Střídavá péče - trend, který komplikuje život prarodičům
Ilustrační foto: ingimage.com

Střídavá péče - trend, který komplikuje život prarodičům

1. 5. 2020

Babi, tento víkend nemůže, bude u táty. Ne, nemůžeme zatím naplánovat, kdy přijedeme, máme co dělat, abychom se domluvili mezi sebou. Takové věty často slyší babičky a dědové, jejichž vnoučata jsou ve střídavé péči.

Děti, které putují od jednoho rodiče k druhému na dny, týdny či měsíce, se staly běžným jevem. Střídavá péče po rozvodu je model, který praktikuje čím dál více rodin. Jen v České republice střídavou péčí prošlo okolo pětačtyřiceti tisíc dětí, jak vyplývá ze statistických údajů.

Tento trend však přináší problém, o kterém se nemluví. Komplikuje kontakt s prarodiči. Když je vytvořen složitý řád, kdy kde dítě přesně tráví čas, velmi často dochází k tomu, že v tom řádu už nezbývá místo pro babičky a dědečky. Nebo je kontakt s nimi až na posledním místě.

"Syn se před třemi lety rozvedl a dohodli se s bývalou snachou na střídavé péči. Nic jsme neříkali, ale byli jsme zvědaví, jak to bude fungovat. Bylo nám vnučky líto, ale tvrdili, že to zvládá dobře.  Jsou rozumní, dokonce si syn pořídil nový byt blízko toho původního, aby vnučka mohla chodit stále do stejné školy a jen střídá po dvou týdnech pobyt u něj a u mámy. S manželem jsme ale netušili, že nejvíce na to doplatíme my, babička a děda," vypráví jednašedesátiletá Radana. Dříve totiž byla zvyklá, že se syn a snacha s vnučkou u ní často zastavili. Nebo zatelefonovali, když nečekaně potřebovali malou Elišku pohlídat. Zkrátka, rodina byla v kontaktu. "Fungovali jsme normálně, neformálně. Třeba jsme se rozhodli, že pojedeme ve středu na chatu, bylo hezky, tak jsme zavolali, jestli Elišku nemáme vzít sebou. Tehdy ještě nechodila do školy, tak nebyl problém. Jela s námi, pak si ji mladí o víkendu vyzvedli, při té příležitosti jsme poseděli, popovídali. Vnučka je pro nás vším, užívali jsme si ji, těšili se na každou chvíli s ní. Jenže teď se ukázalo být náročným logistickým úkolem, pokud se s ní chceme vidět," vysvětluje Radana.

Po rozvodu je Eliščin čas přesně rozplánován. Jakékoli narušení plánu je nežádoucí. Dva týdny je u otce, ten si ji v té době chce takzvaně užít, takže ji k prarodičům neposílá. Kromě toho má co druhé odpoledne nějaký kroužek. Dva týdny je u mámy. Ta s ní chodí na návštěvu ke svým rodičům, na rodiče bývalého manžela tedy není moc času. Výsledkem je, že Radana viděla vnučku naposledy před měsícem a je z toho velmi smutná. "Odcizujeme se a já vím, že za to může ta střídavá péče. Eliška je celá zmatená, má toho hodně, pořád putuje z místa na místo a já ji vlastně nechci život komplikovat tím, aby putovala ještě k nám. Ale už u nás vůbec nespí. Dříve k nám občas šla na noc, když mladí někam vyrazili. Teď už to úplně odpadlo," říká.

"Problémy babiček a dědů, kteří jsou některými rodiči ochuzováni o vztah ke svému vnoučkovi, také řešíme. Je to jeden z jevů, který se střídavou péčí souvisí. Někdy je to hodně traumatizující," uvádí dětský psycholog Václav Mertin.

