Světem hýbe Galwayská výzva, další krok v boji proti ageismu
Ilustrační foto: pinterest.com

Světem hýbe Galwayská výzva, další krok v boji proti ageismu

4. 8. 2020

Senioři potřebují ochránit před pandemií koronaviru, proto je zavřeme a zakážeme jim vycházet. Tak uvažuje mnoho lidí. Jenže ti, kterých se to týká, mají málo možností vyjádřit svůj názor, přání, rozhodnout se sami, jak situaci řešit. Dobro pácháné na starých lidech tak ve skutečnosti často není dobrem. Poukazuje na to dokument s názvem Galwayská výzva.

Podepsala ji řada osobností z celého světa. Jedná se o lidi vlivné, mocné, vzdělané, ale také o lidi naprosto neznámé. Jedno mají společné. Zajímá je život starých lidí, pracují s nimi, přemýšlejí nad nimi, respektují je, naslouchají jim. A tak jim došlo, že většina seniorů je nyní v době pandemie zastrčena do škatulky: jste staří, ohrožení, tudíž nevycházejte, však my vás ochráníme za každou cenu, abyste neumřeli.

„Mám pocit, že jsem se dostal do pozice zvířete v ZOO. Zavřeli mě, zakázali mi vycházet, pravidelně mě krmili a utěšovali. Stal jsem se takovým bezmocným mazlíčkem,“ říká jednaosmdesátiletý Josef, který žije v jednom ostravském domově pro seniory. Počátky pandemie zvládal skvěle. „Chápal jsem, že je průšvih, že je třeba se chránit. Jenže když jsem dva týdny nesměl vyjít z pokoje, začal jsem to zvládat hůř. Žádal jsem, abych mohl aspoň na chvíli na zahradu, ale personál se netvářil nadšeně. Nakonec jsem si to vyřval, ale mohl jsem jen dvacet minut chodit na prostoru čtyři krát čtyři metry. Jako vězeň. Dcera a vnučka mi neustále volaly, že nemám prudit, že mám poslouchat pokyny pečovatelů. Poslouchal jsem, ale po dvou měsících to bylo k nevydržení. Nejhorší na tom bylo, že se nás nikdo neptal, co si myslíme, co chceme. Když jsme projevili nějaký názor, všichni ještě byli uražení a říkali: tak my vás chráníme a vy nám za to nejste vděční,“ vypráví.

„Chceme upozornit na nebezpečí věkové diskriminace v kontextu mimořádných opatření a jejich  nežádoucích vedlejších dopadů, případně neobratných vyjádření. Zdravotní ohrožení, nouzový stav a návazná opatření mají dlouhodobé důsledky. Ty poznamenají společnost a změní obecné povědomí o tom, kdo je starý a co je to stáří, i po ústupu pandemie. Buďme proto uvážliví,“ uvedl Kieran Walsh, ředitel irského centra pro sociální gerontologii z Národní univerzity v Galway. Dokument nazvaný Galwayská výzva poukazuje na případy, kdy snaha pomáhat seniorům někdy přerostla v bizarní případy, které lidem vyššího věku život spíše komplikovaly. A tato výzva se setkala s obrovským ohlasem u odborné i laické veřejnosti.

Jde o to, že ve snaze ochránit ohrožené skupiny obyvatel, byl každý, komu je nad pětašedesát let, automaticky zahrnut do škatulky senior. „Chtěla jsem pomáhat, nosit sousedům nákupy, ale ve společnosti, která pomoc organizovala, mi řekli, že když je mi pětašedesát, nesmím. Že mám zůstat doma a nevycházet,“ vypráví Dana, pětašedesátnice, která řídí firmu s dvaceti zaměstnanci, o víkendu slézá beskydské vrchy, každý den cvičí jógu a jezdí do práce dvacet kilometrů na kole. Lékaři označují její zdravotní stav a kondici za takovou, jakou by měli mít čtyřicetileté ženy. „Jenže já najednou kvůli datu v rodném listu byla stará babička, ohrožená stařenka, která neměla právo vycházet, natož něco dělat,“ říká se smíchem Dana.

