Den v krizi – léčba kočkou
Foto: autorka

Den v krizi – léčba kočkou

24. 3. 2020

Jako každé ráno, Mourek hlasitě drápe škrábadlo, má hlad a snaží se mě vzbudit. Probírám se pomalu, vyskočí vedle mne na židli a tlapkou strká do mého nosu. Sluníčko prosvítá žaluziemi, pomalu se probírám ze snů… je krásně, co dnes budu dělat, kam si vyjedu? --- Á, tak akorát do prčic, dochází mi, je koronavirová karanténa!

V koupelně rutinně inhaluji lék na astma, po zakašlání znejistím – není to „on“? Podle něčí rady tedy zkouším zadržet dech na 10 vteřin – jde to. Ovšem po snídani se na netu dočtu, že taková zkouška je blbost.

Jako po léta každý den, stojím chvíli u památečních porcelánových pendlovek, tikají v naší rodině již přes 120 let. Myslím na svoje předky, kteří odešli, a prosím je naivně, aby nás provedli životem jako strážní andělé. Pohladím hladký porcelán, pustím si rádio. Kocour se cpe.

Jaký bude dnešní program? Píši si na papírek, během dne pak jednotlivé položky s uspokojením škrtám. Hodím prádlo do pračky, jdu na počítač zjistit, co je nového ve světě, doma i na íčku, zahraji si hru. Vyžehlím. Čtu si.

Kocour je v posledních dnech neklidný, nějak vnímá, že něco není, jak má být. Motá se kolem mne: Mňááááu! Mňááu! A zírá mi úpěnlivě do očí. - No jo, hodný kocourek, neboj…. Po hodině: Sakra kocoure, okamžitě vypadni! Pak se zastydím a jdu se omluvit.

- To víš, kocourku, jsem nervózní, že nemohu ven. Kocour: - No, to je toho, jen se nezblázni, já takhle nemohu ven už 10 let! - Tak já tě pustím na balkon Mourku, pojď… Kocour: Ani mě nenapadne, hned ty dveře zavři, je tam mráz!

Oběd mám hotový ze včerejška, v remosce jsem si zapekla krůtí medailonky na cibuli s cuketou, bazalkou a kurkumou, stačí ohřát v mikrovlnce. Mourek konečně usnul v televizním křesle.  Zavolá mi dcera, malé vnučky pokřikují do telefonu. Pak telefonát s kamarádkou, dlouhý.

Po obědě nasadím roušku ropušku a zamířím do našeho parku na čerstvý vzduch. To se může. Dnes se odvážilo vyjít ven víc lidí, prochází se tu jednotlivci s pejsky i bez, rodiče s malými dětmi. Kolem mne se řítí dva pětiletí závodníci na kolech, s helmami a rouškami, výskají, už si asi zvykli. Roušky mají všichni, jsme disciplinovaní. Více než krásu rozkvétající přírody pozoruji teď lidi. Vyhýbají se jeden druhému na sto honů. Cestou domů potkám u výtahu sousedku, zamáváme si, zamrkáme na sebe, a pryč.

Procházka mě docela rozveselila. Vejdu domů, dlouho si umývám ruce. - Kocourku, kdepak jsi, už jsem doma!

Kocour: Chrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr….

Kocourku, ještě že tě tu mám….

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Ireno, to je krásný a milý článek. Mourek je opravdu fešácký kocourek. Podrbej ho za mně pod bradou, ale až bude vzhůru.
Irena Mertová
Elen, je tam všechno, když dole rozklikneš další příspěvky (modrá). A já všem děkuji a zdravíme :-)
Elena Valeriánová
Tak jsem z toho jelen, dopoledne jsem napsala k článku docela obsáhlý komentář a je fuč. První komentář byl od autorky a druhý ode mne. Nějaký šotek? A teď si za nic nevzpomenu, co jsem tam psala. Ach jo. Ráno jsem šla trochu vyvenčit Rexe a potkala jsem běžce, mladého muže. On na pravé straně cesty, já vlevo. Oba pěkně zahaleni. Mrzelo mě, že ani nepozdravil. Bylo by to příjemnější. Ireno, hezké povídání. Zdravím Mourka.
Alena Tollarová
Věříte tomu, že na mě vyčítavě kouká želva nahoru, když jí nedám její oblíbené rajčátko? Kouká tak dlouho a tak upřeně, že ho dostane. Taky proč ne, když je kupuju speciálně pro ni. Uznávám, že s kočkou je jiná zábava.
Eva Mužíková
Ireno, takové články bych mohla číst celý den, Vtipné, milé, ze současnosti. Jen tak dál. Podrbání Mourka pod krkem od Bertice z Liberce letí. :))))
Eliška Murasová
Ireno, to je prima, že můžem alespoň na procházku, uprostřed přírody je to trochu snažší. Zdravím Tvého společníka.
Alena Vávrová
Palcuji, Irčo! ♥
Jarmila Komberec Jakubcová
Děkuji za milý článek. Mám kocourka a kočenku a obzvlášť v této době mi přinášejí velkou radost a potěšení. Kocour Piškot mi ráno budí tím, že mi přinese na noční stolek plyšovou myšku a spolu s Britunkou mňoukají jako o život.
Jana Šenbergerová
Kéž by všem takhle pěkně ty nepěkné časy plynuly. Potěšila jste mě. Já tu mám "kocoura" a "kocourka". Jeden mě dnes za dobrý boršč pochválil, druhý ho se zjevným sebezapřením snědl a požádal mě, abych ho už nevařila. Sebekriticky musím přiznat, že na vnuka byl opravdu trochu ostřejší. :-)
Zuzana Pivcová
Ireno, hned bych si také vyprávěla. Jestli je mi něco trochu líto, tak to, že půlroční koťata, která se stala v poslední době mým balzámem na duši, jsou se sestrou na druhém konci Prahy a já nevidím, jak rostou. Možná je uvidím a budou z nich dospělé kočky. Kéž by! Díky za milé vyprávění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.