Bojovat. Slovo, které ke stárnutí nepatří
Ilustrační foto: ingimage.com

Bojovat. Slovo, které ke stárnutí nepatří

15. 5. 2020

Výraz bojovat je velmi často používán v souvislosti se stárnutím. Bojuje se proti vráskám, proti přibývajícím letům, proti nemocem. Je to slovní spojení časté, běžné, ale když se nad ním zamyslíme, je poněkud nesmyslné.

Boj proti stárnutí a jevům, které jsou s ním spojené. V posledních letech to vypadá, že jde o nejběžnější záležitost, a kdo se do tohoto boje nezapojuje, je považován za podivína. No, schválně, řekněme nyní někde ve společnosti: Já proti stárnutí nedělám nic, je mi jedno, jestli mám či nemám vrásky. Reakce okolí? Kecá, chce se dělat zajímavá, ve skutečnosti se určitě každé ráno zkoumá v zrcadle a promazává drahými krémy. Zkrátka, kdo se neveze na současné módní vlně boje proti stárnutí, obdiv nevzbuzuje, spíše naopak.

Jenže právě tito lidé říkají: Proč bojovat proti něčemu, co je naprosto přirozené? Je to podobné, jako bychom bojovali proti tomu, že svítí slunce nebo že je tráva zelená.

„U opravdu dlouhověkých lidí, tedy těch, kteří se například dožili devadesáti let v dobré kondici, se poměrně často ukazuje, že to neměli v životě lehké, že mnozí měli velmi těžké osudy. Ale z hovorů s nimi vyplývá, že se přesto snažili vnímat hlavně to pozitivní, co jim život přinesl, a dokázali si nevšímat toho špatného, co přináší zvyšující se věk. Nezabývali se úvahami o stárnutí, netrápili se stárnutím, nelitovali se. Naopak si dokázali najít něco, co jim dělá radost,“ uvedla gerontoložka Iva Holmerová.

Současná společnost vnímá stárnutí přesně opačně. Když například měla vláda na programu projednávání materiálu s názvem Strategické rámce přípravy na stárnutí společnosti do roku 2025, média o tom informovala pod titulky typu: Vláda projedná, jak bude bojovat proti stárnutí.

Což měla být reakce na fakt, že ve společnosti bude rok od roku více lidí ve věku nad šedesát pět let. Ano, bude. Přinese to do společnosti spoustu problémů, ale také změny, nové příležitosti, výzvy. Ale bojovat proti stárnutí populace? Jak? Co si pod tím představit? Že lidi od určitého věku mají být vyhubeni? No, co jiného si představit pod výrazem boj?

„Tenhle je velmi dobrý bojovník proti vráskám. Tu větu mi nedávno řekla prodavačka, když jsem si v drogérii prohlížela krémy,“ vypráví sedmdesátiletá Helena. „Hledala jsem krém hutný, mastný, mám velmi suchou pokožku. Ovšem ta paní prodavačka byla velmi ochotná, v obchodě nikdo nebyl, takže se asi nudila, takže se mnou neustále chtěla diskutovat o účinnosti různých krémů proti vráskám. Když jsem jí řekla, že nepotřebuju krém proto, že mám vrásky, ale proto, že mám celý život suchou pleť, vypadala, jako by ji oslovil Marťan. Opakovala, že proti vráskám je třeba bojovat. Dost mě tím otrávila. To mi tím chtěla dát najevo, že jsem vrásčitá stará bába, a tudíž je mě třeba zachránit vnucením nějakých kosmetických přípravků. No, je mi sedmdesát, tak mám vrásky, to je snad normální,“ líčí Helena své zážitky.

Podobně uvažujících žen je mnoho, ale nejsou slyšet, nedávají své názory najevo. V médiích je více dáváno slovo těm, které líčí, jak usilovně proti stárnutí bojují, tudíž ve společnosti vzniká dojem, že přibývající roky jsou cosi, co nás má udržovat v neustálé připravenosti k utkání se se smrtelně nebezpečným nepřítelem.

Tady jsou nejpozoruhodnější titulky, jaké se dají najít u článků v časopisech a internetových magazínech:

Už se jí blíží třicítka. Jak krásná modelka bojuje se stárnutím.
Zázrak, který bojuje proti stárnutí zevnitř.
Pět chyb v boji proti stárnutí.
Čaje, které zastaví stárnutí.
Sérum proti stárnutí.
Čtyřicítka. Začněte boj proti věku dlouho před ní.

Úsměvné nebo smutné? Nebo spíše nesmyslné? Každopádně jde o ukázky toho, že v mnoha případech běžně používáme podivná slovní spojení, aniž bychom si uvědomili jejich význam, a toto byly jejich typické příklady.

Z nejrůznějších průzkumů vyplynula podobná čísla: Více než padesát procent Čechů se děsí toho, že zestárne. Ze stáří mají hrůzu. Ovšem čtyřicet procent populace v seniorském věku uvádí, že si toho času užívá, že jim je dobře. „Pěkné stáří prožívají především lidé, kteří vyšší věk neberou jako nepřítele, jako něco špatného, ale naopak jako něco, co je naprosto přirozené. Jako nezvratný fakt,“ uvedl psycholog Jaro Křivohlavý.

Psychologové se shodují v tom, že nejkrizovější období v životě člověk je takzvaný střední věk, tedy období mezi čtyřicítkou a padesátkou. Právě v něm mnozí podlehnou pocitu, že roky, které jsou před nimi, budou špatné, a tudíž je třeba začít proti budoucnosti bojovat. Někdo tím, že začne usilovně cvičit, někdo jde na plastiku, někdo se začne promazávat krémy, které slibují, že zničí vrásky. Někdo se tímto dostane do dobré kondice, někdo do období naprosté nespokojenosti, protože zjistí, že ač bojuje víc a víc, nemá šanci zvítězit.

Ostatně, jeden z nejslavnějších psychologů v dějinách Carl Gustav Jung hovořil o středním věku jako o vrcholu života, a v souvislosti s tím upozorňoval, že z každého vrcholu je rozhled. „Čtyřicítka je věkem životního poledne, je vrcholem kopce, na jehož úpatí se začíná zřetelně rýsovat silueta krematoria,“ řekl. Někomu to může připadat krutě sarkastické, nicméně je to tak. A je na každém, jak tu cestu z vrcholu dolů prožije. Jestli si ji naplní příjemnými a zajímavými zážitky nebo ji zasvětí boji.

