Pes do penze. Jak vybrat toho pravého
Ilustrační foto: ingimage.com

Pes do penze. Jak vybrat toho pravého

10. 5. 2020

Aby se rodiče v penzi nenudili, koupíme jim pejska. Babička ovdověla, je smutná, rozveselí jí pes. Děda nikam nechodí, měl by mít zvíře, které ho donutí vyrazit na procházky. Takto často uvažují mladší lidé. Mnoha seniorům pes opravdu změnil život k lepšímu. Jenže jak poznat, ze kterého bude ten správný parťák do penze?

Není nic horšího, než když se rodina rozhodne, že rodičům, prarodičům či jiným příbuzným pořídí psa, protože odcházejí do penze nebo se jim z domova odstěhovaly dospělé děti, případně ovdověli. Zkrátka, když mladí lidé získají pocit, že  by ti starší měli mít veselejší život a ten jim má zařídit pes. Jé, to je ale překvapení, říkají pak mnohdy výrazně zaražení příbuzní, kteří si nejsou jisti, zda psa vůbec chtěli. Mnohem lepší bývá, když se pro pořízení si pejska rozhodnou sami a jeho výběru věnují čas a pozornost. Vybírání psa totiž provází mnoho nástrah.

 Šlechtic nebo bezdomovec?

Volit psa určité rasy s rodokmenem není známka toho, že je člověk snob, který chce to nejlepší. Psi byli vyšlechtěni do mnoha druhů právě proto, aby jednotlivé rasy splňovaly požadavky různých lidí.  Právě u psů z čistokrevného chovu, s průkazem původu, je vysoká pravděpodobnost, že budou přesně takoví, jak jsou popisováni v atlasech psů a v odborné literatuře. Tedy, že chlupatý maltézský psík bude opravdu klidný a rád se na gauči povalující a časem nevyjde najevo, že ty jeho podivné flíčky jsou způsobené tím, že otcem byl malý teriér, který byl pořádně divoký, takže se teď celá rodina diví, že tento maltézák není kliďas, ale naopak torpédo, se kterým si babička neví rady.

Na druhé straně může být skvělým parťákem pejsek, který má už něco za sebou, třeba něco ne úplně dobrého a vybrali jsme si ho v útulku. Takový kousek bývá zpravidla velmi vděčný za to, že našel rodinu, přítele a právě osamělý senior pro něj může být tím ideálním životním partnerem.

Nejhorší je vybírat psa, o kterém prodávající tvrdí, že je zaručeně ta či ona rasa, ale nemůže to nijak dokázat a navíc je pejsek podezřele levný. To už jej opravdu lepší zachránit nějakého toho psího bezdomovce.

Chlupáč nebo plešoun?

Hladkosrstí psi se sice nemusí stříhat a česat, ale pozor, mnohá hladkosrstá plemena pouštějí více chlupů, než ta, jejichž zástupci vypadají jako chomáče vlny. Takže někdo, kdo si potrpí doma na pořádek, může být nemile překvapen. Naopak mnohá chlupatá plemena vyšlechtěná k životu v domácnostech, chlupy nepouštějí vůbec. Ovšem je třeba počítat s tím, že čím je pes chlupatější, tím více času a peněz je nutno vynakládat na jeho údržbu. Pořídit osamělé staré dámě bišona se sice jeví jako fajn nápad, ale realita je taková, že by s ním měla chodit co dva až tři měsíce do psího salónu, jinak se z něj stane zarostlá koule trpící exémy. A česání a koupání chlupáčů také vyžaduje hodně práce, na kterou někdy lidé s přibývajícím věkem a zdravotními potížemi nemají sílu.

Lenoch nebo sportovec?

Tady je třeba učinit předem jasné rozhodnutí. To znamená zjistit, zda člověk od psího parťáka očekává, že ho přiměje k pohybu, k vycházkám, k výletům. Nebo naopak bude s ním trávit čas doma, protože dotyčný senior si už moc fyzické aktivity nemůže dovolit. Právě v tom se různá plemena liší a je třeba jejich potřebu pohybu prozkoumat.

Obřík nebo trpaslík?

