Foto autorka

Fotoreportáž: Na hřbitově

8. 11. 2020

Možná se někdo podiví fotoreportáži ze hřbitova, a já odpovím, proč ne? Jednak splníme svou povinnost k uctění památky našich příbuzných a za druhé se projdeme v krásném prostředí. Střekovský hřbitov je největší v Ústí n/L a je v podstatě v lese. Je pátek, 6.11.2020 odpoledne, počasí se po ranních mlhách umoudřilo a slunce svítilo jako o závod. Ne, hřbitovy opravdu nejsou mojí vášní, ale tenhle se mi opravdu líbí. Je tu totiž život. A to myslím vážně, pokud tu je živo v noci, to zjišťovat nehodlám, jsem totiž docela strašpytel, mám na mysli živé stromy a ptáky. Za ten rok, kdy jsme tu byli naposledy, opět vyrostly, podzim je zbarvil tak, jak to umí jen on. Příjemným překvapením byl upravený prostor před obřadní síní, to je tu nové a hřbitovu to opravdu prospělo.

Zvu vás tedy na malou procházku po nezvyklém prostředí. Přeji všem klid a mír v duši a krásné vánoce.

Můj příběh

Autor: Naděžda Špásová

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 10.11.2020 23:10

Pěkně jste ten úpravný hřbitov v podzimním hávu nafotila.

Blanka Macháčková 9.11.2020 09:11

Hřbitovy mají být krásné. Jako tvoje fotky.

Jana Šenbergerová 8.11.2020 15:26

Naďo, krásné! Zrovna dnes jsme se vydali na naši oblíbenou procházku okolo hřbitova, a protože jsme si tentokrát vzali i foťáček, možná se přemluvím a pozvu vás také k procházce. Nám se moc líbila.

Anna Potůčková 8.11.2020 13:22

Nadi děkuji za tuto fotorepotáž z moc hezkého hřbitova. Také já ráda navštěvuji hřbitovy v jiných místech a městech. Každý hřbitov je jiný, jiné jsou pomníky a i ta výzdoba.

Jan Zelenka 8.11.2020 13:15

I když jsou hřbitovy místem odpočinku zemřelých, procházka po některých je zajímavá. Tento ústecký bohužel neznám, ale fotky máš, Naďo, krásné. