Pojďme to zase rozhýbat – s Jiřím a Soňou Ježkovými
Jiří a Soňa Ježkovi. FOTO: VoZP

Pojďme to zase rozhýbat – s Jiřím a Soňou Ježkovými

27. 9. 2020

Jiří Ježek je legenda české i světové para cyklistiky, jako jediný Čech a jeden ze dvou světových para sportovců se umístil v žebříčku stovky nejlepších mužských sportovců 21. století, který byl sestaven redaktory nejčtenějších španělských novin Marca v červnu tohoto roku.

Šestinásobný paralympijský vítěz a mistr světa v cyklistice svoji profesionální kariéru už definitivně uzavřel, přesto ve svých sportovních aktivitách příliš nepolevil. Navíc spolu se svou manželkou Soňou téměř každý den na sociálních sítích povzbuzují ke zdravému životnímu stylu a motivují ostatní svou radostí z pohybu. Protože je Jiří patronem preventivních programů Vojenské zdravotní pojišťovny, povyprávěli společně se Soňou v létě čtenářům Zpravodaje VoZP o svém aktivním životním stylu. Pojďme se jimi nechat inspirovat, zkrátka to zase pojďme rozhýbat!

Už to budou tři roky, kdy jste skončil s profesionální cyklistikou. Bylo těžké odejít?
Jiří:  
Bylo to moje rozhodnutí a myslím, že jsem odešel v ten správný čas. Pětadvacet let jsem měl jasné cíle a každoročně jasnou cestu, jak je naplnit. Navíc posledních čtrnáct sezón pro nás byla cyklistika i hlavním zaměstnáním. Věnovali jsme sportu téměř všechno, oba dva, protože manželka byla mojí manažerkou. Cestovali jsme spolu celý rok ze soustředění na závody, řešili jsme tréninky, špičkový materiál, strategii k vítězství i co nejlepší regeneraci. Bylo to hektické, ale my si to užívali. Byl to můj splněný sen. Když jsem v dětství přišel o nohu, nikdo nevěřil, že bych se mohl živit sportem, natož tak náročným. Dostal jsem se na absolutní sportovní vrchol. Mohl jsem tak odejít s úsměvem a spokojený. 
Soňa:  Já se toho bála mnohem víc než Jirka. Něčím žijete přes dvacet let a najednou to končí… Poznala jsem Jirku už jako závodníka, takže jsem si ho vlastně nedokázala bez cyklistiky ani představit. Navíc většina našich přátel, i společných zážitků s nimi, s Jirkovou kariérou nějak souvisí. A jak se přiblížil poslední závod, dostala jsem strach, že mi ten “náš svět” někdo bere. Že “to všechno” končí. Ale netrvalo to ani den a ukázalo se, že ten “náš svět” jsme my a “to všechno” bude takové, jak si to zařídíme.

Podle množství aktivit to vypadá, že se váš hektický život vlastně ani moc nezměnil…
Jiří:
To je pravda. Těšili jsem se, že trochu zvolníme, ale přijde mi, že volného času máme ještě míň než dřív. Co se týče pracovních aktivit, plynule jsme navázali na spolupráce s firmami, se kterými jsem byl spojený jako závodník. Mám z toho obrovskou radost, protože pracujeme dál s lidmi, které máme rádi. Některé projekty se jen trochu změnily a přišly nové nabídky, ale jinak žádná velká změna. Jen jsem ubral počet hodin na kole a vyměnil je za jiné aktivity.

Soňa:  Musím přiznat, že mi právě ty Jirkovy dlouhé tréninky trochu chybí. Každý den dopoledne sedl na kolo a vrátil se až po čtyřech, pěti, šesti hodinách. V tu dobu jsem měla čas udělat si v klidu veškerou administrativu, účetnictví nebo třeba vyžehlit. Protože jak se vrátil, začal se mnou řešit všechny důležité pracovní záležitosti, kalendář schůzek, prezentace, focení, přednášky, hotely, rozhovory atd. Teď to se mnou řeší celý den… Takže ho občas nenápadně pošlu na kolo, ať mám chvilku pro sebe. Ale jinak mám samozřejmě radost, že teď víc sportujeme společně.


Právě sport a aktivní životní styl je s vámi spojený. Jak si udržujete kondici teď, když už vlastně “nemusíte”?
Jiří:
  Právě že musím! Každý musí! Pravidelný pohyb je pro naše tělo životně důležitý. A to neříkám jen jako sportovec. Celou svoji závodní kariéru jsem studoval zákonitosti fungování lidského organismu, a navíc jsem si v životě prošel několika vážnými zdravotními problémy. Zdraví je přeci základní předpoklad šťastného a úspěšného života, a to platí úplně pro každého. A zdraví má většina lidí ve svých vlastních rukách. Nechci z lidí dělat výkonnostní sportovce, ale na svých přednáškách říkám, že každý by měl mít alespoň hodinu fyzické aktivity denně. Na formě a intenzitě nezáleží, spíš na pravidelnosti. Stačí procházka se psem, aktivní chůze s hůlkami, jízda na kole, lekce jógy… Každý by si měl udělat “vlastní inventuru pohybu” a říct si, zda by neměl přidat nějakou pravidelnou aktivitu. Čas ani finance nejsou omluvou, ale spíš výmluvou. Překvapilo mě, kolik firem a institucí - třeba i Vojenská zdravotní pojišťovna- přispívá svým zaměstnancům nebo klientům na sportovní aktivity. Jen to využít!

Soňa:  Já pocházím z cyklistické rodiny, takže sport jako takový je mi velmi blízký. Ovšem až s Jirkou jsem začala více přemýšlet o tom, jak se hýbu a co jím. Na Jirkovi jsem viděla, jak strava a pravidelný pohyb ovlivňují nejen sportovní výkon, ale hlavně energii, vitalitu a dobrou náladu po celý den. Samozřejmě netvrdím, že si nedopřeji občas buchty, koláče nebo nějakou tradiční českou specialitu. Jen toho sním míň a víc se druhý den hýbu. Moje motivace je právě Jirka. Má obrovskou disciplínu a nakazil mě. Každé ráno před snídaní spolu cvičíme. Někdy je to jen 15 minut, ale o víkendu třeba i hodina. Ranní cvičení skvěle nakopne metabolismus, a hlavně, máte hned po ránu jednu fyzickou aktivitu “odškrtnutou”. Ale u jedné aktivity většinou nezůstane. Když je čas, rádi si vyjedeme na kolo, nebo zkusíme nějakou fitness lekci, zahrajeme si tenis, skočíme si zaplavat, na golf, nebo na delší procházku. Ať to máme pestré. 

Máme za sebou nezvyklé „koronavirové“ jaro. Vy oba jste zvyklí cestovat, žít aktivně, sportovat… Jak jste tu situaci zvládali?
Jiří:
  Snažil jsem se udržet si chladnou hlavu a zdravý “selský” rozum. Nebylo to snadné pro nikoho, jak ekonomicky nebo absolutní změnou zaběhnutých životních stereotypů, tak třeba i náhlou izolací. Díky sociálním sítím, televizím a veškerým médiím jsem měl možnost pravidelně dávat různé tipy na snadné fyzické aktivity pro širokou veřejnost od dětí po seniory, a samozřejmě od aktivních sportovců k těm, kteří se začali častěji hýbat paradoxně až v době karantény. Odezva byla příjemná, protože mi spousta lidí psala, že je to “nakoplo” využít nečekaný volný čas k pohybu. “Volnost” byla často omezená karanténou nebo limitována uzavřenými fitness kluby, bazény a posilovnami, ale právě na to jsme se Soňou zaměřili naši inspiraci a snažili jsme se ukázat, že k pohybu potřebujeme opravdu jen svoje tělo. Sami totiž každý den cvičíme doma…

Soňa:  Kromě cvičení běhání a vyjížděk na kole jsme ale zmíněnou situaci využili k dokončení našeho nového domu, který jsme si postavili kousek za Prahou na okraji křivoklátských lesů. Pohybu jsme tedy měli dost a dost. I tak jsme si ale každý den našli čas proběhnout se nebo vyrazit společně na kolo. Lehký výklus nebo krátká vyjížďka na kole je totiž nejlepší regenerace před nebo po celodenním přehazování hlíny, písku nebo štěrku na zahradě… Není snadné se přinutit, ale ten pocit pak za to stojí. Jak pocit po doběhnutí, tak i pocit z té hotové práce…

Vypadá to, že vám dvěma ta koronavirová krize přišla docela vhod…
Jiří:
No to zas ne! Přeci jen jsme oba přišli minimálně na tři měsíce o práci a téměř všechen příjem. Já měl jako každé jaro nasmlouvané přednášky, veletrhy, kongresy, moderování různých tiskových konferencí, sportovní akce atd. Ekonomicky to dost “bolí”, ale v tom rozhodně nejsme sami. Ale jsme oba založením spíš optimisté, takže se na každé situaci snažíme vidět spíš to dobré. Já si třeba neuvěřitelně odpočinul. Všichni jsme se trochu zastavili, což nám rozhodně prospělo. Člověk si najednou uvědomí, že ten “pravý život” je trochu jinde než v neustálém pracovním shonu. Rodiny byly víc spolu, rodiče trávili se svými dětmi mnohem víc času. Díky té nemoci spousta lidí, včetně mě, ještě víc starala o své rodiče a prarodiče. A hodně lidí začalo víc sportovat. Rodiny s dětmi vyrážely na kolech, lidé nazuli běžecké boty nebo se chopili hůlek, a lesní pěšiny, cyklostezky a příměstské parky byly plné aktivních lidí. Věřím, že to nebylo jen z nudy nebo díky volnému času. Lidské tělo se hýbat musí. Všechny ozdravné procesy jsou na každodenní pohyb navázané. Stejně tak imunita. Možná díky této pandemii lidé pochopí, že nejlepší prevence podobných nemocí je silný organismus, kterého dosáhneme jen zdravým a aktivním životním stylem. A jeho základem je pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, rozumná strava, dostatek spánku a otužování. Není v tom žádná věda, a navíc to vlastně nic nestojí…

A bylo by dobré v tom nepolevit, až budeme fungovat v „normálním“ režimu.
Jiří:
  Přesně tak! Jestli si můžeme z krize okolo Covid-19 něco odnést, tak ať to jsou právě ty pozitivní aspekty. Udržme si starost a péči o naše seniory, a nemyslím jen naše příbuzné. Jejich životní nadhled a zkušenosti jsou pro mladší generace nepostradatelnou oporou, která může být vítanou “kotvou” v dnešní hektické době, která určitě zase znovu nastane. No a pak si podržme ten skvělý benefit volnějšího času a pokud jste si zvykli pravidelně sportovat a hýbat se, udělejte si z toho rituál. Vaše tělo vám to oplatí!  Samozřejmě, všechno musí mít rozumné hranice a začínat je třeba postupně. Případně není na škodu využít trenéry a kondiční specialisty ve fitness centrech nebo na různých portálech. Většina firem navíc nabízí svým zaměstnancům podporu sportovních a regeneračních programů. Také VoZP má nejrůznější benefity pro aktivní pohyb a zdravý životní styl. Opravdu stačí hodina fyzické aktivity denně. O víkendu nejlépe s celou rodinou, v pracovním týdnu kdykoli máte čas, nejlépe ráno před prací. Nehledejte výmluvy, buďte na sebe hrdí a podporujte se v rodině navzájem. S tím souvisí i jídlo a odpočinek. Pokud omezíte čas před televizí, pár minut na každou cigaretu, nebo počítačové hry, volného času najdete dost… Pevnější zdraví, lepší nálada a tělo do plavek za to stojí!!

Soňa:  Já chci jen dodat, že svojí ideální aktivitu si může najít opravdu každý. Stejně jako důvod ke změně. Já potřebuji motivaci, nemám takovou vůli jako Jirka. Ráda se pohybem i bavím. Zamilovala jsem se do jógy, mám svoje oblíbené studio, našla jsem si tam nové kamarádky a z každé lekce odcházím šťastná. Jóga mi nahradila moje milované běhání, které jsem musela omezit kvůli problémům s lýtkem. Běhat tedy nemůžu, ale o to víc jezdím na kole. Tedy, jezdíme. Spolu. Jirka kvůli mně musel samozřejmě “trochu” zvolnit. Každopádně, radost z cyklistiky máme společnou. Vlastně, radost z pohybu. Jasně, každý má své limity. Zdravotní, pracovní, časové… Ale vždycky se dá najít řešení. Jirka kvůli noze třeba nezvládal dlouhé výlety a túry po horách. Mám dlouhé procházky a výlety ráda, tak ho to mrzelo. Nedávno si ale pořídil hole na Nordic Walking a najednou mu deset patnáct kilometrů chůze nedělá problém. Stejně tak je to i s jídlem. Motivujeme se prostě navzájem. Kvůli sobě, kvůli svému zdraví. Zdraví totiž máme jenom jedno. Tak na něj mysleme!

Jirka: Život máme taky jenom jeden. Tak ho prožijme naplno! A to můžeme jen, když jsme zdraví. Nakopněte to tedy s námi směrem ke zdraví, k elánu a k dobré náladě! Nejen sami pro sebe, ale i pro svoje blízké! Tak s úsměvem do toho!

Hodnocení:
(5.3 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
To je bezvadný článek o sympatických lidech. Jejich odpovědi jsou plné radosti ze života, žádné skuhrání. Hodně zdraví oběma.

Zpět na homepage Zpět na článek