Voda je daleko dražší než...
Foto: archiv autorky

Voda je daleko dražší než...

26. 8. 2020

Narodila jsem se v poválečné době ve vesničce na Drahanské vrchovině - tehdy to byl kraj lesů, kamení a bídy. A tehdy byla bída úplně o všechno - hlavně o tu vodu.

Moji rodiče měli větší hospodářství, kde bylo zapotřebí vody velmi mnoho. Ano, měli i dvě studny, které ovšem byly velmi často bez vody.

A tak nezbývalo nic jiného než vozit vodu pro zvířata z blízkého rybníčku a na vaření se nosila vědra vody buď na dřevěných vážkách na ramenou nebo jsme ji vozili na voziku ve velikých nádobách od vzdálenější obecní studny.

A jak jsme napřed prali - pochopitelně jen na valše, později byla už i pračka a prádlo jsem už jako větší vozila na trakaři k blízkému rybníčku s vodou a tam se všechno máchalo...

Na koupání jednou za týden v plechové vaně se musela nejdříve nanosit voda do velkého kotle a pod ním zatopit - aby se ohřála.

Sobotní koupání vypadalo tak, že se v jedné vodě vystřídali všichni od nejmladšího po nejstaršího - přežili jsme to všichni ve zdraví *  - bylo nás v naší rodině v dětství celkem šest...

V zimě jsme na saních vozili často veliké kusy namrzlého sněhu a na plotně ho rozpouštěli v obrovských nádobách - takto získaná voda se nosila postupně do žlabů všem zvířatům ustájených ve chlévech...

Pět roků jsem studovala na internátních školách a tam jsem poprve viděla téct vodu ve sprchách a to byl pro mne tak obrovský zážítek, že jsem se do umývárky chodila sprchovat každé ráno a každý večer - doma jsem v té době něco takového ještě neznala...

V šedesátých letech se ve vesnici postavil hydroglobus - věžový vodojem - kterým se přiváděla voda do všech objektů tehdy zemědělského družstva a postupně se celá vesnice dočkala vodovodu a tím byl dlouhodobý problém s nedostatkem vody vyřešen...

Když jsem se přestěhovala v roce 1970 s rodinou do města, tak nám také i zde občas netekla voda, bydleli jsme dost vysoko, takže jsem často musela chodit s kbelíky do dolní části ulice, kde byla v jedné domácnosti studna. Postupně jsme se naučili vždy v noci napustit nějakou zásobu vody, takže jsme vlastně byli stále vedeni k šetření vodou - později byl problém s vodou v našem městě také vyřešen.

A když teď přišla suchá léta, tak už se naučili šetřit vodou i mnozí další...

Nedávno jsem byla s vnoučkem na borůvkách u jejich vesničky a pak jsem šla asi 5 kilometrů už sama lesem domů. Vždy mám s sebou na cestu nějakou zásobu vody. Tentokrát jsem si vzala menší láhev, protože jsem věděla, že na konci lesní cesty je nádrž, která má dobrou vodu - chodívala jsem tam pro vodu, když jsem měla malé děti - byla totiž vhodná i pro kojence. Takže jsem v horkém dni došla až tam a zkusila si napustit čerstvou vodu - ale bohužel nic neteklo. V blízkém potoce jsem si jen umyla ruce a měla jsem před sebou ještě dost veliký kus cesty do kopce ke svému domovu. V duchu jsem si myslela - musím to nějak bez vody přežít.

Šla jsem už ke konci jako mátoha, byla jsem úplně dehydrovaná, nasbírané borůvky jsem ale jíst nechtěla, a tak mne napadla spásná myšlenka -  utrhnout si u cesty nějaké léčivé bylinky a alespoň tak se jejich žvýkáním trochu osvěžit...

Skutečně jsem došla domů tak, tak - na pokraji sil - doma se ihned napila vody a dala jsem si studenou sprchu i na vlasy a musela jsem si chvíli lehnout a v duchu poděkovat nebesům, že jsem někde po cestě nezkolabovala.

Ano, voda je to, co nám dává život, a my si jí musíme moc a moc vážit.

Voda je důležitější, než si myslíme, je určitě dražší než drahokam...*

 

"Až zemře poslední strom, až poslední řeka bude otrávená a poslední ryba bude chycená - potom si uvědomíme, že peněz se skutečně nenajíme..."

 

PS. Na úvodním obrázku ukazuji vodu v Borové u Poličky, kde jsem byla ve 13 letech poprvé na prázdninách a jela se svými bratranci na plechové vaně na potůčku, který jim tehdy protékal zahradou - byl to pro mne skutečně neobyčejný zážitek...

 

 

 

 

 

Soutěž Voda
Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Děkuji Vám všem ze srdce moji milí za vaše dobrá slova a vzpomínky*
Marie Ženatová
Pro Evičku M. U nás v dětství se také využívala voda po koupání všech do poslední kapky - namáčelo se v ní také prádlo* - to si už dnes asi ani nikdo nedokáže představit...?
Eva Braunová
Bydleli jsme na vesnici a pamatuji si,že moje práce byla nosit od studně na dvorku ve vědru vodu a v jiném vědru se vynášela voda na hnůj.Koupali jsme se zrovinka v takové plechové vaně jednou za týden a postupně od nás dětí po rodiče.To si dnes vůbec neumím představit.
Marie Faldynová
Článek mi připomněl prázdniny na chatě u tety. Tam se voda na pití nosila ze studánky a voda na praní a mytí z potoka. V potoce jsme se zkoušeli plavit v neckách, jednou jsem zažila i to, že se potok rozvodnil a vylil na louku před chatou. Také se snažím vodou neplýtvat, jsem vděčná za to, že nám zatím teče z kohoutků.
František Matoušek
Hezké vyznání o vodě i o dětství.
Zuzana Pivcová
Maruško, mé vzpomínky na šetření vodou v dětství a mládí jsou obdobné jako Tvoje. To už si dnešní mladší generace opravdu nedokáže představit. Děkuji.
Anna Potůčková
Tímto hezkým článkem o vodě se mně vrátily vzpomínky na dětství. V létě jako malé děti jsme se v takové vaničce koupaly na dvoře než jsme si oblékly svá pyžámka. A pak si vzpomínám, že jsme se "čvachtaly" také v plastových bečkách - takový byl dříve domácí wellnes :-)
Dana Puchalská
Moc krásné vzpomínky. A úvodní fotka je kouzelná. Děkuju.
Danka Rotyková
Moc vám dékuji za vyprávění. I já jsem prožila sobotní koupel celé rodiny v takové plechové vaně. Bylo nás 6 a všichni jsme byli čistí. Vodou se neplýtvalo, protože to nebylo možné. Dodnes se chovám stejně jako před 50 ti lety.
Daniela Řeřichová
Děkuji, Vaše vyprávění ve mně evokovalo mnoho podobných vzpomínek. Snažíme se neplýtvat vodou, jak to máme zafixované z dětství, ale to, že se ve městě používá pitná voda zároveň jako užitková, mě do budoucna děsí.

Zpět na homepage Zpět na článek