Návraty  - Ten božský čas mládí
Dvořákův památník, Nelahozeves. Foto autor

Návraty - Ten božský čas mládí

4. 4. 2020

Toto bude malý výběr zcela původních textů, psaných v letech 1960 – 1964, zařazených do mé vzpomínkové knihy Návraty, která vyšla v roce 2015. Až na tento úvodní článek "Ten božský čas mládí," který byl napsán až při kompletaci celé knihy v roce 2015. Ostatní texty od další části, kterou také zveřejním, budou autentické texty, psané mezi šestnáctým a dvacátým čtvrtým rokem mého věku. 

* * * 

Když si dnes, už po kolikáté, pročítám následující řádky, napsané většinou dávno, před více než padesáti lety, vyvstává přede mnou obraz člověka, vstupujícího do velkého světa se spoustou ideálů, přemírou citů a s otevřenou náručí. Do světa, který ne vždy odpovídal jeho představám a který dokázal být někdy až zatraceně krutý. Přenášejí mne do dávného světa mládí, se kterým jsem a budu navždy spojen pupeční šňůrou svých, dnes už trochu nostalgických, vzpomínek. První díl je pouhým výběrem z podstatně rozsáhlejšího původního materiálu. Soustředil jsem se zde hlavně na texty z doby svého mládí a na dobu svých plzeňských studií. Texty jsou doplněny i původními básněmi, vzniklými v té samé době. Některé z těchto textů prošly od té doby pochopitelnými úpravami, většina z nich však byla použita bez jakýchkoli úprav. Jejich obsah je autentický. Pravdivý. Je poznamenán pochopitelnou nezralostí, afektovaností citů, ale hlavně entuziazmem mládí. Proto prosím potencionálního čtenáře o velkou míru shovívavosti při jeho pročítání.

Když jsem si ale znovu pročetl první vydání této knihy, zdálo se mi, že tam přece jen ještě něco chybí. A tak jsem do tohoto druhého vydání Návratů přidal ještě díl druhý. Pohled člověka, kráčejícího dnes již pokročilým podzimem svého života. Oba díly knihy dělí tedy padesát let. Dlouhých padesát let, během kterých se toho událo až příliš mnoho. Na vše by ale rozsah této knihy nestačil. A ani by to asi nebylo zajímavé.

V obou dílech Návratů jsem se chtěl jen trochu ohlédnout za svým dětstvím a mládím.  A hlavně, těmito řádky vzpomenout na všechny své přátele, i lásky, které prošly tehdy mým životem. A poděkovat jim za to, že je za čím se ohlédnout. Vždyť bez přátel a bez lásky, bez milostných vzplanutí i zklamání, by byl náš život nezajímavý a pustý. Byla to krásná léta.

 

  Pokud se člověk ohlédne zpátky, proti proudu času, někam až do dob svého dětství, nevyhne se obvykle trochu nesmělému pocitu nostalgie. Pár ukopnutých palců, pár kamarádů, pár výprasků. A výlety do snů a přítel Jiří. A žluté věže divizen na stráních Ovčína a lesík uprostřed pole, kam jsme chodili kouřit první mentolky. Člověk vždy raději vzpomíná na to pěkné a to špatné se nám z paměti pomalu vytrácí. Ale jak přibývají léta, vzpomínky na dětství jsou čím dál tím víc barevnější a do našich pocitů se pomalu a jistě vkrádá značná míra nostalgie. Hledíme zpět trochu rozostřeným prizmatem času a míváme někdy až pocit, že nás osud o něco ošidil.

Červená věž kostelíka svatého Ondřeje probleskuje větvemi starých lip a do rachotu děčínského rychlíku zní "Tisíckrát pozdravujeme Tebe." Otevřeným oknem pokoje slyším křik páva, který na střeše zámku oplakává svou uhynulou družku. A dole z přízemí, z Mistrova památníku, vylétají do modrého nebe melodické tóny Dvořákovy Novosvětské. Kaleidoskop obrazů a rezavých vzpomínek. Mlhavý opar snů na rozostřeném obzoru dětství. Rád vzpomínám. Vzpomínky jsou jak světla ve tmě. Je to čas, který se zastavil.