Rozhodnutí pořídit si co nejmenšího pejska do penze je časté, pochopitelné, leč i ono zavání průšvihem. Nyní různí nezodpovědní chovatelé šlechtí psy záměrně co nejmenší, což jim způsobuje řadu zdravotních problémů. Koupit babičce jorkšírka, který váží ani dvě kila, není moudré. Je to  naopak riskantní, protože se může stát, že s ním bude muset často chodit po doktorech. A ještě jedna důležitá věc. Malá plemena se dožívají poměrně vysokého věku. Pořídit někomu, komu je  sedmdesát, pejska, který žije průměrně patnáct let, je na pováženou.

Hlídač nebo mazlík?

Pokud má někdo k chovu psa podmínky, to znamená, je zdravý, má dům se zahrádkou, není třeba se bát pořídit si i ve vyšším věku plemeno, které nevypadá jako hračka. Pes, který vzbuzuje respekt, může osamělému člověku být nejen kamarádem, ale také hlídačem, strážcem, tvůrcem pocitu bezpečí. Jsou velká plemena, která nevyžadují náročný výcvik, jsou poslušná a přitom vzbuzují respekt, takže třeba paní žijící v domku na kraji vesnice, může nabýt pocit klidu, že se k ní rozhodně nikdo nepokusí vloupat, když se zahradou prohání bernský salašnický pes nebo retrívr.

Podstatné je položit si všechny předešlé otázky a pokusit se na ně najít odpovědi. Dvojnásob to platí, pokud se pro psa člověk nerozhoduje sám, ale výběr za něj činí jeho děti, vnoučata, příbuzní, kamarádi. Každopádně by pes v roli parťáka do penze neměl být překvapením, ale splněným přáním.

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Nikdy bych nikomu nedarovala pejska bez jejich výslovného přání. Myslím, že by to bylo ode mne víc než nerozumné. Zažívám to den co den u nás v domě. Ten pejsek tam celý den vyloženě naříká a je mi ho vyloženě líto.
Věra Halátová
Nic proti psům nemám, ale ve svém osobním vlastnictví ho nechci. Nikdo z příbuzných by neměl tak pošetilý nápad, věnovat mi psa. To bych jako dar nepřijala. Známá paní má doma čtyři kočky a jednoho psa. Vzdálit se z domu může maximálně na jedno odpoledne a to v létě, když mohou být zvířata venku na zahradě. V zimě je tato žena stále doma se zvířaty. Na nějaký výlet na dva nebo více dnů, to u ní nepřichází v úvahu. Ne. Nechci.
Dana Hošková
Před 11 lety jsem si přivedla z útulku trpasličího jezevčího. Je to pes nadmíru vděčný, milující a oddaný. Ačkoliv je mu cca 14 let, je stále čiperný a miluje procházky. Ovšem je tu i docela závažný problém: jsem turistka. Pravidelně vyrážím s kluby turistů na víkendové výlety. Pejsek nevydrží celý den bez venčení. Musím prosit o pomoc syna nebo přítelkyni. Nemůžou úplně vždycky. Pokud chci vyjet někam na týden, je to problém ještě větší. Mám tu nešťastné a tesknící zvíře. V době, kdy jsem si psa pořizovala, nebydlela jsem sama. Rozhodnete-li se pro psa, budete mít skvělého parťáka. Zvažte ale, máte-li ho komu svěřit, pokud se rozhodnete někam vyrazit.
Ján Zábranský
Omezit si psem svobodu a nezávislost v pozdním věku, tak takovou tragedii si nezpůsobím.
Hanz Jirak
já mám dva. Čivavu a Retrivera. mají oba ještě tak 5 let. co bude potom nevím. natáhnu bačkory a kdo se bude starat. toť otázka
Jana Šenbergerová
Je příjemné pohladit si pejska, ale raději si pohladím cizího. Nejsem z rodu páníčků. :-)
Danka Rotyková
Dobrý článek ... a nejdůležitější věta je ta poslední, takový dárek by neměl být překvapením. Pejsek je určitě bezpodmínečná láska, ale také velká starost. Něco jiného je to v domku se zahrádkou a něco jiného v bytě ve vyšších patrech.
Marta Novotná
Pořídit si psíka na důchodový věk není příliš rozumné, pokud už nemáme zkušenost s chovem. Navíc jak píše Hana Šimková , počítat s tím,že člověk zanechá břemeno pro pozůstalé, a to nemluvím o traumatu opuštěného zvířátka.
Hana Šimková
ČLOVĚK ALE MUSÍ BÝT SOUDNÝ A VYBÍRAT PEJSKA PODLE SVÉHO VĚKU, ABY PAK PEJSEK NEZŮSTAL SÁM

Zpět na homepage Zpět na článek