Podobný problém prožívá další pár šedesátníků. Mají jediného vnuka, ten je ve střídavé péči. „Když ho dcera nechala dva dny u nás, její bývalý muž jí vynadal, že o tom nevěděl a že raději měl být kluk u něj, že prý na něj nemá čas a odkládá ho k nám. Oni úplně zešíleli, mám pocit, že se o kluka přetahují a soutěží v tom, kdo je takzvaně lepší rodič. Když nabídnu jakoukoli pomoc, dcera tvrdí, že by to její bývalý partner zneužil a tvrdil, že ona na kluka nemá čas. Takže jsme moc smutní a vnuk téměř mizí z našeho života,“ vypráví Jana, babička sedmiletého Michala.

Mnozí lidé vyššího věku navíc střídavou péči nezažili, nesetkali se s ní. V době, kdy vychovávali děti, tento model nebyl běžný, v podstatě oficiálně neexistoval. Mnozí z nich mu nedůvěřují, jsou přesvědčeni, že pro děti není dobrý. V tomto se názory psychologů rozcházejí. Někteří střídavou péči označují za jediný vhodný způsob jak řešit vztahy a kontakty s dětmi po rozvodu. Jiní tvrdí, že jde o model, který dětem může hodně zkomplikovat život, narušit jejich představy o dobrém rodinném soužití. "Střídavá péče je hrozná věc. Dovedete si představit, že každý týden či dva bydlíte jinde? Nebo že stále čekáte, kdy a zda přijde táta? Je to naprosté popření pocitu jistoty, důvěry, bezpečnosti, tedy toho, co děti od rodičů nejvíce potřebují," tvrdí například psycholožka Jiřina Prekopová, autorka řady bestsellerů týkajících se výchovy dětí.

Na téma prarodičů a dětí ve střídavé péči lidé hodně diskutují na internetu. Je vidět, že jde o problém, který se objevil v řadě rodin. Na různých diskusních fórech si nešťastné babičky sdělují své pocity a poznatky, svěřují se s tím, že kvůli rozvodu syna či dcery nevídají vnoučata tak často jako dříve. „Někdy se setkáváme se smutnými případy. Zažil jsem, kdy ke škole chodila babička jedné dívenky. Čekala na ni, doprovodila ji domů, prostě s ní chtěla být krátce v kontaktu. Když jsem se ptal, proč se s  ní nevídá jindy, nešťastná paní mi vysvětlila, že holčička kvůli střídavé péči na pobyt u babičky už vůbec nemá čas a že jí už tak komplikovaný život neustálých přesunů nechce ještě ztěžovat. Bylo mi té paní líto. Na to, jak střídavá péče ovlivní život celé rodiny, tedy i prarodičů, lidé často nemyslí,“ říká pedagog Jan Novotný.

Mnozí tento způsob řešení partnerských problémů považují za přirozenou věc, která je v dnešní době naprosto normální. Bohužel, slovo v těchto případech nedostávají starší rodinní příslušníci, kterým tento způsob výchovy normální nepřipadá a a právě oni  na něj často doplácejí.

