O xenofobii s úsměvem XV: Poláci
Úvodní foto: autorka

O xenofobii s úsměvem XV: Poláci

13. 8. 2020

Nacionalismus a identita

Předem varováni

Legenda praví, že kdysi dávno, jednoho krásného jarního rána, se tři slovanští bratři – Čech, Lech a Rus – vydali hledat nové domovy. Čech založil český národ na první vhodné mýtině, na kterou narazil. Ostatní dva pokračovali až do chvíle, kdy Lech spatřil orla, jak si staví hnízdo; považoval to za dobré znamení od bohů a založil Hnězdno, první metropoli Polska. Rus šel dál.

Lechovu volbu lze považovat za jedno z nejhorších deseti rozhodnutí v historii. Většina Polska je otevřenou plání, což vojenští experti popisují jako „ideální místo pro bojiště“… . O Polsko usilovaly prakticky všechny země v Evropě, těžko se tomu věří, ale i včetně Švédska, a čas od času na celá staletí zcela zmizelo z map.

Avšak minulost je pryč. Dnešní Polsko je nadšeně samostatné a hodlá takové i zůstat.

Jak Poláci vidí sami sebe

Poláci jsou sebekritičtí: znají se skrz naskrz, bez příkras. Navíc mají nutkání se ve svých vadách vrtat. Neexistuje problém, ať již sociální, politický, ekonomický, celonárodní či místní, který by nebyl pravidelně a detailně rozpitváván … . Není jediná národní vlastnost, opravdová, či smyšlená, nad kterou by se nebědovalo a jejíž důsledky by nebyly zaznamenány. Ale když má dojít k činům – inu, v tom je ten problém s Poláky: jsou hádaví, nedisciplinovaní, nedůslední a vznětliví – jak vám každý z nich bude donekonečna opakovat.

Nicméně této hry se může zúčastnit jen domácí tým. Poláci netouží po tom, aby na jejich chyby upozorňovali jiní. Když se ocitnou pod palbou, budou hájit každou svou chybičku a obvykle začnou s frází: „Ale tomu naprosto nemůžete porozumět, to je takový polský problém.“

Jak Poláci vidí ostatní

Navzdory slovanskému bratrství měli Poláci vždy na zřeteli, že „Východ je Východ, ale Západ je přece jen lepší nápad“ … . Jestliže peníze opravdu dokážou mluvit, pak Polákům říkají, aby cestovali na Západ, pokud hledají slávu a bohatství … . Ruští sousedé jsou vnímáni jako hrubci, kteří se narodili, aby byli ovládáni a kteří nejsou ani podnikaví, ani pracovití, a jejichž úspěchy spočívají pouze v jejich množství a vlastnictví základních surovin.

Poláci vnímají své sousedy, Němce, jako nudnou chásku, která, když je necháte být, zůstane na svém dvorku a bude si piplat svou Heimat, ale coby národ jsou rozpínaví a (ať už válkou, či obchodem) jsou zrozeni k vládnutí.

Národy k obdivu Poláci nacházejí v poněkud vzdálenějších oblastech. V současné době se při hledání odborné autority obracejí k Itálii, a není to v historii poprvé. 

Po celá staletí Poláci – především aristokracie – otrocky kopírovali francouzský styl prakticky ve všem, od jazyka až po módu, a každý, kdo si to mohl dovolit, ve Francii žil. … Napoleon byl uctíván, i když Poláky vnímal jen jako potravu pro děla.

V současné době se svou legendární tolerancí, sportovním duchem a bohorovným klidem zmocnili polských srdcí a představivosti Angličané. … Poláci obdivují Američany pro jejich cílevědomost a snahu o zbohatnutí, nicméně vnímají je jako nie kulturarni – což je z polského pohledu mimořádně závažný odsudek. Polští Poláci vnímají polské Američany jako naivní hlupáky, což pokládají za důsledek způsobu života v Americe.

Co se týká jejich menších sousedů, válečná sekera byla mezi Poláky a Ukrajinci z politických důvodů zakopána. … Češi jsou pokládáni za příliš neoduševnělé, než aby mohli být opravdovými Slovany. … Na druhou stranu Slováci, se kterými se Poláci dělí o Tatry, jsou velmi oblíbení. Avšak koho Poláci pokládají za své bratry, jsou Maďaři, kteří ovšem žádnými Slovany nejsou.

Jak je vidí jiní

Poláci byli vždy vnímáni jako pobláznění romantici. Přeložte si to jako „manipulovatelní prchlivci“ – a budete mít téměř vždy pravdu. … Většina Západu považuje Poláky za mobilní pracovní sílu, za národ emigrantů. Maďaři je obdivují za to, že si svůj ekonomický a politický zázrak udrželi, zatímco jejich vlastní se zhroutil.

