Život je prevít
FOTO: archiv autora

Život je prevít

23. 10. 2020

Život je prevít. Pořád na nás chce, abychom byli aktivní, abychom se pořád o něco starali, abychom se vzdělávali a také pracovali. Očekával jsem od života trochu přívětivější tvář. Ale on mne stále k něčemu nutil.

Ve věku jinošském jsem například očekával, že mi budou děvčata padat sama do náruče. Tady jsem se ovšem zklamal, když jsem musel v potu tváře dobývat jejich srdce a následně i jejich separé. Pocit vítěze mi po úspěšné zteči však přinesl náležité sebevědomí a satisfakci nad faktem, že moje námaha byla přece jen dílčím způsobem odměněna.

Zkažen některými sladkobolnými romány a prvorepublikovými filmy mizerné kvality jsem při vstupu do reálného života očekával nějakou milou, hodnou dívenku z vesnické chaloupky a románek á la Mrštíkův příběh Pohádka máje. Ale ouha. Tady jsem narazil neobyčejně tvrdě.

Život je skutečně prevít. Neupozornil mne včas, že takové milé dívenky existují jen v pohádkách a v těch již zmíněných filmech, a hodil mne rovnýma nohama do tvrdé reality až příliš emancipované skutečnosti. Trvalo pěkných pár let, než jsem se z toho bludného kruhu nepřízně života vymanil.

A tak jsem ze střípků života postupně skládal mozaiku nejen toho, co už bylo, ale i toho, co možná ještě bude, toho, co mne čeká, abych byl schopen tomu neznámému životnímu osudu v budoucnu vůbec čelit.

Skepse mne snad nakonec naučila i žít. A možná i díky tomu, že život byl prevít a nedal mi vůbec nic zadarmo. Ale abych tomu životu zase tolik nekřivdil. Přes všechna splněná i nesplněná očekávání přinesl občas i nějakou tu nadhodnotu, která očekávaná nebyla a která v dostatečné míře kompenzovala ostatní stinné stránky mojí stávající existence.

Životní mozaika se i dnes stále plní drobnými střípky a je jen otázkou času, kdy se její rámec zcela vyplní. Ale než ten okamžik nastane, očekával bych od života přece jen trochu jemnější zacházení. Nemusel by mne a mé nejbližší tak usilovně stíhat různými zdravotními maléry, příjmové položky na běžném účtu v místech, kde figuruje správa sociálního zabezpečení, by mohl posunout do podstatně vyšších čísel, abych mohl konečně naplnit některá očekávání, která se mi honila hlavou ještě v dobách dávného mládí a která mi život dosud odepřel.

Co vlastně ještě od života čekat? Stýskat si nad tím, že většina našich životních plánů nebyla naplněna? Holý nesmysl. Já kupodivu ještě nechci bilancovat. V té životní mozaice je totiž ještě kousek volného místa. Avšak o svá současná životní očekávání se raději s nikým dělit nebudu. Nechci být za blázna. Pořád věřím tomu, že život mi ještě, alespoň na malou chvíli, ukáže svou příjemnější tvář.

 

ŽIVOT

 

Každému je všeobecně známo,

Že dítě nejdříve se učí říkat ANO

A hodně, hodně času uplyne,

Než autority konečně dovolí říci – NE

A na svět dívá se a informace žádá

Do svého vědomí si všechna první skládá.

 

Když osud člověka naposled vyzve k tanci

Sotva, že dostane ještě čas na bilanci

A všechna poprvé jak mementem se vrací,

Aby zas zmizela, jak nebem tažní ptáci

Nebe se rozzáří, čas uhasne ti rázem

A zcela jedno je, zda moudrý jsi, či blázen.

 

 

Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Máme rozdány karty, někdy je to tak, podruhé naopak. Prohry i výhry, smutek i radost, žalost i naděje. Důležité je, mít pořád chuť žít, pořád něco hezkého čekat, prostě drobné i větší radosti tu pro nás ještě pořád jsou. Honzo dlouho ještě rozbaluj bonbonky života a v nich schovanou dobrou náplň.
Dana Puchalská
Děkuju za velice hezký článek. Glosa je víc něž krásná, stejně jako báseň. A proto ještě jednou děkuju.
Věra Lišková
Glosa se krásně čte, líbí se mi i báseň. Přeji ještě mnoho splněných tajných přání.
Jana Šenbergerová
Pěkný průřez životem ukončený krásnou básní. Přeji ještě hodně místa k naplnění.
Věra Ježková
Jendo, děkuju. Nápodobně. :-)
Jan Zelenka
Děvčata, děkuji za ohlasy. Glosa je psána pochopitelně s určitou nadsázkou. Já mám život rád. A všechna protivenství, která mi v průběhu času připravil, mě spíše nakopla směrem kupředu. Určitou míru optimismu musíme mít i v tomto těžkém čase. Věrko, v mé životní mozaice máš hodně místa a je to ta část radostná. Vždyť - život je krátký a smutek i radost jsou dítka jedné matky!
Hana Nováková
Zuzko, jsme na stejné notě, při čtení básně mě napadla také věta z písně VN, měla jsem tu písničku ráda. Pane Zelenka, s Vaším dovolením si báseň uložím, je nádherná, procítěná, pravdivá. Jen se zamyslím, život je prevít, připraví nám dobré i zlé, každému v jiném poměru, ale to už je osud, který životem dokáže zacloumat jak k smíchu, tak i k hořkým slzám. Ale přeci žovot nemůže být jednotvárný, byl by nudný, bez vzrušení, radosti, bez lásek a marných nadějí. To nejde. Jen toho zla by mělo být jen tak tak, aby se neřeklo Nemyslíte?
Anna Potůčková
Myslím že i z mých út někdy zaznělo, že život je prevít. Ale když tak o něm momentálně přemýšlím, tak jsou tam úsek různorodé. Jsou tam krásné vzpomínky, ale i ty z druhé stran.....i ty smutné a i když b člověk na ně rád zapomněl, tak to nejde. Takže myslím, že životní mozaiky jsou z různě velkých a různě barevných kamínků snad u každého jedince. Hezký článek, který vybízí k úvaze o životě a touze žít dál a nebránit se ničemu, co by mohlo být přínosem apod.
ivana kosťunová
Vše, co bych k tomuto tématu chtěla napsat, zazpívala Hana Hegerová v písni "Co mi dáš", kterou jsem vložila do videí.
Zuzana Pivcová
To někde zpíval kdysi Vašek Neckář, že "život je prevít, ale já ho mám rád". Především je to velký dar. A někdo chytrý, už nevím, kdo. napsal: Život byl vždycky dar nad mé síly, kdykoliv jsem byl sám. A s tím nesouhlasím, protože se životem nejsem nikdy sama. Vy máte podle mne hodně životních sil včetně tvůrčích, užívejte si jich a za každé tvůrčí zveřejnění budu ráda.

Zpět na homepage Zpět na článek