Mezigenerační propast se prohlubuje. Nikdy dříve nežili mladí a staří lidé tak odlišně jako nyní
Ilustrační foto: ingimage.com

Mezigenerační propast se prohlubuje. Nikdy dříve nežili mladí a staří lidé tak odlišně jako nyní

26. 7. 2020

Na jedné straně se dávají na odiv aktivní a zdraví senioři, kteří sportují a chovají se, jako by jim bylo třeba čtyřicet. Na druhé straně je fakt, že mladá generace má  svůj svět, kterému dříve narození rozumějí čím dál méně.

Psychologové z Cambridgeské univerzity zkoumali, co nejčastěji mladým vadí na starších a naopak. Sami byli překvapeni, jak rozdílné vnímání světa generace mají. Nejvíce patrné to bylo, když měli dotazovaní říct, co považují za protispolečenské jednání, které obtěžuje druhé. Přesněji, co si pod tímto pojmem představují. Šedesát procent dotazovaných lidí ve věku nad šedesát let uvedlo, že jim například vadí, když mladí lidé jezdí ve městech na veřejných místech na kole nebo na skateboardu. To znamená v parku, na náměstích, v ulicích měst. Čtyřicet procent starších lidí také řeklo, že jim vadí, když se mladí shromažďují. To znamená posedávají na lavičkách, na kašnách, v parcích. Mladí naopak vůbec nechápali, co tím dříve narození míní. Že by rychlá jízda na skateboardu v parku mohla někomu vadit a měl mít kvůli ní pocit ohrožení, připustilo jen osm procent z dotázaných mladých lidí.

„Potvrdily se tím různé předchozí výzkumy,“ uvedla Susie Hulley, která dotazníky vyhodnocovala. „Dospělí lidé často chápou shluk mládeže jako možnou hrozbu. Naopak mladí se rádi shromažďují na veřejných místech a nenapadá je, že by tam, byť jsou i třeba hluční, někomu mohli vadit. Roli v tom hraje to, že mladí se na veřejných místech, kde jsou i dospělí, cítí bezpečně. Dříve narození nikoli,“ vysvětlila.

Starší lidé často uváděli, že jim vadí, že mladých lidí je hodně. Počet zřejmě berou jako jakýsi důvod k ohrožení. Což je zvláštní, protože početně začínají být dříve narození v převaze. Statistikové spočetli, že v roce 2040 budou lidé starší pětašedesáti let tvořit už padesát procent obyvatel Evropy. Logicky vzato, by se tedy měli cítit být jistější, sebevědomější, více ovlivňovat společenské dění.

Psychologové však tvrdí přesný opak. A sice, že starší generace se v současném světě necítí dobře. Dotazovaní uváděli tyto důvody: Vadí jim současný kult mládí a krásy. To, že obchodníci s módním zbožím stále více myslí na mladé  než na ženy plnějších tvarů a nesymetrických postav. Mají pocit, že i když se naučili ovládat výpočetní techniku, její rozvoj jde tak rychle dopředu, že s ním nejsou schopni držet krok. Na počítačích zvládají základní věci, ale vadí jim stále se měnící programy, inovace, technická vylepšení, která jim spíše komplikují život. Tvrdí, že světu vládne lhostejnost, a neočekávají od mladých žádnou pomoc. Němečtí psychologové dokonce zveřejnili zprávu, ve které tvrdí, že starší lidé si rádi čtou o mladých lidech negativní informace. Zkrátka, vyhledávají  zprávy, z nichž mladí vycházejí jako gauneři, lumpové a neschopní flákači. Prý se jim v tu chvíli zvýší pocit sebejistoty. Utvrdí se v tom, co si myslí.

Naopak mladí dotazovaní uváděli, že rádi čtou o svých vrstevnících pozitivní zprávy, nejraději takové, které píší o lidech, kterým se něco povedlo, něco dokázali. „Bohužel, rozdíly ve vnímání světa u různých generací byly a budou, jde jen o to, nakolik si člověk připouští různé předsudky a mýty s nimi spojené,“ říká Iva Holmerová, předsedkyně České gerontologické společnosti.

„Zatímco v některých úsudcích jsou staří lidé příliš příkří vůči mladým, v některých jiných je to naopak. Mladí si často myslí, že dříve narození nebudou přínosem v pracovním týmu. Jenže ve skutečnosti se mnohdy starší rozhodují lépe než mladší. Už totiž zažili spoustu situací a situace se v životě opakují,“ míní.

Lidí, kteří jsou podle věku vnímáni mladými jako staří, bude přibývat. Pro společnost to může přinést hodně konfliktů, ba přímo už zmíněnou válku generací. Dosavadní průzkumy naznačují, že zatím si v tomto směru mladí a staří společnou cestu moc hledat neumějí.