 

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autorka je Polka žijící v Británii.

Literatura: Lipniacka, E.: Xenofobní průvodce. Poláci. Praha, Nakladatelství XYZ, 2010. Foto: z publikace, s. 6, upraveno.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martina Růžičková
Žádného Poláka osobně neznám. Byla jsem jen dva dny v Krakově a ještě v solných dolech Wieliczka. Obojí mě nadchlo. Všude ale byla spíš převaha zahraničních turistů.
Hana Nováková
Věrko, v Polsku jsem byla několikrát jen na nákupech. Poláci bych řekla, že nejsou moc pracovití, jsou kšeftaři, občas to vypadá jako v Turecku - smlouvají, někdy se i hádají a pak, nejdřív kostel a pak ostatní. To je jen z krátkých návštěv, ale kdo je poznal blíž, má jistě i jiný názor. Váš článek je poučný a díky za něj.
Věra Ježková
Naďo, Sexmise je skvělá. Díky, že jsi mi ji připomněla. :-)
Naděžda Špásová
Moje matka a babička byly Volyňské Češky, ale mluvily i polsky. O Polkách se říká ,, navrch huj, vespod fuj,, a je to pravda. Používají hodně silné voňavky, aby smrad překryly. Jako národ mi vadí jejich náboženský fanatismus a nesvoboda. Ale film Sexmise nemá chybu. Jinak jsou mi lhostejní. :-)
Věra Ježková
Děkuji vám. Potěšily mne zasvěcené komentáře. V Polsku jsem nebyla, Poláky neznám. Historická města jsou asi krásná. Jinak dtto František.
Jana Šenbergerová
Strávila jsem velkou část života v česko-polském prostředí a celý prožívám na česko-polské hranici. Jejich hrdost na cokoliv ve mně nevzbuzuje obdiv, spíše naopak. Jsou to neskuteční světoběžníci, zakládají si na titulech a společenském postavení. O mnohých si troufám tvrdit, že jsou "vyčůránci". Jejich bezbřehá bigotnost mě děsí. To ovšem neznamená, že jsou takoví všichni. S naší polskou zelinářkou a mou kadeřnicí si docela rozumíme. Nevím, kde jsme přišli na to, že mají nekvalitní potraviny. Navíc v případě nouze se dokážou uživit sami, bez dovozu, což se o nás nedá říct. Česko by dobyl každý, kdo by se rozhodl vyhladovět nás.
Dana Puchalská
Věrko. Děkuju za další díl. Měla jsem skvělou kolegyni, která se před hodně lety přistěhovala z Polska. Provdala se tady a hodně jsme si spolu o mentalitě Poláků povídaly. Takže vím svoje.
Jitka Hašková
Moc jsem v Polsku nebyla, kamarádka má manžela Poláka, žijí v Čechách od roku 1969 i když se brali rok předtím. Její manžel měl velké problémy dostat povolení k vystěhování z Polska. Je to velmi inteligentní a vzdělaný člověk a nepozorovala jsem u něj žádnou z těch záporných vlastností Poláků. On už je po těch letech poloviční Čech.
František Matoušek
Rád se dozvím něco nového a zajímavého. Nerad bych se svým hodnocením dotkl polského národa.
Zuzana Pivcová
Nechci se bez dokonalé znalosti vyslovovat k historii, i když jsem díky práci ve vojenském archivu také něco pochytila, hlavně z 2. světové války. Jinak jsem se s polskými kolegy - učiteli němčiny setkávala pouze na cizojazyčných stážích v NDR. Tedy: Německy uměli mnozí výborně, na VŠ se u nich studoval cizí jazyk jako jediný předmět. Jiní ale neuměli skoro vůbec a s našimi dívkami, hlavně z Ostravska, mluvili jen mateřštinou. Já jsem jim skoro nerozuměla, takže v naší mezinárodní skupině jsme mluvili jen německy. Poláci byli hrdí, zvláště ženy. Ty nedbaly na nějaký studijní řád, na výuku chodily, když se vyspaly. Některé si tam začaly románek s německými lektory. Snad všechny měly u postele podobenku papeže Jana Pavla II. Do NDR šly na kurs jen proto, že to byl předstupeň k tomu, aby je pustili později na stáž do NSR. Hodně všichni vyprávěli, že mají příbuzné na Západě, v Německu a v USA. Později mi někteří poslali pozdrav z ciziny, kam záhy emigrovali. Jen jedna, která pak měla malé dítě, přiznala, že je tam bída a problémy s potravinami. To byl začátek 80. let. Do archivu později také přišlo pár polských badatelů, ale ti byli z institucí a dost sebevědomí. Berte to, prosím, jen jako moje poznatky, které jsou jistě velmi omezené.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.