Den v krizi: Žádný návod na zábavu
Foto: autorka

Den v krizi: Žádný návod na zábavu

25. 3. 2020

Úterý 24. března. Budím se bez budíku před šestou. O hodinu později se stavím nedaleko tříčlenné skupinky před supermarketem v Pražské tržnici. Pán středních let zakašle. Usměje se na mne a řekne: „Nebojte se, to je kuřácký kašel“. Doma odkládám tašky s nákupem. Musím si vyměnit roušku od Martiny – s prominutím, teklo mi z nosu. Snažím se dodržet nezbytnou hygienu. Do kapsy dávám foťák, jdu do lékárny. Otevírají v 7.30. Vyzvednu si nezbytné léky – předpis jsem dostala včera na mobil. Vydávám se na krátkou procházku. Téměř nevidím na cestu. Brýle jsou stále zamžené, lépe vidím bez nich; kus cesty je držím v ruce. Směřuji na Ortenovo náměstí. Řadu let tam jsou záhony. Těším se, že vyfotím kytky. Nevyfotím ani jednu. Záhony jsou zrušeny. Tak to bude aspoň opuštěné dětské hřiště. Jinou ulicí se vracím domů. Potkávám dva bílé pejsky, hrají si spolu. Poprvé za den se usměju. Míjím pána stojícího v boční ulici – roušku má pod bradou, v ruce cigaretu, zakašle. Doufám, že je to také kuřácký kašel. Do našeho domu nosí stěhováci někomu nový nábytek; život jde dál. Doma namočím roušky do vařící vody. Nákup počká. Umytá a převlečená usedám k notebooku. S rozpustnou kávou s mlékem – ještě jsem nesnídala. Provádím ranní íčkový rituál. Píši svému dialogovému příteli, tak jako každý den.

Vypínám notebook, odcházím uložit nákup. Zapínám televizi, beru si něco k jídlu. Sleduji neradostné zprávy. Na tabletu si přečtu odpověď od Jendy a krátce na ni odpovím. Trochu uklidím v kuchyni. Vracím se na notebook. Fotím ho jako oblíbenou věc; umožňuje mi kontakt se světem. Přetáhnu si pár fotek, včetně té k tomuto článku. Jdu na íčko. Přinutím se počítat a dokončuji úkol č. 4. Vyčerpána vypínám notebook, vracím se k televizi, na tabletu si přitom cvičím mozek pexesem a dalšími hrami. Dávám si odpolední kávu. Příjemně mne vyruší nečekaný telefonát Martiny. Je skutečná kamarádka; ví, že jsem sama, a chce mě potěšit. Asi deset minut si spolu povídáme. Po chvíli čtení se vracím na notebook. Nacházím další mail od Jendy. S radostí na něj odpovídám. Jdu na íčko. Vypínám notebook. Při sledování televize uléhám na půl hodiny na masážní podložku s ostrými hroty. Počáteční bolest mizí a přechází v příjemné teplo. Vstávám, dávám si lehkou večeři, k ní střik z bílého vína.

Pro dnešek končím na notebooku. Při jeho každém zapnutí jsem psala tento text. Dnes se budu ještě dívat na televizi a hrát si na tabletu. S Jendou si popřejeme dobrou noc. Ráno dám text ke zveřejnění. Ráno dalšího dne v krizi.

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Jejda, jejda jsem já to ale lajdák nebo spíše lajdačka? Tvůj článek se mi Věrko líbí , chtěla jsem se zapojit do diskuze a... No nic, mám mírné zpoždění. :-) :-) :-) Ale to určitě nevadí, viď? Přeju Ti to, co asi každý přede mnou a držím palce nejen Tobě.
Jitka Mošovská
Věrko, máš pravdu, tak podobně.
Blanka Macháčková
Věrko, náš život v krizi se podstatně liší. Máte ho ve velkých městech těžší než já tady na vsi. Držím palce tobě i mamince.
Věra Ježková
Ali, díky, mohla. Vyfotím, ukážu. :-)
Alena Tollarová
Je to fajn, přečíst si, co vlastně celý den děláme. Kdy jindy by se to stalo? Ve dnech bezkrizových většinou píšeme jen o nějakých událostech ne tak všedních. Věrko, nemohla bys tu svoji ježatou podložku vyfotit a ukázat nám ji?
Věra Ježková
Děkuji vám. :-) Olinko, udělala jsi mi radost. Jendo, pejsci roušku neměli. Naďo, rozesmála jsi mě. Irčo, Evko, pexeso hraju na Překvapení - https://prekvapeni.kafe.cz/. Kdysi jsem tam napsala jeden článek, ale pro hru není třeba se registrovat. Taky hraju něco na Poki - http://poki.cz/g/twenty. Další - https://games.mi9.com/play_easter-egg-mahjong/. V tabletu mám ale stažených pár her, od nichž nemám webovou adresu. (Přítel mi ten den nevolal ani nepsal, proto jsem se o něm nezmínila. Jinak jsme samozřejmě v kontaktu.)
Eva Mužíková
Věrko, hezké shrnutí celého dne, takový malý seriál.. Pošli mi prosím nějaký odkaz na nějaké hry na PC, nic nehraji, díky...
Marie Pudichová
U nás to je trochu jinak. Patřím mezi ty šťastlivce, kteří sami nejsou. V domku bydlí mladí, takže živo tu je stále. O vnuky se sice nestarám, snacha dělá práci z domů, ale přijdou pozdravit a potěšit. ten mladší se občas zašíje u dědy. Tam totiž hraje televize nonstop. Zahradu máme velkou, takže i do přírody můžem. K lesu je to taky kousek, ale v tyto dny tam chodí dost lidí, takže raději ne.
Danka Rotyková
I v téhle době jsou dny horší a jiné lepší. Přeji všem od zítřka ty lepší. Alespoň počasí tomu nasvědčuje, chci tomu věřit. Jo a Anička P. má pravdu, ještě že máme to íčko.
Naděžda Špásová
Věrko, to je den jak fík, viď. Samota je naprd, já se mám aspoň s kým pohádat. Jo, nevěděla jsem, že jsi fakír, představila jsem si, jak ležíš na hřebíkách. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek