22. duben - Den Země
Ilustrační foto :pixabay. com

22. duben - Den Země

19. 4. 2020

Tento ekologicky motivovaný svátek se slaví po celém světě již od roku 1970, kdy se na různých místech USA shromáždili lidé, aby demonstrovali za zdravější životní prostředí. Tak trochu navazuje na příchod jara a stal se největším sekulárním svátkem, který slaví lidé společně na celé planetě bez ohledu na původ, víru či národnost.

OSN začala svátek slavit o rok později v roce 1971 a v roce 1990 se k USA připojil zbytek světa a 22. duben se stal "Mezinárodním svátkem Země".

V letošním roce bohužel žádné oslavy tohoto svátku neproběhnou. Pandemie koronaviru uzavřela celou naší planetu do karantény a  obyvatelé naší Země se snaží co nejméně vycházet ze svých domovů, halí se rouškami a doufají, že tak, jak virus přišel, tak i odejde a celá Země opět ožije.

Můžeme se ptát zda příchodem koronaviru nám matka Země něco nevzkazuje. Myslím, že ano, protože jsme si přestali vážit svého zdraví a začínáme si uvědomovat jak lehce o něj můžeme přijít. Někdy mám i pocit, že jsme si přestali vážit rodiny, a najednou virus nás uvěznil doma a my se členům rodiny více věnujeme.

Někdy mám pocit, že jsme se stali málo ohleduplní ke starým a nemocným lidem a také jsme lékařskou pomoc brali jako samozřejmost. Také jsme si přestali vážit naší krásné přírody, abychom si nyní začali opět vážit možnosti se do přírody vracet na procházky. A tak poznali, že příroda léčí a pomáhá.

I já jsem si v poslední době myslela, že si můžu za peníze všechno koupit. Teď vím, že je potřeba zažít zavřené obchody. Nakonec toho zase tak moc k životu nepotřebuji. Také jsem pochopila, že tolik ani na vzhledu nezáleží, tvář mám zakrytou rouškou a vím, že krása člověka je někde úplně jinde.

Myslím, že koronavirus prostřednictví matky Země nám ukazuje, že musíme znovu uchopit život jiným způsobem a být více pokorní a vděční své "Matce"  přírodě. Ale to už záleží na každém z nás.

Na závěr bych se chtěla zeptat: co můžeme dělat pro naši planetu?  Možná začít u sebe, přemýšlet o spotřebě a ničím neplýtvat. Jsou to malé drobnosti, ale každý může šetřit vodou nebo třídit odpad.

Věřím, že společně "dobu rouškovou" zvládneme a třeba i to špatné, co prožíváme, bude nám ponaučením a v příštím roce společně oslavíme svátek Země.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Hlavně, že Spojené státy, jako jeden z největších znečištovatelů na světě, 1. června 2017 odstoupily od klimatické Pařížské dohody. Protože, jak tvrdí prezident Trump, USA musí být ve všem FIRST. Raději to nebudu rozvádět.
Hana Rypáčková
Den Země mě vrátil do pracovního procesu. Byla brigáda na úklid, Den bez aut, a soutěž Den Země pro děti s poznáváním přírodnin...A začínaly četné výlety do CHKO...
Eva Mužíková
Děkuji za hezkou úvahu Jarmilko.
Soňa Prachfeldová
Jarmilko vše tak pravdivé, jsme tu hosté, ale jak se společnost chová ve všech směrech. Co je platná veškerá přepychová civilizace, když za tím vězí vydrancována země. S ničením přírody umírá zároveň i lidstvo.
Jitka Caklová
Nejsem ničí mluvčí a píši sama za sebe. Vím co je "ekologická stopa" a proto také vím, jakou měrou jsem se na tomto stavu, na rozdíl od jiných, podílela. Tak asi takhle.
Jarmila Komberec Jakubcová
Děkuji za zajímavou diskuzi k článku. Myslím, že Jitka C. to napsala za nás "Jsme v tom všichni" bez toho jak kdo z nás se podílel".
Jitka Caklová
"Můžeme se ptát zda příchodem koronaviru nám matka Země něco nevzkazuje. Myslím, že ano, protože jsme si přestali vážit svého zdraví". Nepřestali jsme si vážit svého zdraví, už dávno jsme si přestali vážit Matky Země, protože jsme ji přestali vnímat, jako nedílnou součást svého života. Pravdou je že my důchodci ani nemůžeme jít sebelepším příkladem a cokoliv zvrátit, vždyť jsme se na tomto stavu celá léta sami podíleli. A je úplně jedno, zda někdo více, jiný méně, jsme "v tom" všichni stejně.
Jana Šenbergerová
Jarmilo, plně souhlasím. Není nikdo, kdo by nemohl svou troškou přispět na společnou věc. Začíná to myšlenkou, ... Všechno, co sníme, abychom vyrostli, pochází ze Země. Dá se říct, že jsme Země. Bohužel se k ní chováme stejně zhoubně jako koronavirus k našemu tělu.
Anna Potůčková
Jarko moc hezký, a hlavně velmi pravdivý článek. Několikrát jsem se zamyslela i v práci, kolik odpadu firma zbytečně vyprodukuje a jak moc se plýtvá energií, vodou apod. Když jsem byla dítětem spousta bonbonů byla v sáčku bez obalu. A nyní? Skoro každý sáček v obě skrývá jednotlivě balené bonbony. A pokud stroj nejede, co těchto obalů skončí ve sběrných pytlích. A voda? Ano hygiena je potřeba ale i ona s mírou. Když jsem šla na dílnu, tak před dveřmi jsme si všichni museli umýt ruce.Pokud jsme šli přes celou dílnu na jinou dílnu, tak zase znovu umýt ruce, aniž bychom v nich něco drželi apod. A takových okamžiků je více. A o energii ani nemluvím. Kvůli 2 lidem mnohdy svítila celá dílna. A v přírodě ty černé skládky jsou děs běs. Doma se snažíme neplýtvat, odpad třídíme a snažíme se i vodou šetřit jak to jen jde.
Věra Ježková
Nikdy jsem si nemyslela, že si můžu za peníze všechno koupit. Lásku, zdraví, přátelství? To přece nelze. To jsou mé největší životní hodnoty. Peníze považuji za nutné zlo. K ohleduplnosti ke starým jsem byla vychována, dnešní mladé lidi moc neznám. Členům rodiny se víc věnovat nemůžu; maminku mám v DS, přítele u něj doma v karanténě. Neplýtvám, vodou šetřím, odpad třídím – jako samozřejmost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.