Fanatický boj až do konce
Ilustrační foto: cs.wikipedia.org

Fanatický boj až do konce

7. 5. 2020

U příležitosti 75. výročí osvobození naší vlasti a kapitulace Německa si dovoluji přispět k těmto dějinným událostem článkem opírajícím se bezvýhradně o původní německou dokumentaci, uloženou ve Vojenském ústředním archivu v Praze.

Po smrti Hitlera, prezentované oficiálně jako hrdinná smrt v boji, se stal podle jeho poslední vůle z 29. 4. 1945 jeho nástupcem viceadmirál Karl Dönitz. V té době zbývaly tzv. Třetí říši už jen poslední dny existence. A přesto se ještě velení ze všech sil snažilo posílit bojovou morálku totálně zničené německé armády. U všech útvarů byly zřízeny funkce nacionálně-socialistických vedoucích, tedy jakýchsi politruků, kteří ve svém fanatismu vyzývali své spolubojovníky k boji na život a na smrt. Zatímco na začátku války bojovala německá armáda s vidinou světového vítězství své nadřazené rasy, pro kterou budou méněcenné národy otročit, nyní se stal posledním pokusem o zvrat ve válce strašák bolševismu. Zůstávalo dilema, zda padnout nebo se dostat do zajetí, kde právě tak čekala jen smrt. Zdůrazňovala se hrozba vyvraždění celého německého národa, jeho žen a dětí, bolševickými hordami. I přes tuto fanatickou rétoriku se množily případy dezerce a odmítnutí poslušnosti, za něž byli vojáci jako zrádci zastřeleni. Zoufalý pokus vyvolat pocit vlasteneckého boje a nepřiznat do poslední chvíle totální porážku nevyšel.

Skupina Armád Střed se dostala na naše území v závěru války po bojích ve Slezsku. Její štáb v čele s vrchním polním maršálem Schörnerem se nastěhoval do východočeských lázní Velichovky. Za velitelem sem přijížděli na jednání státní ministr K. H. Frank i generál Vlasov. Zde se Schörner také dozvěděl od zástupců americké mise o kapitulaci Německa.

Za nejcennější svědecký materiál z konce války lze považovat bleskovou korespondenci mezi velitelem Skupiny Armád Střed a Vojenským zplnomocněncem gen.Toussaintem se sídlem v Praze. Zvlášť zajímavé jsou dokumenty vypovídající o odlišném postoji Němců k Angloameričanům a Rusům a o závěrečných bojích.

Již 4. 5. je vydán rozkaz, že boj proti Angličanům a Američanům se má vést jen tehdy, jestliže budou bránit v provádění boje proti bolševikům. Jinak však už podle viceadmirála Dönitze ztratil boj proti Američanům smysl. Nebude se klást odpor úmyslu Američanů postoupit až k linii Vltava-Labe. Američané nechají německé obyvatelstvo volně přejít do říše, na tom se obě velitelství dohodla. Je tedy otázka, jak to bylo s osvobozením Plzně. Bojovalo se tam či nikoliv?

7. 5. ve 2,30 hod. je odeslána depeše pro posádky v Praze, že se mají přednostně odstraňovat barikády, otevřít tankové zátarasy k umožnění průjezdu, zprovoznit a zajistit železnice. Čili - německá armáda se chystá opustit Prahu nebo jí projít směrem do amerického zajetí, už se takřka nebojuje.

7. 5. v 15 hod. popírá velení Skupiny Armád Střed  zprávu, že má říšská vláda v úmyslu nabídnout celkovou kapitulaci Angloameričanům i Sovětskému svazu.  Věrni rozkazům viceadmirála Dönitze vedou boj proti Východu dál, naproti tomu boj proti Západu je ukončen. Kapitulace vůči bolševikům nepřipadne v úvahu nikdy, to by znamenalo zkázu Německa.

8. 5. zaznívá poslední zpráva, že úplná kapitulace není pravdivá. Se Spojenci byl dohodnut výhradně klid zbraní od 9. května 1945, 24 hod.
Ve skutečnosti je po válce!

 

2. světová válka historie
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Zuzko, shrnula jsi to velmi dobře. Tvůj článek je výborný. V podstatě se ztotožňuje s tím, co vím od svých rodičů i co jsem se dočetla z různých zdrojů.
Zuzana Pivcová
To je těžké, nemohu soudit dějiny, ale je fakt, že Německo vojensky porušilo dohodu o neútočení, kterou mělo se SSSR, a v červnu 1941 ho ve známé operaci "Barbarossa" přepadlo. Při vítězném tažení nešetřilo v cizí zemi nikoho, střílelo civilisty, že to jsou partyzáni a potencionální rudoarmějci, vyhlazovalo celé vesnice s židovským obyvatelstvem, že Židé jsou nejhorší spojenci bolševiků. V zajateckých táborech umíraly tisíce sovětských zajatců. No, a pak s situace obrátila a Rusové jim to se vším vraceli. K Američanům se až na výjimky chovali Němci podle vojenských konvencí, a to i v zajetí. Proto i od nich očekávali vlídnější zacházení na konci války. Z amerického zajetí se téměř všichni vojáci vrátili, většinou do konce 40. let. Ze sovětského zajetí kromě vysokých důstojníků skoro nikdo. A z nepřátelských států byli záhy málem kamarádi. Na Východě z donucení, ale na Západě velmi ochotně. Železná opona a Studená válka změnila pohled na válku.
Olga Škopánová
S těmi bolševiky to byla tak trochu pravda.
Jitka Hašková
Zuzko, děkuji za informace. Vím od rodičů, že Prahu osvobodili Vlasovci. Němci se snažili projet Prahou a před sebou hnali české civilisty, aby na ně Češi nestříleli. Tátova teta (sestra mojí babičky, jeho matky) a strýc byli mezi těmi, kteří takto byli hnáni před německými tanky, naštěstí tu hrůzu přežili.
Marie Seitlová
Zuzko, díky za informace.
Dana Puchalská
Zuzano, děkuji za perfektně shrnutí informací z oné doby.
Jan Zelenka
Konec války probíhal velmi složitě. Ne všechny archivy druhé války jsou dodnes přístupné. Rozdělení Evropy bylo dohodnuto již předem. Nebudu se pouště do spekulací. Zuzka to popsala pěkně. Mluvil jsem v Řeporyjích s pamětníkem tehdejších bojů a ukazoval mi místa, kde Vlasovci bojovali a nutno říci, že úspěšně, s Němci. Jenže nepočítali s dohodou mezi Sovětským svazem a Američany. Jako zrádci také skončili. Válka byla rozhodnutá v momentě, když se spojenci vylodili v Normandii. Němci se dostali do kleští a nebylo pro ně záchrany.
František Matoušek
Díky za tyto informace.
Věra Ježková
Zuzko, díky za zajímavé informace. Vyprávění o válce mě provázelo od dětství. I o té první. V době povstání vzal dědeček velký nůž a šel bojovat k budově rozhlasu. Babička s mámou o něm tři dny nevěděly. Ráda sleduji válečné dokumenty i hrané filmy.
Jana Šenbergerová
Hodně zajímavé. Z toho, co jsem přečetla, mi vyplývá, že pražské povstání zbytečně přispělo ke smrti obránců barikád, když byli Němci na ústupu, jen se museli probojovávat, kde mohli klidně a mnohem rychleji Prahu opustit. Ale možná jsem jen nepochopila.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.