Radkin Honzák: Koronavirův stres a senioři
Ilustrační foto: ingimage.com

Radkin Honzák: Koronavirův stres a senioři

24. 4. 2020

Kdysi jsem dostal od kamaráda z Bratislavy kreslený vtip. Čtyři babky (dnes bychom řekli seniorky) sedí na zápraží a ta jedna s obavami říká: Čo budem robiť keď u nás nastane blahobyt? A ta nejstarší ji uklidňuje: Prežili sme vojnu, prežili sme biedu, prežli sme socialismus, prežijem aj blahobyt.

Mám za to, že klidné a přizpůsobivé reakce na ohrožení i na změnu podmínek jsou důsledek životních zkušenosti, nabyté životní moudrosti a nadhledu.

Často se u starších pacientů setkávám s otázkou: K čemu tu ještě jsem? A odpovídám na to: Abyste ukázal/a těm mladším, co všechno se dá přežít, vydržet a projít. Ukázal/a jim, že upadnout se dá mnohokrát a že důležité je naučit se vstávat.

Otázka výchovy je stále nezmapovaná. Víme ale, že od malička se dítě naučí nejvíc tím, že pozoruje a napodobuje, že daleko důležitější než, „umej si krk a pozdrav tu paní“, pro jeho budoucí jednání je to, jak se rodiče a významné osoby kolem něj chovají. Ve čtrnácti a výš jsou cenné rodičovské rady často zcela pro kočku a nejvíce na dospívající působí a zanechá otisk schopnost „zachovat si tvář“.

Už tak dvě generace se hlásá, že – s ohledem na rozvoj elektroniky a jejich komunikačních možností – nemají staří co nabídnout mladým, a to je velký omyl. Právě v dobách krizí jim nabízejí postoje získané ranami, které na cestě životem utržili.

Ve válečném románu Irvina Shawa "Mladí lvi" je popsána situace, která se odehrála při přehlídce uspořádané za frontou. Během přehlídky německý ostřelovač trefil přehlížejícího generála do ruky. Ten nezměnil krok a přehlídku perfektně dokončil. Hlavní hrdina k tomu dodal: A od té doby vím, k čemu jsou na vojně generálové.

Je trochu smutné, trochu komické, že kvality lidí se začnou jasně rozpoznávat za krize, za nepříznivých okolností; měli bychom na ně mít zaostřeno i v běžném životě. Ale už staré námořnické přísloví nás ubezpečuje, že LOĎ NEPOZNÁŠ NA KLIDNÉ VODĚ.

Hodnocení:
(5.2 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
... a loď pluje dál a dál ...
Soňa Prachfeldová
Výborná úvaha. S láskou vzpomínám na své prarodiče, kteří byli moudří a brali vše jak život přinesl. Neslyšela jsem od nich remcaní. A to moudré ní přichází opravdu se stárnutím. Občas jsme i my tady na I60 důkazem.
Dana Puchalská
Článek je skvělý. Děkuji. A heslo co je až na konci si budu pamatovat. Mluví za vše.
Jitka Hašková
Bezvadný článek. děkuji.
Danuše Stočesová
Já bych také chtěla poděkovat za tento článek. Dalo by se psát mnoho o dnešní době a chování lidí. Každý člověk je úplně jiný a pro mne není možné někoho soudit. Přidala bych osobní zkušenost. Mám 87 letou maminku, která špatně vidí. Žije 40 km od Prahy. Přesto jsem za ní jezdím každý týden a nemám strach, že se virem nakazím. Protože průvodcuji v Židovském muzeu, hluboce jsem si nyní uvědomila tragické momenty, které postihly Židovstvo na celém světě v průběhu mnoha staletí. Vždy jsem toto při průvodcování pociťovala, ale nyní, když nás postihla tato, jak píši již v jednom článku "Zkouška", mohu procítit tyto tragédie.... Věřím, že se lidstvo ubírá dobrým směrem, hodnoty se krystalizují.....Vím, že straost o druhé, soucítění, odpuštění jsou velmi důležité.
Ján Zábranský
Tohle co prožíváme je z pohledu co za tragedie prožilo lidstvo v minulosti jenom jemním lehkým vánkem. Moudřím to obnaží ve svém vědomi jaký křehký a konečný je život člověka. Čím u nich zvýší úroveň prožívání vlastního bytí.
Svatava Páleníková
Ano, proplouváme místy vlnkam, místy rozbouřeným mořem, míjíme ostrůvky radotí i strastí, abychom jednou dopluli do stejného přístavu.
Naděžda Špásová
Nevím, jestli nás lidi tato situace změní. Jsem v tom dost skeptická, protože si myslím, že se oklepeme a vjedeme do starých kolejí. Uvidíme, co přinese budoucnost, poučovat mladé si bez jejich svolení netroufnu. :-)
Danka Rotyková
Ještě jsme tady, aby ti mladší viděli, že nejdůležitější je po pádu zase vstát. I když to bolí a někdy dokonce moc. Někdy to ale mladá generace vidět nechce. Pak z toho jasně vyplyne rozčarování.
ivana kosťunová
Vidím i ve svém okolí, jak různě se lidé vyrovnávají s nastalým omezením a běží mi hlavou latinský citát (snad) Jistého člověka poznáš v nejisté situaci.

Zpět na homepage Zpět na článek