Autoři Galwayské výzvy uvádějí: „Omezme v médiích i pokynech úřadů užívání vágního pojmu senior. Nezbavujme se potenciálu části populace jen proto, že je starší než orientační kalendářní hranice, která se nekryje s osobní realitou. Nemá to odborné opodstatnění, je to psychosociálně ponižující a nepřijatelné z hlediska lidských práv. Pokud si lidé, patřičně vybavení a poučení, bez ohledu na věk přejí zapojit se do dobrovolnictví, neponižujme je odmítáním pro přestárlost. Případná omezující, ale i zvýhodňující doporučení by se měla týkat konkrétních limitujících okolností. Těmi u dospělé populace pouhý věk není a být nemůže. Ani závažné zdravotní komplikace koronavirové infekce nesouvisejí s věkem jako takovým. Jde o špatný zdravotní stav, o podvýživu, o vyčerpanost, závažné choroby a možná některé léky, bez ohledu na věk.“ Ve výzvě stojí například i toto: „Nemocemi oslabení lidé nechť se těší ochraně, ohleduplnosti, podpůrnému zájmu. Stejně významná jako společenská angažovanost starších lidí, kteří se cítí zdraví a zdatní, je podpora a ochrana těch, kteří jsou méně vybaveni odahou, zdatností, jsou křehcí a v potřebují pomoc druhých, ovšem opět bez ohledu na věk.“

Je to dokument sympatický, který společnosti naznačuje, že není dobré lidi škatulkovat, ať už je důvodem toho škatulkování cokoli. A také naznačuje, že i sebelépe míněná snaha pomoci by se vždy měla řídit tím, co si vlastně ten, komu je pomoc určena, přeje, představuje, žádá, co potřebuje.

Je jasné, že svět se s pandemií bude potýkat i v dalších měsících, možná letech. Někteří lidé se už nyní děsí toho, že se vrátí drastická opatření z jara letošního roku. Že třeba zůstanou týdny či měsíce zavřeni v domovech pro seniory či jiných sociálních zařízeních, nebudou se moct vidět s příbuznými, nebudou moct vycházet ven. Jiní se obávají, že budou omezeni na svých právech jen proto, že jim je nad šedesát pět let a to je někým stanovená hranice, od které se už něco nesmí. Zkrátka, hranice, kdy je člověk považován za starého, přestože je často v lepší kondici než lidé o deset, dvacet let mladší.

„Pořád jsem slyšela, že to vše dělají pro naše dobro. Jenže, víte, když je vám osmdesát jako mně, chcete si užít každý den. Každý den chci slyšet zpívat ptáky, cítit sluneční paprsky, povídat si se sousedkami. Nechci sedět zavřená v malém pokojíku a nesmět jít ani na chodbu. To raději na ten virus umřu. Na co mám čekat? Proč si prodlužovat život, když to není život? Už jsme si s mou spolubydlící dělaly legraci. Vždycky jsme otevřely okno a volaly jsme: Koronáči, pojď si pro nás,“ říká dvaaosmdesátiletá Alžběta, která žije v jednom domově pro seniory.

Originální text výzvy si můžete přečíst na tomto místě. Český překlad výzvy najdete zde. Virtuální podpis k výzvě v českém jazyce můžete připojit zde.

