Vzpomínka: čas školních besídek
Foto: autorka

Vzpomínka: čas školních besídek

5. 6. 2020

Nastává čas růží, jahod a školních akademií. Zatímco růže a jahody budou vonět i letos, závěrečné defilé školáků se nejspíš konat nebude. Pojďme proti proudu času...

Pětiletý Vítek měl mít své první veřejné vystoupení ve školce. Rodinná rada rozhodla, že se koupí videokamera, aby umělecký výkon byl zaznamenán pro další generace.

Představení se konalo ve školní tělocvičně. Když si rodinka v šatně odložila obuv, babička Krásová, šarmantní ženička, zlověstně sykla. „Co to je?“ Dědeček, jenž se vůbec neorientoval v haute couture, zaskočeně sledoval úhel babiččina pohledu, který se výhrůžně zastavil na manželově ponožce.

Dědeček se bezelstně usmál a dokonce snad i šibalsky mrkl. Většinou tohle vyznání lásky u životní partnerky zabralo. Tentokrát pokus o milostnou předehru zhatil babiččin mrazivý tón. „To snad ne!“

Znělo to sice mnohoznačně, ale dědeček Krása ihned vyrozuměl, že právě pošpinil jejich rodové jméno. Na ponožce měl totiž díru, z níž čouhal jeho chlapácký palec.

Babička s gestem boha hněvu očekávala nejspíš omluvnou diplomatickou nótu, ale dědeček duchapřítomně prchal dopředu, aby zaujal dobrou kameramanskou pozici.

V té chvíli již nastoupily před natěšené publikum vyjukané děti se zaječími oušky. Spustil se povzbuzující potlesk a nastartovány byly foťáky i mobily. Ztrémovaný Vítek se té přesily polekal a zbaběle opustil své herecké kolegy. Rozběhl se za dědečkem a držel se ho jako klíště. Laskavé učitelky vybízely protagonistu k návratu na scénu stejně jako maminka a tatínek, který převzal kameru. Babička Krásová hladila vnoučkovu hlavu zaklesnutou na dědečkově hrudi, jež se dmula rozporuplnými pocity.

Opuštění herci si pro Vítka došli, ale ten se bránil zuby nehty. Jeho ručka se pevně držela dědečkovy košile. Při násilném odtržení odlétlo několik knoflíků.

V napjaté atmosféře si této dramatické situace nevšiml nikdo kromě babičky Krásové. Její estetické cítění dostalo další těžký zásah.

Vítkův tatínek sykl cosi nepublikovatelného a maminka jemně postrčila nebohé dítě mezi smečku ambiciozních předškoláků, na jejichž umělecké výkony čekaly řady rodinných příslušníků. Dědeček nevydržel psychický nátlak a s vnukem přisátým k obnažené hrudi se vydal na jeviště. Učitelky s dětmi utvořily kolem Vítka s dědečkem kruh a odehrály první dějství.

„Zajíček v té jamce sedí sám, sedí sám, ubožátko co je ti, že neumíš skákati, rychle skoč a vyskoč!“ Zatímco Vítek bystře zareagoval, deprivovaný dědeček vyskočil se značným zpožděním. Podíval se omluvně na divadelní soubor a začal se víc snažit. Zajíčci nedůvěřivě sledovali toho divného medvěda, který se k nim vecpal a všechno jim kazil.

Učitelky v dobrém úmyslu dědečkovi napovídaly, ale ten byl tak zaujat výskokem, že si nevšiml změny režie, velící vztyčit paže. Když konečně herecký elév zvedl ruce, děti již opět dle scénáře seděly na bobku.

Dědeček rozumně usoudil, že bude lepší držet se svého talentu a zbytek představení proskákal. Za tento heroický výkon se mu po právu dostalo potlesku na otevřené scéně. Babička Krásová však nesmírně trpěla, neboť každým výskokem dával národní hrdina všanc nejen svou lidskou důstojnost, ale také zbytek ponožky. O rozevláté košili bez knoflíků nemluvě. A protože vše bylo v detailech zaznamenáno roztřesenou kamerou na věčné časy, nahlédnou i budoucí generace do jednoho z tajemství rodiny Krásovy.

A možná vytuší, proč dědu a vnuka i po mnoha letech váže tiché, ale pevné chlapské spojenectví.   

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Pro pana Jaroslava. Mé první - a na dlouho poslední - veřejné představení bylo naprosto ostudné. Měla jsem v první třídě recitovat na akci k MDŽ v modřanské Orionce. Tatínek mi napsal básničku a maminka naondulovala vlasy. Když jsem před sebou viděla ten dav, všechno se mi vykouřilo z hlavy a stála jsem tam jak tvrdé y. Paní konferenciérka mě chtěla povzbudit : "Tak nám něco zazpívej." Připažila jsem a spustila: "Kde domov můj..."
Daniela Řeřichová
Pro paní Soňu. Náš syn měl jednou v kočičí akademii Vařilli jsme kaši hrát kuchaře a měla jsem za úkol vyrobit rondon. Vzhledem k mé nešikovnosti jsem nad kuchařskou čepicí strávila několik hodin. Na místě činu pak pod čepicí byla hlava jiného kluka a náš syn vyčuhoval z veliké krabice. Prostě si kluci vyměnili role a ten náš hrál KAMNA.
Soňa Prachfeldová
Také jsme něco podobného prožili, byl maškarní ples pro děti, babička ušila synovi nádherné oblečení pro prince i s čapkou a syn odmítal a nešel a nešel mezi děti, Inu nebyl děda.
Soňa Prachfeldová
Po celou dobu čtení jsem se upřímně smála. Děkuji moc.
Irena Mertová
Hezké , dovedu si také živě představit :-)
Marie Seitlová
Krásný a hlavně veselý příběh z besídky. Protože jsem jich zažila hodně se svými dětmi i v práci s dětmi, tak jsem si dědečka živě představila a nahlas se smála. Šikovný děda.
Dana Puchalská
Moc hezký příběh.
Martina Růžičková
Statečný a obětavý dědeček :-). Hezký příběh, díky.
Jan Zelenka
Velmi pěkné. Já jsem bohužel zažil jen besídky poklidné. Kde je těm letům konec!
Daniela Řeřichová
Děkuji za milé komentáře. Chci jen dodat, že klouček byl nakonec pyšný, že má takového zábavného a statečného dědečka a smál se spolu s ostatními.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.