Nepřibrala jsi zase trochu? S diskriminaci kvůli váze se podle odborníků setkává mnoho lidí
Ilustrační foto: ingimage.com

Nepřibrala jsi zase trochu? S diskriminaci kvůli váze se podle odborníků setkává mnoho lidí

15. 10. 2020

Měl by jsi se sebou něco dělat. Cvičíš vůbec někdy? Nepřibrala jsi zase? Nechci ti do toho mluvit, ale tak velký zadek jsi ještě nikdy neměla. Podívej na to tvoje břicho…

Mnoho lidí, kteří mají nadváhu nebo jsou obézní, někdy slyšelo podobné věty. Jde o dobře míněná upozornění nebo o neslušnost, ba přímo diskriminaci?

Padesátiletý Petr se před časem ucházel o zaměstnání u společnosti zabývající se finančních poradenstvím. Byl přesvědčen, že u pohovoru uspěl. Potvrdil mu to i jeho známý, který ho na místo doporučil. Pak bylo další kolo přijímacího řízení. Petr si odskočil na toaletu cestou z ní nechtěně slyšel, co si o něm za rohem říkají dva z šéfů komise, se kterou jednal.

„Ten tlusťoch byl lepší, ale…“
„No to je jasné, že ho vzít nemůžeme.“
„Ale je mi ho líto a fakt je dobrý, je vidět, že se vyzná.“
„Dovedeš si představit, že za tebou přijde, že jsi v roli klienta? Budeš si nechat radit od člověka, který si neumí poradit sám sebou?“
„Třeba má nějaké problémy a řeší je jídlem.“
„No právě. A my nechceme člověka, který má problémy. Je hnusný.“

Petr místo nedostal. „Oni prostě vybrali člověka, který vypadal lépe než já. Vadilo jim, že jsem tlustý. No jsem. Vím, že to vadí manželce, dětem, ale nějak jsem na to doposud kašlal. Nenapadlo mi, že by obezita mohla ovlivňovat to, zda dostanu dobrou práci,“ říká s tím, že to považuje za jasný příklad diskriminace. „Je to stejné, jako když někoho nepřijmou proto, že se jim zdá starý nebo má tmavou pleť nebo nevím co,“ tvrdí.

Jenže jeho kamarád mu oponuje: „Mýlíš se. Prostě jsi se vyžral jako čuník a v určitých profesích je prostě žádané, aby člověk vypadal dobře. Oni mají právo si vybrat zaměstnance podle svých představ.“

Názory na to, kdo má pravdu, se samozřejmě budou různit. Faktem však je, že lidé, kteří jsou obézní, se často setkávají s opovržením, urážkami, nevhodnými komentáři. 21. říjen je vyhlášen organizací ECPO, což je evropská koalice pro lidi s problémy způsobenými obezitou.

„Cílem dne je aktivizovat odborníky, média, politiky, pacienty, rodinné příslušníky a vůbec všechny, kterých se problematika obezity týká,  a hledat efektivní řešení pro zastavení stigmatizace obézních, vysvětluje Iva Málková, zakladatelka hnutí STOB, která řadu let pomáhá lidem hubnout, pochopit, co je zdravý životní styl. „Jde o předpojatost vůči lidem s vyšší váhou a jejich negativní hodnocení. Dostávají nálepku že jsou líní, méně inteligentní, nemají pevnou vůli a podobně. Že si za kila navíc mohou sami, protože moc jedí a málo se hýbou. Řada výzkumů ukazuje, že diskriminace na základě váhy je patrná i v zaměstnání, ať už při pracovních pohovorech nebo při kariérním postupu,“ říká.

