Úkol č. 7 - Kam až paměť dosáhne
Tak tohle jsem býval já, archiv autora

Úkol č. 7 - Kam až paměť dosáhne

25. 3. 2020

Moje nejstarší vzpomínka

 

Usilovně se snažím si vzpomenout. Vyhrabat z hloubi své paměti vzpomínku, která by byla tou úplně nejstarší. Nezaručuji ovšem, že to bude zrovna ta nejstarší. Možná je v mé paměti zasuto něco ještě staršího, ale je to tak bezpečně uloženo, že to tam už zůstane. Především ta chvíle, kdy jsem přicházel na svět. Tak to si skutečně už nepamatuji.

Vzpomínám docela rád. Některé své vzpomínky na dětství a studentská léta jsem publikoval ve své knize Návraty, která vyšla v roce 2015. Německý spisovatel přelomu 18. a 19. století Jean Paul o tomto tématu jednou napsal:

„Vzpomínky jsou jediný ráj, z něhož nemůžeme být vypuzeni.“

Takové vzpomínky jsou vlastně zastavený čas. A já se teď pokusím jít tím časem tak daleko, kam až dohlédnu.

Moje mládí probíhalo v prostorách Dvořákova památníku v Nelahozevsi. Řadu vzpomínek mám ještě na svá předškolní léta, kdy v rodném domě Antonína Dvořáka ještě nebyl instalován památník. Dole v přízemí byla hospoda s bytem a v prvním patře pošta a tři byty. Staré vzpomínky jsou pochopitelně spojeny s dětmi, které v domě bydlely.

Jiřinka Kohoutů, dívka velmi energická a o dva roky mladší než já, měla potřebnou autoritu. Když mi jednou řekla, že si budeme hrát na doktory, nemohl jsem odmítnout. V patře jedné ze tří stodol, které byly v areálu objektu, jsme se s Jiřinkou tak dlouho zabývali vzájemnou anatomií, až nás při této činnosti přistihla sousedka paní Lövová, které se nezdál šramot nad jejich komorou. Nenapadlo ji nic jiného, než to oznámit rodičům. Druhý den mi Jiřinka v druhé stodole naproti slavnostně ukázala stopy po výprasku, který od otce dostala. Opětoval jsem to.

Časem se k našim hrám přidal malý Vašík Perlík, který bydlel s babičkou hned vedle pošty. Na nějaké zvláštní akce, hodné zaznamenání, si už nepamatuji. Zato si velmi dobře pamatuji svůj vstup do první třídy místní dvoutřídky. Vždy jsem byl dítko zvídavé, ale také velmi svérázné. Za několik dní mne škola přestala bavit, neboť mi chyběly hrátky s oběma dětmi z domu. Sebral jsem si tedy tašku, řediteli, který měl první třídu, jsem stručně oznámil, že mě to právě přestalo bavit, a šel jsem domů. Matka mi pochopitelně dala pár facek, oblékla se a dovedla mě zpátky do školy.

Toto malé vzpomínání ukončím s dovolením krátkou citací ze svých Návratů:

 

„Červená věž kostelíka svatého Ondřeje probleskuje větvemi starých lip a do rachotu děčínského rychlíku zní "Tisíckrát pozdravujeme Tebe." Otevřeným oknem pokoje slyším křik páva, který na střeše zámku oplakává svou uhynulou družku. A dole z přízemí, z Mistrova památníku, vylétají do modrého nebe melodické tóny Dvořákovy Novosvětské. Kaleidoskop obrazů a rezavých vzpomínek. Mlhavý opar snů na rozostřeném obzoru dětství. Rád vzpomínám. Vzpomínky jsou jak světla ve tmě. Je to čas, který se zastavil.“

 

 

 

 

Autor: Jan Zelenka
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Hezké vzpomínání. Nejvíce mě oslovil závěrečný působivý úryvek z Návratů.
Jan Zelenka
Děvčata, díky za návštěvu!
Eliška Murasová
Něčí vzpomínky vyvolávájí naše vzpomínky. A tak jsem si vybavila podobnou situaci, očkování ve sklepě, přistiženi sousedkou a následně výprask, který jsem brala jako velkou křivdu, nic zlého jsem neudělala.
Eva Mužíková
Jendo, jako by jste se tenkrát před lety díval u nás doma za stodolou, do naší dětské skrýše z borových větví. Ty tam na fůře přivezl tatínek a nám tak udělal velkou radost. Co se tam odehrávalo to je podobné jako u vás. Lékařské prohlídky jasně vedly.:)))
Soňa Prachfeldová
Hrátky nás provázejí životem od narození do smrti. Jsou veselé i smutné, tragické i komické, jako je život sám.
Anna Potůčková
Jo, vzpomínky nám nikdo nevezme a to je moc dobře! Moc hezké vzpomínání !
Helenka Červenka
Ano, vzpomínejme, to jediné nám nikdo nemůže vzít. A pokud je nepředáme dál, odejdou s námi.
Zuzana Pivcová
To je moc hezké a ten citát o vzpomínkách jsme měly, jedna z nás, buď sestra nebo já, napsán od někoho v památníku. Samozřejmě, že tehdy pro nás jako pro děti to nemělo zdaleka takovou sílu vyjádření jako pro mě dnes. Máte plno hezkých vzpomínek a mimochodem, na té roztomilé fotce bych Vás tipla skoro na holčičku.
Věra Ježková
Jendo, víš, že mám tvé vzpomínání ráda. Čtené i vyprávěné. Teď se budu muset nějakou dobu spokojit jen s tím čteným. Je moc dobře, že máš spoustu hezkých vzpomínek. Vracej se k nim, když současnost příliš nepřeje hezkým zážitkům. Věřím, že zase bude líp. ♥

Zpět na homepage Zpět na článek