Ale i čas dětství jednou končí. Pozvolna. V bolestné proměně k dospělosti. Dítě čím dál tím častěji vylétá z rodinného hnízda. Přestává být dítětem, ale pořád ještě není mužem. Ostře nabito city se střetává s realitou života a někdy jen obtížně hledá cestu. Avšak není proč se stydět za trochu nostalgické vzpomínky, ani za máchovský světobol mladých let. Vždyť to byl ten nejkrásnější díl našeho života. Člověk snáze obnaží tělo než duši. A když už ji má někdy odhalit, kroutí se, vzdychá, vymlouvá se, stydí se a je schopen ji zapřít jako Jidáš Krista.

Od malička jsem stál trochu stranou vyjetých kolejí. Strašně jsem chtěl být dospělý. Když už jsem vyrostl, chodil jsem opět po cestách nevyšlapaných. A teď, když už jsem dospělý až příliš, chtěl bych být opět dítětem. Docela malým, usmrkaným dítětem.

 Dveře do tohoto trochu tajemného světa se nyní otevírají dokořán. Můžete vstoupit.

 Jan Zelenka, Litoměřice, 2015

 * * * 

 

Já s přítelem Jiřím

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Moc se mi líbí Vaše skladba líných slov, vyadřování opravdu hodno básníka a spisovatele.
Jan Zelenka
Věrko, promiň, tebe pochopitelně do virtuální reality nepočítám. Ty jsi, zaplaťpánbůh, až příliš skutečná.
Věra Ježková
Jendo, já si tak úplně virtuální nepřipadám.
Jan Zelenka
Milé dámy, děkuji za vaše slova. Psaní je pro mne i únikem z neveselé současné reality. Chybí mi přátelé, a proto díky za íčko. Tam jsem je našel. I když pouze virtuální.
Hana Rypáčková
Our Town , četla jsem knihu a neodvažovala se jít do divadla, stále se ještě hraje... Po smrti manžela se teprve trochu vracím ve vzpomínkách do dětství. Hodně mne inspiruje Íčko, jak se na něco vzpomíná, vybavují se mi vzpomínky taky...
Martina Růžičková
Krásně napsaný úvodní text a já se již těším na pokračování. A děkuji také za přidanou vzpomínku na Wilderovu hru. Musel to být tenkrát silný zážitek.
Jan Zelenka
Kdo by si všiml oblečení. Díky, Zuzko. Já nosil tehdy oblíbený montgomerák a Jirka se pyšnil koženou bundou a rádiovkou. A k tomu pochopitelně nezbytná cigareta.
Dana Puchalská
Opět hezké vzpomínky. Já si deník psala, ale po prozrazení jsem toho zanechala. Zbylo mi jen torzo a když jsem se do něj po létech opět podívala, bylo to jen a jen holčičí nevinné tlachání... A celkem úsměvné. Ale našla jsem tam já, která má hudební hluch i pár akordů k písním, které v té době frčely. :-) :-) :-)
ivana kosťunová
Krásná slova - bylo by zajímavé, srovnávat, jak jsem přemýšlela a jaké jsem měla názory v té které době s tím jak uvažuji dnes. Bohužel, nepsala jsem si ani deník, takže tu možnost nemám. Ale na bezstarostné mládí vzpomínám ráda.
Jan Zelenka
Aničko, nevím, jestli by bylo dobré se na chvíli v reálu vrátit do těch dob. Vzpomínám si na představení Wilderovy hry Naše městečko ve Velkém plzeňském divadle v roce 1965. Hlavní roli tam hrála tehdy mladá, ale už velká hvězda Jana Hlaváčová. Hrála ženu, která zemřela při porodu. Byla to taková alegorie. Mrtví se scházeli na hřbitově na lavičce a drbali nově příchozí. A Emily Webbová - Jana Hlaváčová, toužila znovu zažít nejkrásnější den svého života. Tak se stalo. Emily prochází domem svého mládí, mluví na lidi, volá je, kouká na své mládí, ale nikdo ji nevidí, nikdo jí neodpovídá, protože je mrtvá. Při této scéně brečelo celé divadlo a přiznám se, že i já s kolegou Babickým. Vzpomínejme, ale buďme rádi za to, co žijeme. Emily v té hře říká - cituji: "Je vůbec někdo, kdo si opravdu uvědomuje život, který prožívá – každičkou, každičkou minutu svého života?" Proto se rád vracím zpět do mládí, ale taky rád žiji teď, právě teď a snažím se si ten závěr života ještě užít.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

14%