psychika stárnutí
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marta Badalcová
Moje babička říkávala-proti věku není léku-moudrá to žena
Jitka Caklová
"Arthur Schopenhauer byl významný německý filosof 19. století. Byl hlasatelem pesimistické filosofie a ač zůstal za svého života (72) téměř neznámý, svým přesvědčením o iracionálním základě světa výrazně ovlivnil mnoho pozdějších myslitelů, mj. Friedricha Nietzsche". I v dnešní době jsou různí myslitelé a jejich názory jsou pro většinu lidí pesimistické, až iracionální. Duši dítěte, ve světě plném lákadel, klamů a nakonec i sebeklamů, si těžko může někdo uchovat, ale v podstatě, každý má možnost se ke svému pravému JÁ, v jakémkoliv věku, bez boje vrátit ♥♥♥
Danuše Stočesová
Nejsem příliš sečtělá, ale ráda bych citovala jednu pasáž z mé oblíbené malé knížky od Arthura Schopenhauera "Metafyzika lásky a hudby" ... ze všeho, co bylo řečeno, plyne, že existuje pouhá mladická krása, kterou má jedenkrát skoro každý, existuje také pouhá mladická intelektuálnost, jistý duševní charakter, schopný a vhodný k chápání, porozumění a učení, který má v dětství každý, někteří ještě v mládí, který se pak ztrácí jako ona krása. Jenom u velmi málo lidí trvá jedno i druhé po celý život, takže i ve vyšším věku nalézáme jejich stopu...... často jsem se k této úvaze vracela a dospívám k názoru, že pokud si člověk ve své duši uchová "duši dítěte", tak zůstáva mladý neustále. Tento duch vyzařuje z celého člověka, z vrásek, z očí.... Tento člověk nepostrádá tvořivost celý svůj život. Krása těchto lidí je okouzlující a úchvatná. Domnívám se, že je dnes mnoho lidí vyššího věku, kteří si tuto "mladistvost" skutečně uchovali. S milým pozdravem, Dana
Soňa Prachfeldová
V naší společnosti by se spíše mělo "bojovat" s neúctou ke stáří. Když budou mít štěstí, ti krásní mladí, úspěšní, také jednou zestárnou a budou mít vrásky na těle a ještě více na duši. Člověk, který stárnutí bere jako nezbytné a netrápí se tím až tak moc, raději prožívá hezké chvíle, protože ví, že jsou jedinečné a neopakovatelné.A raději vrásky od smíchu a sluníčka, než nehybnou masku po plastikách.
Jitka Caklová
Zcela souzním se čtvrtým odstavcem, nebo-li s citací gerontoložky Ivy Holmerové. Za sebe říkám: Dokud jsem "bojovala" za cokoliv, nikdy jsem nevítězila, naopak, v lehčích, či těžších "bojích" jsem prohrávala. Cestou k sebepoznání jsem dospěla k závěru, že není důležité, jak o mně smýšlejí druzí, ale je důležité, jaké mínění mám o sobě já sama. Slovo "boj" jsem ze svého života definitivně vyloučila. Cvičením nebojuji proti stárnutí, nebo proti bolesti. Cvičím a pohybuji se pro radost a vše co potřebuji, přichází ruku v ruce s mými představami o životě. Číst o umění stárnout opravdu nepotřebuji :-)
Danka Rotyková
Nemám ráda sloveso bojovat a už vůbec ne ve spojení se stářím. Dříve mi to tak nepřišlo. Dneska se raději snažím být v pohodě. Když onemocním, snažím se odpočívat a léčit, namísto boje s nemocí.
Irena Mertová
Život ubíhá jako řeka, nesnažím se drát proti proudu, ale spíš proplouvat s co nejmenšími škodami... Období mezi 40 a 50 jsem prožívala výborně, dařilo se, nevnímala jsem ho jako krizové. A cvičit a brát léky nyní musím - bez cvičení by to s pohybem bylo horší - tak snad to cvičení je boj s artrozou? Přijímám roli, kterou v daném období mám, a snažím se to uhrát, jako přede mnou generace mých předků :-)
ivana kosťunová
Někteří mladí lidé vlivem určitých médií považují stáří za něco nepatřičného. Bojovat proti tomu nehodlám. Čas se nevyhne ani jim :))
Dana Puchalská
Bojovat se stářím je to samé jako kdybych chtěla bojovat s větrnými mlýny. Osobně nesnáším věty typu..." To musíš vybojovat". Protože já přece nic takového nemusím.
Jana Hošková
Nehodlám se vysilovat marným bojem. Hodně závisí na genetice. Vždycky si vzpomenu na svou bývalou kolegyni - zatímco mně se začínaly objevovat první vrásky, ona měla perfektní pleť, nenosila brýle na čtení jako já. Jenže pak zasáhly geny a osud, chcete-li, odešla, sotva skončila v práci a neužila si tak ani své vnučky, ani svého důchodu. Tak co se trápit s nějakými vráskami. Snažím se upravit, co to jde, abych nestrašila lidi a peru se třeba s tím, aby mne nebolelo koleno. Na ostatní kašlu a jediné, o co prosím toho nahoře (je-li tam ovšem někdo), tak aby mi co nejdéle zůstal zdravý rozum ! :-))

Zpět na homepage Zpět na článek