Hodnocení:
(4.3 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Taky si myslím, že to není s tím soužitím generací tak špatné. Mám velmi dobré vztahy s kamarády mých dětí. Možná je to tím, že mám ráda legraci. Když ale starší člověk se mračí od rána do večera se závistí, že mu už není těch dvacet, tak se může setkat s odtažitou reakcí. Cítím se moc dobře mezi mladými. Mimochodem na kole po parku jezdím taky, a někdy i po chodníku. V našem turistickém oddíle máme mladé i staré, a máme se všichni rádi. Chce to jen najít společnou řeč.
Soňa Prachfeldová
Ano, je tu velký rozdíl mezi mladými i starými, vždyť i ta mládež se spolu ani moc nebaví, má leckdy raději konverzaci přes sociální sítě, neví co na hlavu, co na sebe, nic ve zlem. Stáří je občas nedůtklivé, citlivé, zdravotní problémy. Najít společnou řeč, to musí být snaha na obou stranách a je to nelehká véc. Jak se říká - svůj k svému.
Simona Vallová
Článek je velice dobře formulovaný. Z mého pohledu (30 let) si myslím, že je chyba na obou stranách. Některým mladým vadí neúcta starších k nim (neustále jim tykají, i když je absolutně neznají, zbytečná hrubost v obchodech či MHD - místo toho, aby řekli: "Mohl/a byste mě prosím nechat sednout?" nebo "Můžete prosím uhnout se svým vozíkem?" Do vás vrazí a dělají se mistry světa (samozřejmě ne všichni senioři jsou takoví) a pod. incidenty jsem zažila. Senioři by měli mít úctu k mladším generacím a stejně tak by i mladší generace měla mít úctu ke starším. Pokud ale ta úcta není oboustranná, tak ani ta druhá strana nebude vstřícná, to dá rozum. Já se snažím nemít předsudky. Narazila jsem na velice příjemné starší lidi, kterým jsem mileráda pomohla, popovídali jsme si třeba cestou do práce, atd. Pak jsou tu ale věční mrzouti, podle kterých je všechno špatně a všichni špatní, jen oni jsou ti dobří. Tento přístup razantně odmítám. Vše je ale pouze o lidech a je úplně jedno, kolik jim je let. Se stářím se pak jen jejich špatné vlastnosti umocňují. Myslím si, že každá etapa života má své výhody a nevýhody a různé generace by se nejprve měli snažit tu druhou pochopit a ne neustále kritizovat a porovnávat se svým mládím. Život jde vpřed a vše se mění, nic nezůstane stejné. Nyní se životní tempo oproti minulosti několikanásobně zrychlilo, což vyvolává tlak a stres na mladší generace (automatizace v práci spojená s celoživotním vzděláváním se zaměřením na IT gramotnost a znalost cizích jazyků, konkurence, nejistota práce a bydlení, zefektivnění, zrychlení a prodloužení pracovního procesu, požadování vyšší kvalifikace, s čímž je spojené i odložené mateřství, atd.) Takže ono to opravdu není snadné a mnohá starší generace na toto nebere ohledy. Přitom by i oni měli k mladým zachovat úctu, protože tím, že mladí pracují, oni mají důchody. Už dávno neplatí, že každý si člověk "napracuje" svůj důchod. V minulosti se bohužel peníze na důchod rozkradli a zbytek peněz znehodnotil a zároveň nepřišel žádný baby boom, proto to tak dopadlo. Navíc starší generace si užije více důchodu, protože za jejich doby se odcházelo do důchodu v 55 letech a někteří z té doby stále žijí, zatímco má generace půjde nejdříve v 70 letech, za což opět může nízká porodnost. Jenže to je opět začarovaný kruh, protože stát nijak vyšší porodnost nepodporuje a ženy, pokud jdou studovat vysokou školu, tak absolvují ve 24 letech a pokud si nenajdou budoucího partnera/manžela na studiích, tak teprve ve 24 letech si budují vztah, takže až např. v 28 letech po úspěšném nalezení partnera začínají uvažovat o rodině, což je docela pozdě. Nehledě, když ještě klesá plodnost, tak pár čeká na své první dítě i několik let. To pak způsobuje fenomén tzv. "sendvičové generace", kdy se musí mladá žena starat jak o své dítě, tak zároveň i o své prarodiče či rodiče naráz, což představuje dlouhodobý stres a absenci soukromého života. Inu najít rozuzlení této problematiky není a nebude ani do budoucna jednoduché, ale je třeba si toto vše uvědomit, než začnete rozlišovat mezi "my" a "oni".
