No, co, co
Foto: autorka

No, co, co

17. 3. 2020

Tak nám tady vyhlásili zákaz vycházení pro všechny lidi nad 65 let. Nesmíme ven, musíme se schovat doma a stravu nám mají opatřovat příbuzní. Já mám příbuzné daleko, tak budu nucena spotřebovávat zásoby, které jsem si předvídavě udělala.

No, co, tak budu koukat na televizi nebo si číst, ale íčkařskou radu, že si mám plést nebo háčkovat, poslouchat nemůžu, potože jsem se tyto činnosti za celý život nenaučila. a teď už to určitě nedohoním.Také mi na íčku radíte, že si mám uklidit byt. Vilu nemám a jedna místnost tolik úklidu nepotřebuje. Ale budiž, šmejdím v rozích, hledám pavučiny, prostě šmejdím.

Je  to hrozné, ale nemůžu si po operaci kleknout na koleno, a proto nezvládám hledat prach pod nábytkem. Zkusila jsem si kleknout jenom jednou, ale hrozně to bolelo a nemohla jsem vstát. Myslela jsem, že na kolenou zůstanu až do odeznění koronaviru a bude mít někdo ke mně přístup. No asi by už bylo stejně pozdě, protože virus nás prý v dohledné době opustit nehodlá.Možná, že tedy zemřu vyhladověním a virus bude mít smůlu.

Rozhodla jsem se tedy zabavit tím, že umyji okna. No jo, ale když nesmím vystrčit nos, jak můžu z okna vystrčit hlavu? Otevřu okno, proběhne virus a budu nakažená. Vzala jsem si tedy doporučený šátek přes nos a ústa, /roušku nemám/, ale mohla jsem se udusit, jak jsem při té práci v šátku špatně dýchala. Musela jsem toho tedy nechat. No co, z okna ještě docela dobře vidím, i když venku je úplně mrtvo a koukat není na co. Prostě jsme mrtvé město. Nikdo venku nechodí, jenom popeláři vyvezli naše zbytky. Já zbytky nemám, protože se snažím šetřit a nic nevyhazovat.

Také jídlo si šetřím, abych ještě chvíli vydržela. Koupila jsem si vánočku ke snídani a už ji snídám týden, i když je hodně tvrdá a nechutná. No, nemůžu si vybírat.

Abych neměla dlouhý den, chodím odpoledne spát, ale pak mám zase  dlouhou noc. A tak jsem se vypovídala trochu s vámi a nějaký čas mi utekl. Teď ale musím honem k oknu, protože se mi zdá, že někdo pod 65 let jde okolo. Je příjemné někoho vidět. Tak se tedy mějte a využívejte svůj volný čas, jak chcete, neboť ho možná už moc nemáme. Ale hlavu věšet nesmíme, možná, že ji jednou ještě budeme potřebovat.

Možná ale, že dřív zemřeme strachem, protože nevydržíme ten nápor koronaviru ze všech stran.

PS. Jenom přírody se to netýká a to je moc dobře. Kousek vám i posílám.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Myslím, že přírody se to velmi týkalo a už toho měla dost. Možná, že nám přece jen ještě pomůže. Díky.
Marie Doušová
Denně venčím psa a u říčky Litavky ,kde nikdo není a tak máme já a fenka Roxynka klid a pohodu. Nosím roušku ,která mě hodně překáží,ale co se dá dělat. Mám brýle občas zamlžené,ale tam v přírodě ,kde nikdo není si ji vždy sundám a natahuji , až když se blížím k domovu.Přeji Všem hodně zdraví . Dík za skvělý článek i foto potěší.
Jitka Chodorová
I mě jsi Hanko v momentálním srabu potěšila, na kolena si nekleknu ani náhodou, do dřepu se nedostanu, předklánět bych se neměla, ba i udržet hrneček s čajem mi dá zabrat. Jak já bych uklízela(je to třeba), ale vsedě toho moc neuklidím, taky musíme něco jíst, to nemůžu odbývat, už kvůli nemoci mého muže, takže vyvařuji, co se dá a po obědě padám do limbu skoro vestoje. A kde jsou další povinnosti, které se musí denně udělat, ty, které se "nemusí", ty zrají před mými zraky a je mi z toho někdy i do pláče. Děkuji za povzbuzující humor Tvého článku a držím Ti palce, ať je zase o něco líp.
Jitka Chodorová
I mě jsi Hanko v momentálním srabu potěšila, na kolena si nekleknu ani náhodou, do dřepu se nedostanu, předklánět bych se neměla, ba i udržet hrneček s čajem mi dá zabrat. Jak já bych uklízela(je to třeba), ale vsedě toho moc neuklidím, taky musíme něco jíst, to nemůžu odbývat, už kvůli nemoci mého muže, takže vyvařuji, co se dá a po obědě padám do limbu skoro vestoje. A kde jsou další povinnosti, které se musí denně udělat, ty, které se "nemusí", ty zrají před mými zraky a je mi z toho někdy i do pláče. Děkuji za povzbuzující humor Tvého článku a držím Ti palce, ať je zase o něco líp.
Anna Potůčková
V této době je prima, když si to všechno tak člověk nebere a umí to podat i v zábavné formě, což se v článku podařilo.
Dana Hošková
Vtipně napsané. :-)
Jiřina Urbánková
Výborný článek. Hned mám po ránu lepší náladu. Díky moc.
Hana Šimková
Také jsem si ušila roušku, ale protože šít neumím, tak si myslím, že bych v ní někoho hodně vystrašila. No za kostel ji nosit nebudu a jinam nesmím chodit
Alena Tollarová
Možná se koronavirus kostela bojí stejně jako čert kříže, a tak je tam venčení bezpečné. Ale nikomu bych to neříkala, aby tam nezačali chodit všichni obyvatelé města. :) Taky jsem dneska lezla po kolenou. Hledala jsem zaběhnutou želvu. Spala v látkách, které jsem vytáhla ze skříně a nechala na zemi kvůli výběru na šití roušek ...
Hana Šimková
Soňo díky za optání, s pejskem vybíhám za kostel on chudáček vykonat potřebu musí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...