rodina vnoučata
Hodnocení:
(4.5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Mária Lamoš
Střídavá péče sice vychází vstříc rodičům, ale zájem dětí je zde druhořadý ... nejlepší asi je, když se rodiče dokáží po rozvodu rozumně dohodnout.
Petr Crha
Promiňte, ale co je to za blábol ? Kdyby dítě nebylo ve střídavé péči, ale ve výlučné péči snachy, tak by paní Radana měla vnučku častěji ? Přirozeně nikoli. Dnešní děti žijí jinak než před 30 a více léty, více se stěhuje, méně se kamarádí s dětmi v okolí bez ohledu na jedno místo žití (bohužel, sociální bubliny dětí jsou tak příliš úzké). Přirozeně je pro dítě nejlepší jeden domov, ale když už se rozpadl, proč by dítě mělo přijít o jednoho rodiče ? Mít oba rodiče stojí za cestování i určité nepohodlí 2 postelí. Pro aktivní odpůrce střídavé péče mám jednoduché řešení, přenechte dítě v péči druhého rodiče... To by bylo najednou nových zastánkyň střídavé péče. Dnešní muži mají zájem o výchovu dětí, cení si času s dětmi a pociťují v tom část smyslu své přítomnosti, tak to respektujme a nehledejme zástupné argumenty pro zájem dětí. Přirozeně jsou hranice pro střídavku (vzdálenost, kojenec a pod), ale střídavka má být obecně východiskem, aby soud ji mohl vyloučit jen v dostatečně silných případech a nikoli naopak, jak je často činěno.
Marie Faldynová
Souhlasím s tím, že střídavá péče je možná běžná, ale určitě ne správná. Děti, které v ní žily, o ní nepsaly nijak nadšeně. Jak to v budoucnu ovlivní jejich vlastní rodiny - to ještě uvidíme...
Jana Šenbergerová
I moje vnoučata jsou postižena rozchodem rodičů. Nebyla určena střídavá péče, jen jednou za 14 dnů bývají u táty, kterého moje dcera opustila, protože se na něho nemohla nikdy v ničem spolehnout. Domluva s ním zůstala stejná, tedy skoro žádná a navíc vnučka předškolačka tam jezdí zoufale nerada a patnáctiletá, která tam má kamarádku, už také odmítá návštěvy u otce. Smlouvají s dcerou, vymýšlí si různé důvody, aby nikam nemusely. Osmnáctiletý vnuk, kterého svým způsobem fungování poznamenal pro zbytek života, ho také nevyhledává. Je mi to moc líto, ale není to nikomu nic platné. Rozhodnutí soudu se musí dodržovat. Dcera se sice zbavila nespolehlivého partnera, ale problémů s ním nikoliv.
Milena Znamenáčková
Jako dítě jsem nechtěla ani jezdit na víkendy na chatu, nedovedu si představit, že bych co 14 dní měnila bydliště. Asi by ze mne byla úplná troska.
Dana Procházková
Mám stejný názor jako pan Petr a paní Jana, hlavně pokud je dítě již školou povinné a každých 14 dní dohlíží na učení někdo jiný. Když jsem se ptala učitelek na jejich názor, říkaly, že je to pro děti špatné.
Jana Hošková
Přesně to, co píše Petr D., si myslím i já. Je mi neskutečně líto těch dětí. Dítě musí mít jistotu a pevný domov, lítat sem a tam by měli spíš teda rodiče, ale udělat z dítěte už od malička takového věčného cestovatele považuji za hroznou věc....a co se týká prarodičů, to je teda taky hrůza.
Petr Dvořák
Střídavá péče je zločin na dětech. Neustále mění bydliště, oblečení, hračky, kamarády, spolužáky, různě probranou látku ve škole, stravovací návyky, zákazy a povolené činnosti u každého z rodičů, atd. atd. Jenom to dětství mají jedno - ukradené.
Danuše Stočesová
Rodina, to je základ. Co Bůh "spojí", člověk nemá "rozdělovat". Pokud k tomuto rozpojení dojed, vždy je to hlavně chaos pro děti a nezodpovědnost rodičů. Rodiče si často neuvědomují, že rodina je hlavně instituce, která má vychovávat svoje potomky. Nikdo ale není bezchybný, mladí lidé, než si uvědomí rozsah následků svých rozhodnutí, tak je často na nápravu pozdě. Následky dospívajících děti jsou pak hrozivé. A také to je těžká rána pro všechny, rodičě, prarodiče.....celou společnost. Dana
Zdenka Soukupová
Z hlediska dětí i rodičů se zdá střídavá péče jako dobrý model. Ale přiznám se, že si nedovedu představit, že bych se jako dítě měla neustále stěhovat, byť jen od mámy k tátovi a naopak. Pro malé dítě to musí být dost psychicky náročné.

Zpět na homepage Zpět na článek
Zavřít reklamu