O babičce
Úvodní foto: archiv autorky

O babičce

12. 10. 2020

O dědečkovi jsem zde již napsala. Babičku jsem opomněla. Nejspíš proto, že k dědečkovi jsem měla blíž. Měl lepší přehled o světě a suploval mi nevydařeného tátu.

Babička Marie se narodila v Šárce, poblíž Matěje. Měla o několik let mladší sestru Antonii, zvanou Tonča, o niž se musela starat. Té dávala jejich maminka vždy přednost. Babička mi o svém dětství a mládí někdy vyprávěla. Např. o tom, jak kradly za války na nádraží z vagonů uhlí a jednou se s nimi vlak rozjel a ony musely seskočit. Byla vyučená pánská krejčová. Pamatuji si na krásnou singrovku, kterou měla doma. Dědečka poznala během Maninské I. dělnické spartakiády v roce 1921, kdy oběma bylo 16 let. Od té doby spolu zůstali. Jedna z mých vzpomínek na ni je, jak mu váží na miskových vahách 5dekový krajíček chleba v době, kdy měl cukrovku.

Když onemocněla tuberkulózou, lékaři jí nedávali mnoho šancí na přežití. Babička si denně drtila vaječné skořápky a jedla je. Lékaři byli překvapeni, jak se jí plíce zahojily. Tak to znám z vyprávění.

Kdybych měla babičku charakterizovat jedním slovem, bylo by to slovo urputná. Když jí např. lékaři v pozdním věku řekli, že má cvičit třikrát denně, cvičila šestkrát. Asi ve věku 86 let prodělala operaci kyčle, z níž se úspěšně zotavila.

Myslím, že doma babička o všem rozhodovala. Např. o tom, že její dcera, tedy moje maminka, nepůjde studovat farmacii. Protože vysoká škola byla v Brně a babička ji tam nechtěla pustit. Babička také rozhodla o tom, koho si maminka vezme. Maminka se ještě nechtěla vdávat. Taky chtěla jiného chlapce, ne mého tátu. Viděla jsem ho na fotce – byl to tmavovlasý fešák. Jenže v té době měla babička tu tuberkulózu. Chtěla vidět svou dceru zaopatřenou. A tak jí paní, která v životě poznala jen svého manžela, sdělila, že všichni chlapi jsou stejní a Karel ji má rád.

Babička měla ráda vlčí máky a chrpy. Vždy, když tyto květiny vidím, si na ni vzpomenu. Pekla na plotně báječné bramborové placky, uměla výborné lívance. Měla jsem moc ráda její škubánky zalité mlékem s brusinkami.

Po smrti dědečka žila babička ještě 26 let. O patro výš než já s maminkou, později maminka sama. Jen krátce byla v LDN. Pamatuji si naši poslední návštěvu u ní. Babička nehybně ležela, maminka na ni mluvila, ale myslela, že ji nevnímá. Babička se nepatrně pohnula. Řekla jsem: „Ona tě slyší“. Lehce jsem se jí dotkla. Druhý den ráno zemřela. Bylo jí 98 let.

Foto: archiv autorky

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Jsem dojatá z té hezké vzpomínky. Fotografie pěkně ukazují rozdíl tehdejších babiček oproti těm současným. Dokud si můžeme v dobrém zavzpomínat na své předky, jsme bohatí. Věro, dík.
Věra Ježková
Děkuji potřetí.
Eliška Murasová
Taky vzpomínám na svoji laskavou babičku. Věrko, Tvé vzpomínky přivály mé zasuté, díky! Pěkná stará fota.
Alena Tollarová
Pěkné vzpomínání na staré časy. Byly doby, kdy se rodiče poslouchali i v tak závažných věcech, jako je rozhodování o budoucím povolání nebo manželovi. To by dnešní mladí koukali. Já vzpomínkami na babičky přispět nemohu.
Irena Mertová
Hezká vzpomínka, staré fotky mě dojímají :-)
Soňa Prachfeldová
Věrko, jsi vzácně otevřená , jak to cítíš, tak napíšeš. Už dlouho mám v úmyslu napsat něco o prarodičích. Staré fotky mají své kouzlo. Hezké ohlédnutí do minulosti.
Dana Puchalská
Moc hezké vzpomínání. Děkuju.
Věra Ježková
Děkuji podruhé.
Marie Seitlová
Pěkný článek se vzpomínkou na babičku. I já ráda na ty své vzpomínám, hlavně na maminčinu maminku.
Daniela Řeřichová
Věro, zaujala jsi mě svým přímočarým vyprávěním, charakteristikou babičky i rodinných vztahů. Myslím, že je dobře, když má člověk kotvu, ví, kam patří.

Zpět na homepage Zpět na článek
Zavřít reklamu