Můj největší horrorový zážitek
Foto: autorka

Můj největší horrorový zážitek

13. 10. 2020

Když jsme se přestěhovali do malého domečku pod lesem, založila jsem si na břehu potoka skalku. Rostou na ní stromky, keře, skalničky, které ke svému zdárnému růstu potřebují kyselejší půdu. Každoročně k nim přisypávám zakoupenou rašelinu, ale nejlepší je hrabanka z lesa. Hrabanka je lehká zemina, která se tvoří z jehličí, hlavně pod borovicemi. 

Jednou odpoledne jsem požádala manžela, jestli mě doprovodí na vycházku do lesa za účelem jejího nahrabání. Můj opatrný manžel prohlásil : "Ty nevíš, že je to trestné, kdyby nás chytil hajný, tak se nedoplatíš." "Zase maluješ čerta na zeď?"  Byla má odpověď. "Počkáme až se setmí, a pak vyrazíme"

Jak jsme plánovali, tak jsme učinili. 

Když jsme vycházeli z lesa, prohýbajíce se pod plnými taškami napěchovanými hrabankou, byl už skoro večer, dokonce vycházel měsíček. Ještě jsem zapomněla dodat, že nás jistil a doprovázel náš pejsek Bakulka.

Byla jsem šťastná a spokojená, když vtom náhle přišla rána z čistého nebe.  Proti nám se z lesa vynořily temné postavy, celé oděné v černém, vysoké boty, přes rameno samopaly a rázným krokem mířily přímo k nám. 

Hlavou mi proběhlo:  Že ten můj chlap musí mít vždycky pravdu!!  Ale až tak?  Za trochu hrabanky?  Krve by se ve mně nedořezal. Bakula jako šílený začal štěkat, běhat dokola, a chránit svoji milovanou paničku. Jedna postava, asi velitel, se přiblížila až k nám. "Dobrý večer"  "Prosím vás, nevíte, kde je tady ta vojenská střelnice?"

U nás v Holešově máme policejní školu, a dva kilometry od našeho domku je střelnice, na které se budoucí policisté  zdokonalují ve střelbě. Byli to mladí absolventi, kteří plnili jeden z bojových úkolů. Vysadili je uprostřed lesa, a oni tuto střelnici měli podle mapy nalézt. Moc se jim to zřejmě nedařilo, proto nás požádali o pomoc. 

Když jsme se vzpamatovali z prožitého šoku, ujala jsem se funkce velitele a jednotku nasměrovala na správnou cestu k cíli. Bylo velké štěstí, že obyvatelé naši vsi již seděli u televizních aparátů. Jinak by se jim naskytl velmi zajímavý obraz:

Dvě postavy s plnými taškami uloupené hrabanky, za nimi pochodující šik těžkooděnců a dokola pobíhající šílený pes. 

Na naší další cestě domů se již nic zvláštního nepřihodilo. Mladí policisté jistě našli ten správný cíl, aby nám v životě pomáhali a chránili nás před potencionálním nebezpečím. 

My jsme už nikdy na hrabanku do lesa nevyrazili, rostlinám se daří i v rašelině. Na horrorový zážitek při měsíčku však nikdy nezapomeneme.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Schválně jsem si vyhledala Tvůj článek z 9.4.2019, kde je spousta nádherných fotek z Tvého království. Je to pastva pro oči zahrádkáře. Koukám že jste vyměnili posezení... Ty girlandy květin nad potokem, to je opravdu odměna za tu námahu...
Elena Valeriánová
Marie, mám malinko podobný zážitek. Jeli jsme na houby, je to už pár let. Zastavili jsme se u našeho známého hajného, doma však byl jen jeho syn a ten nás poslal do zákazu vjezdu, ať si necháme auto u jejich stodoly. Nikdy do zakázaného území autem nejezdíme, ale náš cíl v ten den byl fakt daleko a tak jsme jeli. Zaparkovali jsme u stodoly a s košíkem v ruce, kde se na dně krčilo pár klouzků od stodoly, kráčíme po cestě do lesa. A v tom se za námi ozve: to bude dnes drahé!!! Jakoby nás někdo polil ledovou vodou. Za námi hajný. Měli jsme ale štěstí, byl to syn mého spolužáka a znal nás. Dokonce nám dal i jednorázovou propustku, co kdyby...
František Matoušek
Tak jsem se pobavil. Prima napsané.
Eva Mužíková
Maruško, něco zažít, to je jedna věc. Ale tak krásně poutavě a s nádechem vtipu to napsat, to každý nesvede. Pobavila jsi mne též. Samozřejmě skalku chválím...
Dana Puchalská
Moc hezký příběh, ale zažít bych ho fakt nechtěla. Ano, je to moc krásná zahrada.
Marie Měchurová
Jani, byla jich celá rota.
Jitka Hašková
Tedy Maruško, to se povedlo. Z takového zážitku bych asi měla infarkt.
Jana Šenbergerová
Nejvíc se člověk zasměje příběhům, které skončí dobře, i když z nich mrazilo po těle. Zajímalo by mě, jak by své setkání s vámi popsali ti dva ozbrojenci. :-)
Eliška Murasová
Maruško, rozesmálas mě v tom dneším šedém dni. Pěkná zahrada, asi i díky hrabance, že?
Rostislav Mraček
Výborné!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.