O xenofobii s úsměvem XIV: Němci
Ilustrační foto: pixabay.com

O xenofobii s úsměvem XIV: Němci

19. 7. 2020

Smysl pro humor

Němci berou humor velice vážně. To není vtip. … Humor Němcům pomáhá smířit se s životními zvraty a těžkostmi. Většina z nich dobře ví, že i nejlépe vypracované plány se pravděpodobně změní v trosky. To vše je vcelku přirozené, protože když se Němec připraví na příští ráno nebo na cestu a ono se to všechno pokazí, postaví se svému zklamání statečně, s ironickým vtipem a také s tichou satisfakcí nad tím, že chápe, jak tento starý zlý svět funguje.

Německý humor se těžko překládá. Většina německých vtipů přeložených do jiného jazyka není o nic vtipnější než pokladní stvrzenka. … Ironie není Němcům vlastní, proto ji snadno mohou pokládat za sarkasmus a zesměšňování. … Němci rádi pomohou pochopit vtip tím, že vám ho detailně vysvětlí.

Kultura

Německá kultura je povětšinou seriózní a mohutná. … Němci očekávají od Kultur und Kunst (kultury a umění) hodnotu – a hodnota znamená velký objem.

Muž, … který v německé kultuře ční jako maják, je Goethe. Téměř bez cizí pomoci dal Německu literaturu, na kterou lze být pyšný a kterou je možné srovnat s čímkoliv, co mohou jiné národy nabídnout. Povznesl Němce mezi nejlepší tam nahoře, kde vždy toužili být. Dokázal obsáhnout celou německou Seele (duši), a proto je milován, obdivován a provždy uchováván v srdcích. … Goethe je německou obdobou Shakespeara a Shakespeare je jakýsi čestný Němec … „Sein oder nicht sein“ (být, či nebýt) se ozývá v mnoha hledištích, přičemž mnozí Němci Shakespeara pokládají za Němce, který jednoduše žil na špatném místě.

Obecně nazíráno se nedoporučuje německou literaturu navštěvovat s tím, že hledáte šťastný konec. Nenajdete ho. Šťastné konce nejsou seelenhaft neboli oduševnělé a zcela jistě ne vážné. Německé umění je sebepozorující, dumající, samo sebou posedlé: jedním slovem německé.

Němci milují filozofii stejně jako literaturu. Dichter und Denker zní fráze, která znamená „básníci a myslitelé“; obě postavy jsou kulturními hrdiny. Mezi filozofy, které lze citovat, jsou Fichte, Hegel, Kant, Leibnitz, Nietsche a Schopenhauer – těžké kalibry, vedle nichž mohou být francouzští nebo angličtí filozofové počastováni pouze pohrdavým posměškem.

Jazyk a myšlení

Němci mají hluboko v srdci zakořeněné přesvědčení, že žádný cizinec nedokáže mluvit německy pořádně (ve skutečnosti si myslí, že pouze lidé z jejich regionu mluví dobrou němčinou. Pro Berlíňana není nic barbarštějšího než bavorská verze jazyka a Bavoři s tím srdečně souhlasí – ovšem v opačném slova smyslu).

Němčina je pozoruhodně pružná řeč, v níž je hračka tvořit nová slova. Jednoduše vezmete dvě, tři nebo jakékoli množství již existujících slov a slepíte je všechnadojednéhromadyjakojeprávětato. Nejenže se vytvoří hezké a naprosto srozumitelné nové slovo, ale dost možná to vysvětluje, proč je německá psychika tak strašně komplikovaná. Když například v parku zaznamenáte ceduli s výstrahou Astbruchgefahr, nacházíte se v okruhu „větví-odpadajících-nebezpečí“.

Opakem tohoto slovotvorného procesu je vzít řetězec slov, zbavit ho nepotřebných kousků a zbytek slepit dohromady. Je to oblíbený způsob, jak se vypořádat se jmény vládních oddělení a podobně. Například slovo Stasi vzniklo ze Staatssicherheitsdienst (Státní bezpečností služba NDR).

Stránka potištěná německým textem je na první pohled alarmující. Slova jsou tak dlouhá! Novinový článek může obsahovat všehovšudy jedinou větu o pouhých čtyřech nebo pěti slovech a přitom zabere dva sloupky. Totéž platí o větách a odstavcích. Stačí se podívat na nějakou knížku od Thomase Manna – tisíc stran rozdělených do půltuctu odstavců.

Nepřekvapí, že vynalézavý německý jazyk dal vzniknout mnoha myšlenkám a koncepcím obsaženým v jediném slově, čehož jiné jazyky nedosáhnou. Například:

Schadenfreude – specifický typ radosti ze škody; emoce projevující se vzedmutím uspokojení poté, co se dozvíte o neštěstí druhého. Jiné jazyky se upejpavě brání vytvořit pro tak nízký pocit razantní a jednoznačný novotvar, takže používají to německé.