stárnutí
Hodnocení:
(4.5 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
Problém je, u V.H.- redakce jako obvykle, trošinku jinde. Dnešní 65+ senioři jsou svého druhu špatným svědomím společnosti, které je třeba vytěsnit, protože byli před třiceti lety součástí "starých struktur" a životními zkušenostmi kolidovali a dosud kolidují s novými pořádky, ať už jsou jakékoliv (zkušenosti i pořádky :-) ). Hampejz epidemiologických opatření je tak zjevný, že snaha o etická hlediska v přístupu k seniorům je hloupostí, drzostí nebo fraškou, viz Limonádový Joe - "Fraška života letí kupředu jak splašená herka a diváky už pranic nezajímá zápletka prvního aktu" - Horác Badman, hotovící se zneuctít cudnou Winnifred. J.D.1952
Ján Zábranský
Paní Řezáčová, přesně tak, jako píšete, je jediné správné. Vaše argumenty - duševní pohyby jsou pevné, neohybné....
Hana Řezáčová
Pane Zábranský, lze chápat dodržování pravidel silničního provozu jako něco, co je omezování a přikazování (někdy i "násilím" - pokuty, vězení)? Nebo je to proto, aby byl na silnicích nějaký řád a tím pádem bezpečno, aby si všichni svobodně dojeli kam potřebují? Stání v dlouhé řadě na červenou je pěkně protivné! A co teprve nějaká několikakilometrová objížďka, navíc po silničce, která je samý výmol! To by se jeden zbláznil, ale musíte to objet, abyste se zase dostal na hlavní a jel dál ... Jsme teď všichni na takové "objížďce", je dlouhá, ale na tu "naši" zase dojedeme ... Ještě k panu Janovskému - nikdo nemusí sedět doma "na zadku", je třeba jen zbytečně neriskovat - nechodit do velkých chumlů lidí, když musím, tak se chráním (třeba výhledově tou rouškou) - tím ochráním i své blízké doma, popř. nezaberu postel ve špitále :-)
Karel Janovský
Jsem ještě válečný ročník, ale pokud bych neměl chodit ven a sedět doma na židli, tak říkám, že bych ten zadek musel mít plechový a ještě k té židli přišroubovaný!
Ján Zábranský
Pani Řezáčová, Vaše teorie jsou mi dobře známe. Já se přikláním k tomu že všechno co je násilím omezováno vypukne jinde a posíleno.
Hana Řezáčová
Pane Zábranský, karanténní opatření jsou nepříjemná, chápu, ale jak jinak? Roušky jsou nejjednodušší věc, jak šíření jakékoli infekce zabránit (proč je mají lékaři při operacích, pracovníci na infekčních odděleních, v mikrobiologických laboratořích apod. ?) a omezení typu odstupu či případné uzavření zasaženého provozu, nepovolení velkého "houfu" lidí (např. na stadionu) - to jsou záležitosti, které je nutné dočasně "přikazovat" ... Podobná opatření se při infekcích prostě zavádějí - např. ve škole při žloutence - postižená třída má jinak vyučování, své toalety, nemá tělocvik ... Jak to chcete vymyslet, aby se šíření infekce bránilo? Pořád platí (a nejen při epidemii) - moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého ...
Hana Rarasch
Zdraví je dar, ale všeho moc škodí ! Není od věci přísloví: "Veselá mysl, půl zdraví!". Rozhodně je nesmysl v létě otevírat noční podniky, neomezit provoz restaurací na nezbytné minimum, dopustit "srocení davů" na akcích a mimo dobro a zlo je například opatření v jednom dopravním prostředku roušky ano a v druhém ne!? Mám čerstvou zkušenost z Malty: V každém dopravním prostředku naprosto povinné roušky, jednoznačně na letišti, v obchodech ( nemáš? dodají!), žádné festivaly pod širým nebem, i když by to byla významná finanční injekce. Blbiny typu roušky v ulicích a na plážích prostě nejsou. Ono stačí ohleduplné chování lidí, ale VYMAHATELNÉ a všeplatné! A izolovat důchodce? Samota je horší než leckterá nemoc. Opět rozum!
Jitka Caklová
Můj život je o mém myšlení.
Jitka Caklová
Paní Řezáčová, raději jednou zemřu svobodně dýchající s kovidem, než šílená strachy, sama uvězněná v izolaci. Já prostě tohle nechutné divadlo, které nám předvádějí rádoby odborníci neberu a proti nikomu kdo tomu věří, nemám absolutně žádné námitky, ba ho naprosto chápu.
Jarmila Komberec Jakubcová
RE: 1846 - Moc jsem se nasmála - naprosto výstižné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 12. týden

Znáte své tělo? Tento týden si dáme otázky z biologie a konkrétně se budou týkat lidského těla.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

24%

Ano, ale zatím jen částečně

16%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

15%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

19%

Ne, protože na to nemám peníze

14%