Zdenka Soukupová
Když jsem dosáhla důchodového věku, chtěla jsem ještě rok, nebo max. dva pracovat. Můj šéf (věkově jako můj syn), mi na to tenkrát řekl: "Strategií firmy je zbavovat se důchodců. " Takže tak.
Ivo Patta
Základ kvalitní výchovy dětí, tj. tvorby sociálního kapitálu, je ve funkční třígenerační rodině. Problémem jsou sociologové, kteří místo dítěte vidí objekt sociální péče a ekonomové, kteří namísto odstranění účetní vady ve státním důchodovém systému nesmyslně prodlužují věk odchodu do důchodu všem, tj. i rodičům kteří nejen pracovali, ale vychovali více dětí. Pak zaměstnaní prarodiče nemají čas na výchovu vnoučat.
Jaroslav Kolín
Paní Lišková, za svůj příspěvek zasloužíte pět hvězdiček. :)
judita lišková
Mezigenerační spory byly, jsou a budou. Nemyslím, že dnes staří stále a jen brojí proti mladým....mockrát jsou ale jejich výtky oprávněné. Mladí se vždy cítili dotčeni kritikou starších...já si pamatuji, že na nás byli starší a staří dost ostří, máloco se promíjelo. Dnes se bojíte mnohdy na mladé křivě podívat, jelikož je bohužel dnešní mládež mnohem drzejší, agresivnější. Učila jsem, takže si dovoluji posoudit, že to, co my bychom si nikdy vůči dospělým nedovolili, je pro některé mladé úplně normální...svou zášť k autoritám i věku dávají drsně najevo. Samozřejmě...ne všichni mladí a ne všichni staří jsou tací, Já vidím problém v možnostech doby. Vše je dovoleno, máloco zakázáno, mladí mají někdy neoprávněný pocit, jak jsou chytří a všemu rozumí. a staří jsou prehistorické vykopávky. Nejsou ale schopni se o sebe postarat...do třiceti u maminky, nechají si posluhovat, k práci se nemají, studují jednu, druhou školu, honí se za zábavou, nakupováním, tráví spoustu času s mobilem a na sítích, kde se předvádějí, předhánějí. Plochý duševní život a s tím zároveň pocity méněcennosti, nejsou-li mezi druhými in. Popravdě...jsem ráda, že jsem stará. Obchodní společnosti se předhánějí v nabídkách všeho druhu zboží, jelikož mladí jsou nejsilnější kupní silou. To všechno jsou z naprosté části chyby rodičů, kteří chtějí pro děti to nejlepší a ani je nenapadne, že z nich dělají silně konzumní tvory s malou odpovědností, s minimem povinností.
Oldřich Uhlíř
Ono taky nikdy dříve nebyli mladí tak štvaní proti starší generaci, jako posledních 30 let. Až kam paměť sahá, vždycky byly mladé generace svými rodiči vychovávány k úctě ke stáří, názory starších byly respektovány a mladým byla vštěpována morální povinnost zabezpečit svým rodičům důstojné stáří a vrátit jim tak dluh za výchovu. Po plyšáku byla mladá generace všemožně ujišťována, že jí patří budoucnost a svět, že staří jsou povinní se o ně starat a zajistit jim blahobyt a můžou být rádi, že po skončení aktivního života můžou být odloženi jako nepotřebný odpad na dožití do starobinců. Pak se nelze farizejsky podivovat nad tím, že pro mladou generaci jsou senioři těmi, co mladým berou práci, a kterým musejí přispívat na penzi . Vykupují supermarkety, smrdí v tramvajích a překážejí v parcích. Při takových názorech se oboustranné pochopení bude hledat jen velmi těžko.
Věra Lišková
Špatné je každé rozdělování společnosti, proč dělit lidi na mladé a staré a uměle tak vytvářet nějaké skupiny. Vždyť všichni byli jednou mladí a každého čeká i stáří, pokud bude žít dlouho.
Jaroslav Gabriel
Nevidím to tak černě. Starší generace vždy říkávaly mladým, že rostou pro kriminál. Ale jak mladý, tak i teď mám ke starším úctu a rád je poslouchám. Zkušenosti minulých generací beru vážně. Myslím si, že mladým mám stále co říct a oni mě berou. Chápu ovšem, že mají jiný temperament a chtěli by všechno hned. Jako i my kdysi. Jen by bylo dobré občas připomenout, že každá nová generace stojí na ramenou té předchozí. Ti staří, a všichni před námi, tady něco vybudovali, zanechali pro ty mladší!

Zpět na homepage Zpět na článek