Na návštěvě na základní škole
Ilustrační foto: pixabay.com

Na návštěvě na základní škole

13. 9. 2020

Vážení přátelé, tentokráte nechám své nápadníky stranou, a protože právě začal nový školní rok, chtěla bych si zavzpomínat na základní školu. Protože jsem bydlela v centru Plzně, tak jsem tam i spádově chodila do školy, a to na jednu z plzeňských frekventovaných ulic. Škola na hlavní třídě a cesta k ní byla už tenkrát nebezpečná, i když provoz tehdy a dnes se nedá vůbec porovnávat.

Kdykoliv jdu nebo jedu kolem školy, vždy nahlédnu do dvora, kterým jsme po zdolání hlavních vrat s průjezdem museli projít do samotné budovy školy. Měla jsem vždy přání do budovy vejít, a zjistit, co se za ta dlouhá léta v naší škole změnilo. A když si někdo něco moc přeje, tak by mu to mělo být splněno.

A tak konečně vcházím do budovy mně tak známé, a přitom teď už tolik vzdálené, vítá mě paní ředitelka a dvě paní učitelky si něco šeptají a pokukují po mně.To nic, hlavně, že jsem tady, rozhlížím se po moderně upravené školní chodbě, která ústí do míst, kde jsme se loučili v r.1963 s povinnou školní docházkou. Ano, tam byla třída 9.C , naše poslední zastávka na této škole.

K této třídě se ještě vrátím, teď je mi dovoleno podívat se po škole do vyšších pater, do míst, kde jsem byla nějakým způsobem oceněna. Zastavuji se v prvním patře u třídy, která byla kdysi 2.A , tam jsem byla jednou pozvaná na třídní rodičovskou  schůzku, abych předvedla rodičům, jak mají jejich ratolesti v druhé třídě číst. Zhostila jsem se toho úkolu asi dobře, moje maminka stála skromně v koutě, když k ní přistoupila paní "stavitelová", a řekla jí doslova ,"jak se ta vaše holka může tak dobře učit, když je tak hubená"? Hubená jsem byla, ale jak to souviselo se čtením, to opravdu nevím.

Tak jsem si povzdechla a vystoupala o patro výš, tam uprostřed lomené chodby bývala naše třída, 6.A . Vzala jsem za kliku a nahlédla do prázdné třídy, podívala se do míst, kde jsem se tenkrát dozvěděla od našeho učitele češtiny, že jsem v naší třídě nejlepší žákyně v tomto předmětu. V očích se mi něco zalesklo, a rychle jsem dveře zavřela a pomalu se vracela do přízemí, byla jsem dojata, ale ještě jsem se vrátila ke dveřím třídy 9.C , kde jsem se potkala s paní učitelkou chemie, a ta mně pomohla najít cestu k tomuto obtížnému předmětu natolik, že jsem byla i tady oceněna prvenstvím ve třídě, ale mělo to pokračování i na gymplu, kde jsem jako jediná ve třídě maturovala z chemie.Velmi mě těší, že náš nejmladší vnuk, který bude za dva roky maturovat , si zřejmě chemii také vybere.

Poděkovala jsem paní ředitelce, že mi bylo umožněno nahlédnout do současné reality této školy, a chtěla jsem vyjít na dvůr a pokračovat v cestě, ale když jsem otevřela dveře, oslnilo mě sluníčko, až jsem musela zavřít oči, když jsem je znovu otevřela, tak jsem ležela doma ve své posteli, prostě jsem se z toho krásného snu probudila.

Ještě bych ráda dodala, že jsem se náhodou dozvěděla, že škola nemá už vchod z hlavní třídy, ale z boční ulice, kde jsme my kdysi měli družinu a školní jídelnu. Jsem ráda, že to někoho napadlo, že naše děti, vnuci i pravnuci mají o něco bezpečnější cestu do svých školních lavic.

Děkuji všem, kteří dočetli můj sen až do konce. JCh.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Děkuji všem za komentář, jen bych chtěla podotknout, že jsem nebyla premiantkou třídy, jen jsem se dobře učila, čeština a chemie mně prostě bavily, tak se nějaké ty úspěchy dostavily, to je vše. Sen jsem popsala, a jsem ráda, že se mi zdál, protože osobně se do školy jen těžko už dostanu. Tak děkuji všem, kdo mi porozuměli.
Anna Potůčková
Na školu vzpomínám ráda a často. Kolem své školy chodím minimálně jednou týdně. A potkávám i žijící učitele. Krásné vzpomínání na to krásné , co jsme ve škole prožili
Zuzana Pivcová
Já jsem, Jituš, také ráda, že když přijedu na sraz od základní školy, umožní nám čas od času podívat se do školní budovy. Své školní zážitky mám samozřejmě v paměti, ale rozepisovat se tu o nich už nebudu. Některé zmínky už byly v mých předchozích článcích. Díky za vzpomínku.
Jan Zelenka
Pěkná vzpomínka, Jitko. Patřil jsem taky mezi premianty, až na tělocvik. Ale na bývalou Gottwaldovu základní školu v Kralupech si už moc nepamatuji. Přece je to už šedesát let. Až do páté třídy jsem chodil v bydlišti, v Nelahozevsi. Trocha nostalgie neuškodí.
ivana kosťunová
Jó škola- to je vždycky srdíčková záležitost. Pokaždé, když jdu kolem té "naší" zkontroluji, jestli ještě stojí kaštan nna školním dvoře. Zatím odolává.
Jana Šenbergerová
Jitko, na chvíli jsi mě vrátila zpět v čase. Pěkně jsi vzpomněla na svou školu. Já do té naší chodila dlouhých dvanáct let a čas od času ji navštěvuji při příležitosti různých jubilejních oslav. Příští rok slaví 100 let od svého založení, tak snad covid nepřekazí oslavy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.