Weltschmerz – je mrazivá únorová noc, ústřední topení nefunguje, vašemu oblíbenému týmu hrozí sestup v tabulce, před několika hodinami jste dostali výpověď ze zaměstnání a když jste přišli domů, zjistili jste, že váš pes pozvracel gauč. Pocit, který se vás zmocní, je přesně to, čemu se říká Weltschmerz.

Zeitgeist – nic menšího než duch doby a zároveň signál k nekonečnému vzdychání a vzhledu unavenému světem. Neocenitelné slovo, kdykoliv se diskuse stočí na německou kinematografii nebo hudbu od Stockhausena.

 

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autoři jsou Němci.

Literatura: Zeidenitz, S., Barkow, B.: Xenofobní průvodce. Němci. Praha, Nakladatelství XYZ, 2009.

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Zlaté časy ve Spessartu mám taky ráda. :-)
Naděžda Špásová
Ne, opravdu je nemusím, je vidět, že jsme kdysi s nimi měli hodně společného, pár slov nám zůstalo, i já je používám, himlhergot, už mě zase otravuje moucha. :-)
Věra Ježková
Děkuji vám. Němci se zde evidentně netěší velké oblibě. Nevadí. Ještě budou Rusové. Jitko, to o sanskrtu jsem nevěděla. Zuzko, mívala jsem problémy s „s“ ve složeninách. Jendo, výborná analýza. Podepisuji. Připomněl jsi mi můj oblíbený film Zlaté časy ve Spessartu.
Jan Zelenka
Vezmu to popořadě. Vzhledem k tomu, že žádnou řeč neumím pořádně, nerozděluji je na líbí - nelíbí. Pro mne je to prostředek k dorozumění. Ve třinácti jsem se začal učit němčinu i angličtinu. Sice se ještě dnes domluvím, ale vzhledem k mé vážné sluchové vadě mi to dělá velké problémy. Sluchadla to nemohou nahradit. Jen zvýší hladinu zvuku a to je málo. Domluvím se i v jiných řečech, ale to sem nepatří. Němčina je úžasná vytvářením prapodivných složenin. Důležité je přitom to slovo na samém konci. To je v článku pěkně popsáno. Pro mne je problém s adaptací na nějakou řeč. Trvá mi několik dní, než vydoluji z hlavy to, co znám. A to už obvykle musím jet domů. Kupodivu, když jsem byl s přítelem v rakouských Hohe Tauern, šprechtil jsem docela dobře, až přítel, který neumí vůbec žádnou řeč, smekl po týdnu přede mnou svůj památeční klobouk. Německá kultura má více majáků, než jen Goetha. Z dřívějších vzpomeňme třeba romantiky. Stejně tak německá klasická filosofie, tam je celá řada slavných jmen. Kromě již výše jmenovaných. Německá kultura je skutečně rozsáhlá. V ubohých podmínkách země, rozdrobené do několika územních celků, vzniká počátkem 19. století i německá klasická filosofie. Bohužel Německo, se svoji pořádkumilovností a smyslem pro disciplinu, má i velmi negativní vlastnost a to stádní chování. Němci potřebují nějakého Führera a je jedno, jestli je to Hitler, nebo Merkelová. A jdou slepě za nimi. V tom je Německo nebezpečné i dnes, kdy se do Evropy valí ortodoxní islám a zcela mění její tvář. Věrko je to moc pěkné, ale postihnout charakteristiku národa, jako Německo, v celé její šíři, je docela obtížné. Byť je to podáno s velkou nadsázkou.
Jitka Hašková
Sanskrt píše celé věty v celku a je pak problém to správně přeložit, protože se to rozdělit různými způsoby. Zřejmě je němčina inspirována sanskrtem, ale naštěstí je to nedotáhla do jeho dokonalosti.
Zuzana Pivcová
Německá složená slova jsem měla vždy docela ráda, ale, jak už jsem se tu někde nedávno zmínila, daly mi složené názvy vojenských jednotek v 2. svět. válce pořádně zabrat při tvorbě české brožury "Průvodce po fondech" v archivu. Mezi německými nářečími jsou velké rozdíly. Kdysi jsme jako jazyková škola v ČB měli družební školu v kraji Suhl v NDR. To bylo Durynsko. Tamní nářečí, "šmrncnuté" franckým, bylo nesrozumitelné, takže se všude v obchodech, školách atd. muselo mluvit spisovně nebo alespoň obecnou němčinou. Jedna známá paní mi tehdy vyprávěla, že při dovolené na Baltu je tamní Němci považovali za polské turisty, protože jim vůbec nerozuměli. Němci nerozuměli krajanům. To na mě jako na cizinku alespoň vždy brali ohled. Díky, Věrko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.