Pygmejové jsou taky lidi
Ilustrační foto: pixabay.com

Pygmejové jsou taky lidi

4. 10. 2020

Ne, že bych je nepovažovala za lidi, samozřejmě ano. Ale žijí jiným životem než my, mají jiné zvyky a jsou daleko víc spjati s přírodou. Nechodí nakupovat do obchoďáků (aspoň jsem o tom neslyšela), nevím, jestli dnes už ví, co jsou to peníze, denní potravu si obstarávají sami, a co uloví, to sní. A když se nic neuloví, zřejmě i hladoví. Nejsou vybíraví a všeho si váží. Rodina je u nich nadevše, protože odjakživa ví, že člověku  samotnému se těžce žije. Tak nějak ve zkratce jsem je viděla.

A tak mne velice pobavil a překvapil dokument, na který jsem v televizi úplně náhodou narazila. Sice jsem ho viděla asi jen z poloviny, ale byl tak zajímavý, že jsem vytrvala do konce. Pojednával totiž o vztazích mezi nimi. Navštívila je mladá dívka-cestovatelka a zřejmě mezi nimi asi nějaký čas i pobyla. A pomocí překladatele rozkrývala jejich mezilidské vztahy.

A já zírala. Najednou to byli lidé jako my, a to se vším všudy. Ženatý mladý muž s dětmi, žijící ovšem neustále s maminkou, která zřejmě zůstala sama. On navštěvuje svou rodinu, která od něj a tchyně odešla kvůli nepřekonatelným neshodám s ní, a to pouze tehdy, když jeho starý tchán něco uloví a je k dispozici tudíž jídlo. Navštíví je totiž, aby se taky najedl, protože on sám evidentně neulovil nikdy nic, nebo to aspoň tak vyznívalo.

Stařičký jeho tchán si stěžoval, že už nemůže, že je unavený, ale na lov že musí, neboť manželka, dcery i jejich děti by neměly co jíst. Já si v mezičase odskočila uvařit kafe, a tak jsem propásla, který z lovců přinesl ubitou opici, na které ještě viselo živé mládě. Dívka-cestovatelka se upřímně zděsila. Já taky, přiznám se. A přešla mne chuť na kafe. Lovec pravil, že oni to tak neberou, jim to nepřijde, protože jsou vůbec rádi, že něco uloví, aby se najedli. No, vlastně se nedivím, nemají za rohem Lidl.

Příběh pokračoval. Mají zvyk, že se jednou za nějaký čas schází rodina, aby si všichni všechno vyříkali a „vyčistily“ se zřejmě všechny nesrovnalosti. Tak na to jsem teda byla zvědavá, protože na to bych rozhodně nesázela. Ale přesto jsem doufala, že se vyřeší rozpory, syn se probere, bude především pracovat pro svou rodinu, ale zároveň pomáhat staré osamělé matce a místo tchána bude chodit na lov. Ale ne. Jemu tohle evidentně náramně vyhovovalo (kde jedla jeho matka, to vážně netuším, ale předpokládám, že nějací příbuzní jí možná ještě přeci jen zbyli).

Dcera na tomto fóru prohlásila, že ho ale stejně pořád miluje. A za několik dní přičinliví sousedé donesli zprávu, že se oba scházejí tajně v lese. No nazdar! Vidím jasně ten konec – chudák stařičký tchán bude muset holt z lesa nosit několik opic, byť by z toho lesa po čtyřech lezl, neboť zeť s dcerou se mu postarají o další vnouče…

Byla jsem značně rozčarována. Tak to už ty naše zvyky dorazily i k Pygmejům?

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Zajímavý článek. děkuji.
Helena Přibilová
S Pygmeji jsme se setkali ve Rwandě a v Malawi. Byli to zřízenci v hotelích, kde jsme byli s manželem ubytováni. Mnozí z příslušníků tohoto národa jsou (alespoň v uvedených zemích) víceméně začleněni do většinové společnosti.
Jana Hošková
Psala jsem to s nadsázkou, jako většinu svých článků - myslím, že od bělochů to nepochytili...jsou to prostě lidi se vším všudy, a tak ta "podobnost" nebyla "čistě náhodná".
Zuzana Pivcová
Vždy jsem sledovala, co nejhoršího pochytili různí domorodci od bělochů. Bohužel.
Jana Šenbergerová
Dokument jsem, možná naštěstí, neviděla. Jako dítě jsem hltala všechno o Pygmejích a nešlo mi do hlavy, jak někdo tak malý jako já, může být dospělý. O to víc jsem s nimi cítila. A teď bych přišla o iluze. :-) Pěkně jste se nad nimi zamyslela.
Martina Růžičková
Dokument jsem bohužel neviděla. Muselo být velmi zajímavé, podívat se na "nebezpečné" vztahy mezi Pygmeji.
Dana Puchalská
Mám ráda v televizi pořady nebo reportáže ze zemí pro mně absolutně nedostupných. Ale tenhle jsem skutečně neviděla. Škoda, musel být zajímavý. Děkuju za přiblížení života Pygmejů.
Jana Hošková
Já pak jen zpětně přemýšlela, jestli jsem dotyčnému třeba nekřivdila (neviděla jsem celý dokument). Tedy tomu, co se nechal živit tchánem...třeba byl nemocný, zraněný a lovit nemohl, kdoví...říkali tam totiž ještě, že jejich vesnice je pravidelně napadána cizím kmenem, který se s nimi nijak nemazlí. Jinak samozřejmě - "všichni jsme jedné krve" a v podstatě stejní :-))
Alena Vávrová
Také jsem se dívala. Je to jen, jak říkal jeden známý - jiný kraj, jiný brav ;-) - my naštěstí opice jíst nemusíme, brr!
Naděžda Špásová
Na ten dokument jsme taky koukali, bylo to zajímavé, jsou to také jen lidé, mají chyby i klady, jako my nebo jiná lidská rasa. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.