Vzpomínka po roce
Foto: autorka

Vzpomínka po roce

20. 9. 2020

Čas letí jako spřežení..... Jsou věci, na které by člověk raději zapomněl, ale ono to nejde. A to je vlastně dobře.

Před rokem jsem netušila, co bude zanedlouho následovat. Trávila jsem dovolenou v Albánii. A věřte, nevěřte, už popáté. Asi i to byl hlavní důvod, proč jsem nejela na fakultativní výlet, kam řada lidí z výpravy jela, zatímco další část si užívala slunce a moře. Byl krásný sobotní den.
Vrátila jsem se městskou dopravou z centra Drače. Bylo kolem 16 hodiny. Seděla jsem na posteli a psala esemesky domů a luštila si sudoku. Bylo to idylické, i když trochu nudné. Proto jsem sem jela?

Najednou bez jakéhokoliv varování vypukl neskutečný hluk, který se nedal srovnat s ničím, co jsem kdy zažila. Asi jako kdyby mi někdo s tankem začal bourat zeď za hlavou. Celý pokoj se začal kymácet, nejvíc čalouněná stěna za postelí. Vzduchem létaly a padaly věci. Mou reakcí byl křik, i když široko daleko nikdo nebyl. Křičela jsem Co to je, co se děje?? Najednou bylo ticho a já se ustrašeně vyplížila z pokoje ve 4. patře a doslova lezla v hrůze po schodišti až dolů k recepci ve zvýšeném přízemí. Na schodišti byly vypadané kusy zdiva a v jednom místě díra ve zdi s "výhledem" ven na pláž. U recepce jsem si potvrdila to, co se mi už začalo rýsovat. Totiž, že to bylo zemětřesení. První otřes byl následován po 20 minutách dalším. To jsem stála u recepce, tak jsem se tolik nebála.

Lidé se vrátili z výletu, kde žádné hrůzy nezažili. Dokonce ani ti, kteří byli právě v moři, žádné velké otřesy necítili. Paradoxně jsem to "chytla" zrovna já, ta, které Albánie tak přirostla k srdci, že se od ní nemohla odpoutat. Po třetím, popůlnočním otřesu téměř stejné intenzity jsem se už nedokázala do konce pobytu vzpamatovat. Následovala totiž ještě mořská bouře s vichrem a výpadkem proudu v celém hotelu, rozvodnily se potoky a říčky a tamní televize už nemluvila o ničem jiném. Přála jsem si jen být už doma.

K mé vzpomínce patří však i to, jak moc mě povzbuzovala empatie lidí u nás na portále, s nimiž jsem byla díky internetu na recepci ve styku. O to smutnější však byla zpráva, která přišla jako blesk, a sice, že zemřel jeden z našich nejznámějších a dá se říct i nejpopulárnějších čtenářů, pan František Mendlík. Uvědomila jsem si, že skonal právě v době, kdy já jsem prožívala v Albánii "své" zemětřesení. To mě hodně srovnalo a přestala jsem být bolestínská. Uvědomila jsem si, že jsme jen malé částečky celého světa a Vesmíru. A každý ve stejnou chvíli prožívá někde svou radost nebo smutek. Přichází nebo se loučí. Jsem ráda, že jsem se s Františkem mohla alespoň na dálku rozloučit.

Věřím, že si všichni na něj vzpomenete rádi se mnou.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eliška Murasová
Zuzi, ku přečtení článku jsem se dostala až teď. Pokud jsem na chatě, nemám internet, tak mi unikl. Muselo to být děsivé, z vyprávění mě mrazilo. Jsem ráda, že ses vrátila v pořádku tělesně, psychiku to určitě poznamenalo. Na pana Menlíka, toho zvláštního svérazného člověka vzpomínám s úsměvem.
Jan Zelenka
Zažil jsem poměrně velké zemětřesení v Chorvatsku, popraskala voda a spolu s majitelkou jsme až do rána uklízeli a likvidovali škody. Není to příjemné, leč, Středomoří je tektonická oblast. Pana Mendíka jsem příliš neznal, ale jeho komentáře se mi vůbec nelíbily. Byly velmi svérázné.
Jitka Chodorová
Zuzko, psala jsi mi, že jsi prožila v Albánii zemětřesení, ale až teď jsem pochopila tu hrůzu, kterou jsi si prožila. Taky si myslím, že už jsi se s tím zážitkem nějak vyrovnala, když jsi schopna o tom psát, díky. Díky i za vzpomínku na Frantíška, i když nemohu napsat, že jsem si s ním porozuměla, určitě zanechal na portále nesmazatelnou stopu.
Martina Růžičková
Velice nepříjemný zážitek.
Jitka Hašková
Děsivé zážitky.
František Matoušek
Vzpomínka na zemětřesení je děsným zážitkem, a František mě nijak k srdci nepřirostl. Ale o mrtvých jen dobře.
ivana kosťunová
Skutečnost, že už jsi schopná tu situaci popsat, svědčí o tom, že jsi tu situaci po všech stránkách zvládla, máš můj obdiv. A díky za vzpomínku na Františka- ani bych si neuvědomila, že už je to rok.
Jana Šenbergerová
Ráda jsem si připomněla tvou zkušenost i vzpomínku na pana Mendlíka. Něčemu se vyhneme, něčemu neuniknem. Život. Krutý, smutný, krásný. Dík!
Irena Mertová
Zuzko, muselo to být děsné. A na Františka si vzpomenu často...
Eva Mužíková
Zuzko díky za vzpomínku na Františka a za přiblížení atmosféry, ve které jsi se před rokem nedobrovolně ocitla. Hlavně že jsi se vrátila v pořádku po stránce fyzické. Ta psychická se Ti bude ještě dlouho připomínat...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.