Můj smysl života (v padesáti slovech)

14. 10. 2020

Od chvíle, kdy jsem začala rozum brát, hledala jsem ho. Kdo o/pravdu hledá, najde.

Jsem uvědomělou součástí přírodního koloběhu. Jsem jako voda, vzduch, hmota, energie.

Měním skupenství a své podoby. Vím, že na žádné z nich netřeba lpět.

Učím se. Vracím se.

Jsem v/d/ěčnou součástí živoucího bytí.

Dávám mu smysl.

Můj příběh

Autor: Jana Šenbergerová

Hodnocení:

(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 17.10.2020 08:14

Na chytré myšlenky není třeba mnoho slov.

Jana Šenbergerová 15.10.2020 15:21

Eli, souznění ... Děkuji všem za reakce. Většinou si nechávám své názory raději jen pro sebe, protože s nimi často narazím nebo popudím. Nicméně jsem zjistila, že je občas dobré jít se "svou pravdou ven". Mě to posílí a jiné třeba potěší. ♥

Elena Valeriánová 15.10.2020 15:11

A já mám oči plné slz ... proč?!

Soňa Prachfeldová 15.10.2020 07:26

Jsme součástí všeho , učím se stále. Krásné.

Alena Tollarová 14.10.2020 20:09

Padesát slov stačí ...

Naděžda Špásová 14.10.2020 17:16

Jano, je to chytré a je to pěkné. :-)

Jitka Hašková 14.10.2020 16:17

Jano, moc krásné a výstižné. Děkuji.

Marie Seitlová 14.10.2020 14:32

Jani, zajímavé a upřímné vyznání, budu přemýšlet.

Jana Kollinová 14.10.2020 13:42

Dokonalé. Přečetla jsem několikrát. Potlačila jsem zvukovou kulisu z rádia kdy Miro Žbirka mi našeptával, že život nehrá fér, ale pozitivní poslání Jany Š. prostřednictvím padesáti slov mně přimělo zamyslet se nad poslední větou. Dává život smysl nám nebo mi životu?

Eliška Murasová 14.10.2020 13:21

Jani, skvěle vyjádřeno, jsem ráda, že Tě znám...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

O hlídacím havranovi

Obdrželi jsme od dcery dárek – plastového havrana v životní velikosti. Tak jak se obvykle odkládají…

Jana Hošková

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Zdena Tesařová

Zápisník starého muže: Dobrý skutek

S přáním hezkého dne a poděkováním za „darovaný úsměv“. Tak nějak končil velmi hezký, doručený email od milého člověka. Připomnělo mi to počin z dávných let ještě pracovní kariéry.

Zdeněk Folvarčný

Vrah a ředitelka školy

Je možné spojení ředitelky školy s mužem odsouzeným za vraždu? Je. Není to fantazie spisovatele. Je to život. Vstoupila s ním do manželství a v 45 letech mu porodila syna. Asi to nebylo šťastné. Před tím byla vdaná také za učitele, s kterým má další tři děti.

Jindřich Berka