutí v pěkném článku.
Naděžda Špásová
Byli jsme v Chorvatsku dvakrát a to už bylo všechno opravené. Chtěla bych se tam podívat ještě jednou, ale asi to nevyjde. Nám učaroval ostrov Vir.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Podle lékařů je chůze nejzdravější pohyb. Kolik zhruba kilometrů týdně ujdete vy?

Maximálně tři

17%

Mezi třemi až pěti

15%

Mezi pěti až deseti

16%

Přes deset

27%

Nechodím vůbec, jen na nákup a k doktorovi

13%

Nevím, neumím to odhadnout

12%