Vzpomínka na vánoce: Prolomená kletba
Ilustrační foto: pixabay.com

Vzpomínka na vánoce: Prolomená kletba

17. 12. 2020

Končil první rok osmdesátých let minulého století. Blížily se vánoční svátky a s nimi i nový přírůstek do rodiny. Bydleli jsme v jedné kuchyni a třech pokojích, bez řádného sociálního zařízení. To by ještě nebylo tak zlé. Ale v té společné kuchyni byly neustále tři generace a měla přibýt čtvrtá.

Vše se celkem zvládalo. Jediné umyvadlo bylo v kuchyni. Vykoupat se v provizorní koupelně ve sklepě bylo možné jen po zatopení pevným palivem. Záchod – pouze suchý. Dnes si řeknete, že to snad ani není možné. Ale opak je pravdou. Uskromňovali jsme se, kde a jak se dalo, vzájemně se pokoušeli si vycházet vstříc. A co bylo hlavní - všichni jsme sice byli často ze všeho (hlavně z nedostatku osobního klidu) dosti unaveni, ale měli jsme se nesmírně rádi a byli jsme šťastni.

Termín příchodu našeho děťátka byl plánovaný na Štědrý den. Všichni rodinní příslušníci se velice těšili. Nejvíce ale asi všemi milovaná babička. Ta byla vždy největší oporou. Den před Štědrým večerem, ve chvíli, kdy jsme dodělávali poslední „důležité“ věci a vařili brambory na nezbytný salát, se babičce udělalo špatně. Nemocnice kousek od domu - tam nám pomohou! Přijela sanitka, babičku odvezli do nemocnice…Na Vánoce jsme se okamžitě přestali těšit a chystat. Od lékaře jsme slyšeli jediné: maximálně týden!

Hrůza. V naší rodině vždy platilo (a mnohokrát se to vyplnilo), že pokud má na svět přijít nový človíček, do roka jiný ze světa odejde.

To přece nemůže být pravda! Jednou to snad musí skončit… s manželem jsme se na narození našeho prvního děťátka skoro přestali těšit.

Babičce naději nedávali, děťátko se narodilo. Holčička. Na poslední chvíli jsme se dohodli na jiném jméně, než bylo plánované. Shodou okolností jsem ležela přesně nad pokojem milované babičky. Ihned, když jsem byla schopna trochu uvažovat o něčem jiném, než o právě narozeném děťátku, jsem požádala lékaře, aby vyřídil na pokoji pode mnou, že se má babička stala prababičkou. Měl obavy z reakce. Ta ale všechny překvapila. Nejen nás, ale hlavně zdravotníky. Babička se začala neuvěřitelně rychle uzdravovat. Měla další obrovský důvod žít. Radost byla na všech stranách. Babičku z nemocnice pustili domů a žila ještě skoro 25 let. Zemřela v 94 letech - půl roku po svatbě své první pravnučky.

Každý předvánoční a vánoční čas prožíváme vzpomínkami na toto zvláštní období. Jen loni byly starosti trochu jiné. Těsně před vánocemi se nám narodily vnučky - dvojčátka. Snad tím začalo zase trochu jiné, veselejší vánoční období.

Vánoce vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 41 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Hanko, krásný příběh. Síla lásky jak z pohádky.
Hana Práglová
Moc děkuji redakci za "obnovení" mého starého příspěvku. Vzpomínky jsou vzpomínky ....Vnučkám bude letos 9 let. Dělají nám radost. Jen je škoda,že bydlí skoro 400 km od nás.
Jana Šenbergerová
Hanko, přeji hodně štěstí celé tvojí rodině a děkuji za "vánoční" příběh.
Dana Divišová
Krásný příběh. Babička měla štěstíčko a vy taky. Mně 24 dnů po narození prvního vnuka zemřela nečekaně maminka na plicní embolii. Moc si dvojčátka užívejte.
Danka Rotyková
Hanko, krásné vzpomínání. Chvíli jsem měla pocit, že píšete o mém životě. 80. léta se suchým záchodem a provizorní koupelnou, vše jako u nás jen s tím rozdílem, že u mých rodičů byl neustále problém a rámus.... chyběly hlavně finance a neschopnost řešit problémy mě přiměla k rychlejšímu odchodu z domova za mým milým manželem. Nikdy jsem naštěstí nelitovala. Přeji hezké svátky.
Marie Ženatová
Díky moc za dojemné vyprávění *
Hana Rypáčková
Krásné Hanko, u nás to platí. Jen déle po narození nikdo neodešel , až tento měsíc.Nejmladšímu Adámkovi už budeou dva roky...Vlastně Vendík byl taky rodina..
Jana Kollinová
Krásné a dojemné sdělení. Gratuluji. :-)
Anna Potůčková
Hani moc hezký článek a nádherný příběh ze života! Blahopřeji!!!
František Schmíd
Podobné zázračné uzdravení nastalo i v naší rodině.Pěkně napsáno.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...