Ve Spojených státech se používá výraz weight stigma. Vzhledem k tomu, že mezi Američany je lidí s obezitou hodně, jde o téma, které je v centru pozornosti. Čím dál více lidí tam poukazuje na to, že kvůli svým kilům navíc jsou v práci považováni za méněcenné a nemají šanci na kariérní postup, přestože jsou jejich schopnosti a pracovní výsledky prokazatelně lepší, než u lidí, kteří dostali před nimi přednost. V podstatě se ale není čemu divit. V lidech je zakořeněno, že kdo je obézní, může si za to sám, je to jeho problém a musí tedy počítat s tím, že bude mít život těžší. V mnoha případech tomu tak skutečně je. Lidé si obezitu a zdravotní potíže přivodili svou nedisciplinovaností, prostě jedí víc, než je zdrávo. Jenže je i spousta případů, kdy je obezita zapříčiněna zdravotními potížemi. „Musela jsem kvůli vážné nemoci brát kortikoidy. Výrazně jsem přibrala. Měla jsem oteklý obličej, vypadala jsem děsně. Kvůli nemoci jsem přestala sportovat, takže jsem se časem nedokázala kil zbavit. Navíc jsem měla tolik jiných starostí, že jsem ani na sebe neměla čas. Nedovedete si představit, kolik narážek a urážek jsem vyslechla,“ vypráví jednašedesátiletá Hana. Dokud byla štíhlá a zdravá, nenapadlo ji, že lidé s nějakým handicapem či nějak vybočující ze škatulek, jsou tak ponižováni a uráženi. „Normálně jsem v práci zaslechla, že se mi říká koule a dokonce mi kolegyně řekla, že jestli to se mnou takhle půjde dál, odradím jim zákazníky,“ vypráví Hana, která pracuje jako prodavačka.

Lidé, kteří pomáhají lidem hubnout, mají zkušenosti s tím, že necitlivé poznámky mohou úsilí něco se sebou udělat velmi snadno zmařit. Často se setkávají i s tím, že se k nim necitlivě, přezíravě chovají lékaři.

Tereza Beníčková, lektorka kurzů STOB, uvádí: „Za poslední desetiletí byla shromážděna bohatá evidence o tom, jak hrozné dopady může mít necitlivý přístup lékařů k obézním pacientům. Nectlivé komentáře, hrubé zacházení či strašení pacientů, kteří mají problémy s váhou, namísto toho, aby daného člověka namotivovaly ke změně, jeho motivaci ve většině případů výrazně snižují. A to není všechno. Ukazuje se, že pacienti, kteří jsou takovému zacházení vystavováni, se následně ve velké míře vyhýbají lékařské péči, což může mít fatální následky.“

Na stránkách společnosti STOB vysvětluje, že pokud chceme člověku s obezitou pomoci ke změně životního stylu, rozhodně bychom k tomu neměli používat takzvaně dobře míněné narážky či výstrahy. „Efektivní podpora při hubnutí je naopak založená na pochopení, přijetí a ocenění,“ uvádí.

A zmiňuje ještě jeden pozoruhodný jev: „Ačkoliv se nahlas začíná mluvit o tom, v jak velké míře jsou lidé s nadváhou a obezitou ve společnosti stigmatizovanou skupinou, je překvapivé, jak jde oproti jiným o skupinu nespospolitou. A to do té míry, že se často i lidé s vyšší hmotností koukají na ostatní obézní skrz prsty.“

Stigmatizace obézních je jen jedno z témat, kterými se hnutí STOB zabývá. A právě 21. říjen, tedy den, který je tomuto tématu věnován, může být příležitostí, aby se tímto tématem zabývali  i jiní. Třeba to může být jen impuls, aby se každý zamyslel, jak se chová k lidem, kteří mají potíže s kily navíc.

Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Božena Vostalová
Alkoholici, kuřáci, závislí na lécích, drogách ... stojí naši zdravotní kasu fůru peněz. A pak ty peníze chybí třeba na léčbu nemocných dětí a tak se na ně pořádají sbírky.
Kateřina Baziková
Obézní lidi stojí naši zdravotní kasu fůru peněz. A pak ty peníze chybí třeba na léčbu nemocných dětí a tak se na ni pořádají sbírky.
Marie Pudichová
Nechci se ospravedlňovat, ale jsem si stoprocentně jistá, ze to neni jen sebekázeň a pevná vůle. Je tu i genetická vybavenost, porucha metabolismu,atp. Ale při pohledu na člověka s nadváhou,nás napadne jediné. Kdyby se snažil s tim něco udělat... Možná dělá, mnohdy vic než ti, kteří mají hmotnost tak akorát. Jenže to už na první pohled vidět není.
Libor Ptáček
Tak to vezměte z jiného pohledu. Pokud "hmotnost" kohokoli přesahuje sto kilo je to už na pováženou. Nejen z pohledu jeho kostry a zdraví, ale i několika dalších důvodů. Dělá mu problém vylézt z vany, vejít se na sedačku v kině, utéct před čímkoli, při požáru vyskočit z okna případně aby jej někdo vydnesl z nebezpečí, vytáhl z vody. Jsou to život zachraňující funkce a bude to mít vždy složitější nebo i nemožné. Podle mne výmluvy na nemoci jsou jen alibi ale vadí to hlavně jim. Byl jsem na návštěvě u jednoho chlapce, taky dost přes sto padesát. Vrátila se paní domácí a chtěla mi nabídnout buchty. Vytáhla z trouby ale už jen prázdný pekáč. Na dotaz kdo to sežral, kamarád odpověděl, naše tříletá vnučka a já.
Mirek Hahn
Ta fabulace v úvodní části článku není moc věrohodná... Existuje významná cílová skupina potenciálních klientů, kteří budou preferovat spíše objemově výraznějšího finančního poradce, než vyšvihaného atleta, ( prostě hubený finanční poradce vzbuzuje podprahové asociace, že si svým poradenstvím si nevydělá ani na dostatek jídla ). Nezpochybňuji negativní zdravotní dopady extrémní nadváhy ale neberu to jako dogma a dokonce ani jako mainstream v naší společnosti. Hubeňoury prostě nepovažuji za univerzální ideál ( i když můj ideál je spíš o sympatiích než o figuře ). :-)
Hana Rypáčková
I obézní lidé mají problém s páteří. Jsem ráda, když přibydu o kilo, ale klouby a páteř to poznají, stejně jako když nesu nákup.. Můj ortopéd je na to háklivý a obézní pacienty vyzývá k hubnutí i dost nezvykle... Asi to i jde, když se chce. Známá se vrátila z šestitýdenního pobytu s váhovým úbytkem 10 kg. Jestli dodrží jídelníček a pohybovou aktivitu, jela by kila dolů. Právě, že pocení, udýchanost, nepohyblivost , odrazuje. Ale třeba poštovní doručovatelka, to by bylo tělocviku....
Dana Novotná
Tak by mě zajímalo, kolik je tady těch co mají nadváhu, nebo jsou obézní, že se těch tlusťochů tak zastávají. Nejsem hubená, mám nadváhu, ale nejsem obézní. (Hlídám si váhu) Ale když vidím ty "vorvaně", ať mladé, či staré je mi z nich zle.
olga skopanova
Dneska se lékař bojí už i jen říct obéznímu pacientovi, že by měl zhubnout, protože bez toho léčba nebude fungovat.
Tereza Beníčková
Odpověď Zdence Soukupové - Řekla bych, že je normální, že na člověka, který nám třeba není fyzicky příjemný, reagujeme zprvu (a tak nějak i bez našeho zásahu) jinak než na člověka, který se nám líbí. Zároveň si ale myslím, že právě tím, že si tyhle své okamžité reakce člověk uvědomuje, může je dostat lépe pod kontrolu a hlavně - tomuto dost zkreslenému dojmu nepodlehnout v dalším kontaktu s tím daným člověkem. A to je ve výsledku nejdůležitější :-)
Marie Seitlová
Také nehodnotím lidi podle vzhledu, váhy,... Ale když jsem chodila na kontroly do nemocnice a čekala až na mě přijde řada, tak jsem si všimla, kolik je mezi námi obézních lidí i mezi mladými.

Zpět na homepage Zpět na článek
Zavřít reklamu