Jaroslav MAREK
4.11.2020 13:22
Přišel jsem o práci v roce 2017, po 36 letech pracovního poměru, ve věku 54 let. Svobodný, bezdětný, 36 let praxe, z toho 10 let v zahraničí, absolvent 3 vysokých škol, znalost 4 světových jazyků slovem i písmem. Odepsal jsem na 80 nabídek práce, odpovídajících mému vzdělání a praxi. 60 firem se neozvalo vůbec, 13 firem odpovědělo, že nabízená pozice byla mezitím obsazena, absolvoval jsem 7 přijímacích pohovorů. Na každém pohovoru mi bylo řečeno, že vzhledem ke vzdělání, praxi a znalostem jazyků a časové flexibilitě jsem ideální kandidát pro nabízenou pracovní pozici, a že mi dají písemně vědět. Pokaždé však přišla odpověď, že na nabízené pracovní místo byl vybrán vhodnější uchazeč... Dokázal jsem odhadnout, proč... Protože ostatní uchazeči byli ve věku 25-35 let... U jedné firmy se mi stalo, že na pohovoru mi řekli, že nabízené místo je určeno pro čerstvého absolventa vysoké školy...
Na můj dotaz, proč to nebylo uvedeno v inzerátu, kdyby to tam bylo, tak bych se přece nehlásil, mi už nedokázali odpovědět. V TÉTO ZEMI EXISTUJE BOHUŽEL OBROVSKÁ DISKRIMINACE UCHAZEČŮ O PRÁCI KVŮLI VĚKU. Můžete mít 10 vysokých škol, 40 let praxe, znalost 10 jazyků, ale jak Vám je přes 50 let, nemáte šanci získat zaměstnání. Nakonec jsem našel práci v Německu, pracuji tam už 3 roky, mám velmi slušný plat, daleko vyšší, než jaký bych měl na na stejné pozici v ČR, výborný pracovní kolektiv, německý zaměstnavatel si mé práce váží a mám výborné pracovní podmínky, A NIKDO MNE NEDISKRIMINUJE KVŮLI MÉMU VĚKU.
Dana Divišová
4.11.2020 13:10
Pane Pavle, úplně stejně to prožíval můj muž. Sice pracoval, ale měl z té práce takové deprese, že jsme celá rodina řekli, ať už proboha skončí. Ve dvou se přece nějak uživíme. Pak šel v 55 do stavebnin jezdit s vysokozdviným vozíkem, samozřejmě venku za každého počasí. S gymplem a vyučením ve svém věku lepší práci nesehnal. Dneska je tolik volných míst, člověk se ovšem musí přizpůsobit a nemůže si myslet, že sežene to samé jako je zvyklý. Jen si vzpomínám, jak na nás kdysi koukali v zaměstnání mladí. Neuměli jsme totiž plynule anglicky.. Dneska je jim padesát a ono se jim to vrací.
Olga Škopánová
4.11.2020 11:31
Hraběcí rady, které v reálu jsou k ničemu, a to, že se zaměstnavatelé zbavují starších lidí je fakt, bohužel.
Dana Divišová
4.11.2020 10:40
Kolikrát jsem ve svém předchozím zaměstnání musela řešit tuto otázku. Horší je snad pro toho, kdo tu výpověď dává. Tedy pokud je empatický a zná osobní život svých podřízených. A pak rozhodujete, zda propustit někoho, komu je přes padesát, ale pro ostatní práce nepoužitelný, nebo mladou ženu s malými dětmi, šikovnou, ale stále na ošetřovačce a s magorem manželem, který ji obere o celou výplatu a je gamler. Jak jednoduché bylo, když šla některá kolegyně dobrovolně o rok dříve do důchodu Průšvih byl, když vám pak odešel ten , na koho spoléháte, protože tolik práce psychicky nevydržel. Naštěstí nikdo neměl hypotéku. Na druhé straně můj muž odešel ze zaměstnání sám v 55 letech, protože se mu nelíbily poměry ve firmě a nechtěl s nimi být spojován. Pak do důchodu bohužel dělal jen skladové práce i s technickým vzděláním a dlouletou praxí. V té době byla krize a firmy spíš propouštěly.