Začíná doba hlídací. Babičky "na plný úvazek" budou zvlášť o letošních prázdninách hodně žádané
Ilustrační foto: ingimage.com

Začíná doba hlídací. Babičky "na plný úvazek" budou zvlášť o letošních prázdninách hodně žádané

26. 6. 2020

Kdo žije s dětmi daleko od svých starších příbuzných nebo žádné nemá, ocitá se o prázdninách v prekérní situaci. Dovolená má pár týdnů, ale děti mají prázdniny dva měsíce.

Co s nimi? Kdo je pohlídá, když rodiče musejí do práce a škola je zavřená? Kdo má prarodiče ochotné strávit s vnoučaty nějaký čas, je v takové situace vítězem. Zvláště letos, kdy jsou cesty do zahraničí omezené a mnozí rodiče dohánějí práci, kterou v době koronavirové nemohli udělat.

„Každý rok závidím kamarádce, která má maminku i tchyni ve stejném městě a obě jsou nadšené, když je poprosí, jestli by jí pohlídaly její dvě děti. Berou si je na chatu, vyrážejí s nimi na různé akce. Tak to trvá celé prázdniny. Ona si  léto užívá. Má odpoledne a večery volné, chodí ven s kamarádkami, je to relax pro ni, pro jejího muže také. A její děti jsou u babiček šťastné. A babičky jsou šťastné, že si jich užívají,“ vypráví jednačtyřicetiletá Martina z Prahy. Ona sama má dvě děti, časově náročnou práci a každý rok se s manželem o prázdninách ocitají v těžké situaci. Nemá totiž rodiče, zemřeli, když byla malá. Vychovala jí teta, ta zemřela nedávno. Její muž už má jen tátu, ten je vážně nemocný a žije v domově pro seniory. Nemají sourozence. Nemají nikoho, kdo by o prázdninách mohl být s jejich dětmi. „Když tedy strávíme dva nebo tři týdny společně, musíme dětem platit různé tábory a kurzy, aby někde mohly být. Stojí to spoustu peněz. Týden dovolené si musíme nechávat na nezbytné události, které v roce mohou přijít. Pořád děti někam převážíme, něco řešíme, prázdniny jsou pro nás i pro děti spíše stresem než odpočinkem,“ tvrdí.

V podobné situaci je mnoho rodin. A mnoho seniorů v penzi je v situaci, kdy pořád slyší: Babi, co by ti to udělalo, kdyby sis na týden vzala Adámka i Alenku? Já vím, že už hlídáš Beátku, ale opravdu si myslíš, že nezvládneš tři vnoučata najednou? No když myslíš, že ne, dobře. A co další týden? Aha, ty jedeš s tou kamarádkou do Tater. No když je pro tebe kamarádka důležitější, než Adámek a Alenka, to se nedá nic dělat.“

Potíž je v tom, že prarodiče se dají rozdělit do několika typů.

Jedni se každý rok těší, jak stráví o prázdninách co nejvíce času s vnoučaty.

Další berou hlídání dětí, psů, koček a dalších rodinných příslušníků všeho druhu jako věc naprosto samozřejmou, nepřemýšlejí nad ní, netěší se na ni, ale ani jim nevadí. Prostě to tak každé prázdniny je, říkají.

Další jsou ti, kteří zastávají názor, že není jejich úkolem být neustále připraveni dospělým dětem pomáhat. Že to bylo jejich rozhodnutí mít děti a tudíž si musí o prázdninách nějak poradit. Stráví třeba s vnoučaty týden nebo přijedou, když je nějaká krizová situace, ale nebaví je věnovat jim veškerý svůj čas. Zkrátka, mají svůj vlastní program. Cestují, baví se, sportují.

No a pak existuje i skupina lidí, který jsou vnoučata v podstatě fuk. Ano, jsou takoví. Rádi se s nimi jednou za čas pomazlí, navštíví je, ale když přijde na to, že by s nimi měli strávit dva týdny na chatě nebo ve svém bytě: „Nezlobte se, ale fakt se  na to necítím, jsou na mě moc divocí, už to nezvládám.“

Faktem je, že na babičku a dědu si vzpomene s blížícími se prázdninami velmi často i rodina, která se celý rok tváří, že neexistují. Legrační zkušenost s tím má třiasedmdesátiletá Ilona z Ostravy. „Loni mi syn volal počátkem prázdnin, že mi přiveze jejich kočku, protože jedou k moři. Odmítla jsem. Nemám kočky ráda. Ta jejich je divoká a rozmazlená. Já opravdu nechci, aby mi doma lítala po záclonách kočka. Celý rok o nich slyším jen o Vánocích a o mých narozeninách, když se tu objeví s kytkou a dortem. Jinak se o mě nestarají. Ale jak není kam dát kočku, to jsem dobrá,“ vypráví.

Letos se situace opakovala. Syn znovu volal, že mi přiveze kočku. „On se ani nezeptá jestli bych byla ochotná týden hlídat kočku. On mi oznámil, že mi ji zítra přiveze. Odmítla jsem. Takže budou zase do Vánoc naštvaní,“ říká Ilona se smíchem.

Většina seniorů tvrdí, že role babičky a dědečka je v jejich životě velmi významná. Zároveň ale ubývá těch, kteří zastávají názor, že prarodič musí být neustále připraven čekat na výzvu, kdy své vnouče pohlídá.

Každopádně jsou právě prázdniny dobou, kdy si mnoho lidí uvědomuje, že taková babička či dědeček na plný úvazek jsou pro rodinu velkou pomocí. Uvědomují si to i rodiny, které si po zbytek roku myslí, že úzké soužití generací a častý kontakt se staršími příbuznými je zbytečnost a přežitek. Najednou však zjišťují, že není.

Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Kdykoliv je potřeba, vnoučata pohlídám, ale vždy u nich doma. V mém malém bytě nikdy. Hlídání spojím s pomocí v domácnosti mladých, nebo na zahradě. Nejsem hlídací babička na plný úvazek, mám své záliby a mladí to respektují.
Jana Hošková
Svá vnoučata si užívám, jsem moc ráda, že je mám. Obohacují můj život a doufám, že i já ten jejich. Jsem babička "na plný úvazek", hlídám i všech pět najednou. Večer padám únavou, ale když se ke mně přitulí a řeknou, že mě mají ráda, nemůže to nic nahradit. Jsem ochotna se pro ně lecčeho vzdát a nedělá mi to problémy. Zažiju s nimi spoustu legrace. Můj poslední zážitek s tou nejmenší, sotva tříletou: Říkám jí večer: pojď, musíme se umejt. A ploč se musíme umejt, já neci ! (Má období negace) No abysme nesmrděly (nic lepšího mne v tu chvíli nenapadlo). A další otázka zněla: A babi, ploč nemůžeme smdět ? (Neumí ještě R).
Marie Seitlová
Když jsem pracovala, tak hlídání bylo problematické, ale alespoň pár dní jsem pomohla. V důchodě hlídám každý rok i občas v nemoci. Hlídám i jejich zvířecí miláčky když jedou na dovolenou. Ale letos se mi stal úraz, potřebuji pomoc a naopak jsem našla zázemí u nich. Jsem moc ráda a vážím si toho.
Marie Ženatová
Od svých 45 let jsem si různě a vždy s láskou a pohodou užívala svých devíti vnoučátek od tří dětí i když musím přiznat, že jsem vždy večer přímo padala únavou. Dnes mi čtyři nejmladší přinesou ukázat vysvědčení - tři jsou na osmiletém gymnaziu, jeden na čtyřletém. V prázdniny si jich také trochu užiji, jen moc lituji, že mi začínají už dost odrůstat. Moc bych si ještě přála abych se dočkala i nějakého pravnoučka nebo pravnučky
Soňa Prachfeldová
Pohlídám po domluvě a když je to zapotřebí. Mladí jsou v baráku, takže se mi po vnoučatech opravdu nestýská :-). Když k tomu přidám ještě vaření a zahradu a proběhnutí psa, tak je potom sladký odpočinek i kniha mi vypadne z rukou. Ale jsou to krásné chvíle s vnoučaty, rostou jak z vody a když vidím, jak ten malý človíček dělá pokroky a poslouchá pohádky, které si vymýšlím, jsou to neopakovatelné chvíle, na které se nezapomíná.
Marcela Škodová
Hlídání dětí je jen a jen na domluvě mezi rodiči a prarodiči, ani jedna strana by neměla zneužívat svého postavení. Moje tchyně zemřela krátce po narození nejstaršího vnuka, tchán nebyl schopný postarat se sám o sebe a ne ještě o malé dítě, můj otec chodil do práce a matka byla nemocná v invalidním důchodu, takže děti jsme "obstarávali" sami. Ve školce to ještě šlo, chodily do firemní, ta byla zavřená jen v době závodní dovolené, navíc hned vedle byl "závodní" bazén, kam jsme rovnou z práce s dětmi vyráželi. A když jsem chtěla trochu oddech, tak sestra obětovala pro své synovce část prázdnin. Horší to bylo veškole, to museli do tábora a to dokonce 2x za prázdniny, ale naštěstí tam jezdili rádi a my bychom jim takové výlety ani nemohli dopřát - maďarské termály, Tatry v Zakopaném apod. Moje vnučky žijí v zahraničí, takže je vídám opravdu sporadicky a hlídala bych je docela ráda, bohužel se nám to daří tak na dva týdny v roce.
Hana Rypáčková
Vnoučat jsem si užila od svých 53 let, většinou jsme jezdili s celou bandou na chalupy , ale i občas jsme hlídali nemocné. A byla to brnkačka , brali jsme je i k moři. V 74 letech se snažím pohlídat předposlední vnouče / z dvanácti/ a už to není taková brnkačka. Ale jednou jsem pro něj babička , tak to dávám, co zdraví dovolí.
Věra Halátová
Já jsem byla sama se dvěma syny. Žádná babička, žádný dědeček. Zvládli jsme to. Vnuka mám jednoho. Jezdí ke mně na sobotu a na neděli zhruba jednou za měsíc. O prázdninách je u mne jeden týden. Chodíme plavat, jezdíme na kole, chodíme po horách. Když budou mít synové další děti, těžko o ně budu pečovat tak jako o toho současného, protože už budu dost stará na péči o malé děti. Mají smůlu, měli si je pořídit dřív. Vnukova matka si chce pořídit psa. Na mou otázku, kde budou mít psa, když pojedou v létě na dovolenou, mi vnuk řekl, no snad nám ho pohlídáš. Ne. Nepohlídám. Když nemůžete o psa pečovat, tak si ho nepořizujte. Člověk může být hodnej, ale ta dobrota nemůže přecházet v blbost.
Vladislava Dejmková
Vnoučata hlídám ráda, pokud mám příležitost. Bydlí totiž 200 km ode mě. Horší je, že se z toho cítím hodně unavená.
Vladislava Dejmková
Vnoučata hlídám ráda, pokud mám příležitost. Bydlí totiž 200 km ode mě. Horší je, že se z toho cítím hodně unavená.

Zpět na homepage Zpět na článek