Přítel je najednou nepřítel
Foto: autorka

Přítel je najednou nepřítel

14. 5. 2020

Ze dne na den se z nás stali nepřátelé. Bylo nám totiž zakázáno se navštěvovat a sdružovat. Co kdybychom si byli vzájemně nebezpeční. 

Rozdělili jsme se tedy a každý zvlášť si začal žít ve svých prostorách. Žít si ve svých prostorách je smutné a ani to kafe mi samotné nechutnalo. Pejsek se chodil pořád dívat, jestli jeho kamarád přijde, a když né, byl smutný. No, my jsme byli také smutní. Přítel se na mne chodil dívat jenom pod okno, aby nezapomněl, jak vypadám, a nosil mi kytky a dobroty za dveře. Dál jsem ho nepustila, protože jsem byla ukázněná a koronavirus se plížil okolo.

Tak jsme tedy žili odděleně od stolu i od lože až do té chvíle, když nebylo pejskovi dobře a potřeboval navštívit veterináře. Veterinář se nenachází za rohem, ale musí se k němu jet autobusem. Autobus byl strašidlo ještě větší. Co kdyby mi někdo zakašlal za krk. Musela jsem tedy vyslat SOS k příteli a poprosit ho, aby nás k veterináři dovezl. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, kde všude koronavius číhá, protože šlo o zdraví mého milovaného pejska.

No a najednou strach povolil a začali jsme s přítelem a pejskem  jezdit na výlety. Zastavili jsme v lese a lačně dýchali čerstvý vzduch. No a co, přece toho života už nemáme před sebou moc, a tak si ho nenecháme kazit. Koronavirus uvidí, že se ho nebojíme, a nechá nás určitě na pokoji. Se strachem se totiž vůbec žít nedá, a jak se říká: Kdo se bojí, nesmí do lesa." A my do lesa určitě jezdit chceme.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Taky si myslím, že už jsme se báli dost dlouho. Dopustila jsem se setkání s vnoučaty a ničeho nelituji. Pobyt v jarní přírodě je zdravý.
Věra Lišková
Počáteční doba, kdy jsem se vyhýbala lidem, jak čert kříži, už je naštěstí pryč. Byl to horror, furt přemýšlet, zda jsem koronáče nechytla, když na mě někdo promluvil. Je příjemné se nebát.
Anna Potůčková
Kdo se bojí nesmí do lesa. Co nás čeká nás nemine. Takže to nechávám vše plynout, jak to jen jde, baštím vitamíny, nosím roušky, zbytečně nikam mezi spoustu lidí nejdu. Osudu neuniknu, jen svou opatrností můžu mnohé věci oddálit, nebo se jim zcela vyhnout. Neřeším to a život nechávám plynout volně......
Alena Tollarová
Článek je super, taky se nebojím a strach neřeším. Eva jezdí do útulku pomáhat.
Marie Doušová
Není nic krásnějšího , než opravdové přátelství .
Hana Šimková
Asi jsem to špatně pochopila. Ty jsi ty pejsky byla jenom navštívit?
Hana Šimková
Tak to to ti Evičko moc přeji. Jakou rasu jsi si koupila? Zvířátka nezklamou a ten tvůj bude určitě hodně vděčný
Eva Mužíková
Také jsem podlehla touze po pejscích v útulku. Abych nemusela jet vlakem, zavolala jsem si taxislužbu. Peníze budou, stál mne rovných 700,- kč, ale stálo to za to, od devíti dopoledne až do osmnácti večer...zase mne hodně potěšilo dlouho odkládané setkání s přáteli a chlupáčky .
Hana Šimková
Čím více se člověk bojí, tím dříve si něco přivolá.
Jana Šenbergerová
Kdybyste se zalekli koronavirové krize, možná by přišla jiná a horší. Dobře jste to vyřešili. Občas nás čtyřnozí přátelé přivedou k nejlepším řešením. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek