Václav Upír Krejčí: Divákům chybí sranda
FOTO: archiv Václava Upíra Krejčího

Václav Upír Krejčí: Divákům chybí sranda

2. 10. 2020

Píše scénáře, knížky, komedie a i skripta pro studenty. Václav Upír Krejčí oslaví 65 let a je stále velmi činorodý. Pro naše čtenáře složil básničku.

V měsíci říjnu oslavíte pěkné polokulaté narozeniny. Co Vy a stáří?
Jó senióři, já už tam jsem. Jsem už osmý měsíc v důchodu. Napadá mě spousta výroků na toto téma, pan Jiří Sovák mi jednou povídá: „Oni říkají, že stáří je podzim života, hovno, to je jaro smrti." A já se přikláním k Halině Pawlowské, „Dík za každé nové ráno.“ Taky říkala kamarádka, vynikající herečka Stelinka Zázvorková, „Stáří je krásná věc, ale ne pro staré lidi.“

Rozhodl jste se při příležitosti svých 65. narozenin darovat krev. Po kolikáté už takto budete absolvovat dárcovství ? Co Vás k tomu vede?
Nespočet, ani nevím. A napadá mě, já sice jako Upír bych měl lidem naopak sát krev, že? Luděk Sobota mi taky říkal: „Hele Upíre, ty seš vlastně první transfúzní stanice na světě!“ Ale jednou to asi řekl nejlíp zpěvák a skladatel Lešek Semelka „Hele Upíre, ty seš zvrácený, ty místo abys lidem pil krev, tak jim tu krev napumpuješ do žil tak, že máme dobrou náladu.“ Jinak dávat krev je pro mne čest a hlavně povinnost. Teda byla, teď budu dávat naposledy. Krev se totiž smí dávat do šedesáti pěti. Navíc jsem se stal před mnoha lety Patronem krevního barometru. Tak nezapomeňte, krev je potřebná a vy ji máte dost. Tak prosím nebuďte lakomý…

Vím, že tuto otázku Vám položil asi každý. Přesto se zeptám i já. Co znamená přezdívka Upír ve Vašem jméně?
Já si ho nezvolil, mně bylo přiděleno na devítiletce, při školním představení v divadle, kde vypadla elektřina a já v roli kůzlete chodil se zapálenou svíčkou po jevišti a tím světlem ozářen jsem prý vypadal jako upír. Také to všichni volali, a od té doby mi tak říkají. Celá léta jsem byl z toho nešťastný. Až jednou, nápad spisovatele Pavla Boška, který mi řekl: „Nechte si říkat Upír, uvidíte, jak se rychle stanete slavným!" A měl pravdu.

Široké veřejnosti jste znám jako člen Mimtria. Zabýváte se ještě pantomimou a jak na Mimtrio vzpomínáte?
Já jsem se o pantomimou nikdy moc nezajímal. My jsme dělali crazy mime šou, skoro beze slov. Ale Mimtrio, to bylo něco! A v té naší malé kotlině v porovnání se světem jsme byli Beatles, stejně tak populární, to bylo něco nadčasového. Jo, takovou „srandu“ už dneska nikdo nedělá. Škoda. A to divákům chybí. A tam, kde se ještě dneska objevíme „řvou smíchy“ jak staří, tak i ti nejmladší. A to nás těší. Prostě, náš humor je pro všechny. Škoda, že ČT už jen opakuje a netočí nic nového, ještě bychom měli síly, ale není zájem.

Napsal jste knihu Šťastné hororové mládí, povídky a scénáře. Spolupracoval jste i na seriálu BBC. Co připravujete v současné době a na co se z Vaší dílny můžeme těšit?
Točím ve svém televizním studiu pořad pro děti Království strejdy Upa. Napsal jsem filmovou pohádku Čerti se čertí aneb Nebe na zemi. Mělo se to už točit v Brněnském studiu ČT, ale vedení v Praze to zamítlo. Jaká škoda pro děti. A právě jsem dopsal stostránková skripta – Viděno pohybem aneb jevištní pohyb, skripta pro střední a vysoké školy herectví, podle kterých také učím. Dokončil jsem dokument o Příhrádku v Pardubicích, ten musíte vidět, to je dílko povedené. Teď připravujeme film o jedné velmi silné osobnosti a krásné ženě, ale zatím to tajíme, promiňte. Jinak kdo by měl zájem vědět o mě víc, je to na upir.eu.

Zabýváte se také tvorbou audioknih. Co je jejich předností a je o ně zájem? Jak si vybíráte tituly vhodné ke zpracování do audioknihy?
Mám studio na audio nahrávky. Točím tam i reklamy. Namlouvají se tu knihy, ale já ty knihy nečtu, maximálně režíruji. Jsem dyslektik, čtu něco jiného, než je tam napsané a autoři se pak zlobí. Já si namlouvám jen ty svoje „blbůstky“, ale s radostí. Natočil jsem 13,5 hodin příběhů ze zájezdů s Mimtriem s názvem Cestopisy. kde prozrazuji, s kým vším jsem se potkal a měl nějaký zážitek, s Kim Ir-Senem, Milošem Nesvadbou, Ivanem Mládkem, Karlem Gottem, Holandskou královnou Beatrix, Paulem McCartneym, Freddiem Mercurym, Milošem Formanem, Lizou Minnelli, teta Iren Sedlecká a dalšími. A vono se to líbí.

Poznamenala více než půlroční epidemie Vaši práci a máte vůbec možnost potkávat se s diváky?
Naštěstí jsem se dosud s diváky viděl. Měl jsem premiéru své nové komedie, kterou jsem napsal – Krasavci na chmelu. Hraji v ní se známými skvělými herci: Braňo Polák, Jarka Stránská, Aneta Vacek, Bára Rajnišová, Milan Peroutka, Matyas Hložek. Mám radost, že diváci od první chvíle „řvou smíchy,“ naše hra je fakt baví. No uvidíme, jak to bude s hraním dál. Jinak jsem dost hrál pro děti, představení A bude legrace. A protože to byly většinou venkovní akce, tak ty nerušili.

Je o Vás známo, že obratně skládáte básničky na konkrétní témata. Byl byste tak hodný a složil něco pro čtenáře největšího seniorského portálu i60.cz?
Jo, mladý, když už má na mále, uchýlí se v seniorském portále. A tam v portálu i60.cz konečně zažije škálu pestrého života i více… a to miluje lidí na sto tisíce… A ocení velice… Stačí? To vytvořila moje básnická „palice"...

 

Děkuji Vám za rozhovor a přeji k nadcházejícím narozeninám, ať se Vám splní některé z tajných přání.

Hodnocení:
(4.5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Michaela Daňková
Paní Hažová je PANÍ novinářka . Je jednička:) A dokáže s hosty mluvit tak, že je to zajímavé pro čtenáře a myslím, že to baví i daného člověka. Je to na tom poznat!! Přeji hodně zajímavých hostů, článků, které dělají radost - čtenářům i autorce. Míša Daňková
Hana Soukupová
"Divákům chybí sranda." Tak s tím naprosto souhlasím. V televizi se opakují pouze staré komedie a točí se samé drama. Jakoby toho neměli lidi dost v dnešním uspěchaném životě. Dříve ale lidé neměli tolik času na své vlastní koníčky, záliby, jako je tomu dnes. Životní úroveň se zvýšila, máme se mnohem lépe, ale přestáváme se smát. Jsem z jedné malé vesnice a můžu napsat, že za toho "totáče" tam k sobě měli lidé blíž, více se scházeli a přitom nechybělo veselí. Když to tak shrnuji, musím říci, že jsem ráda, že jsem své dětství prožila za toho "totáče".

Zpět na homepage Zpět na článek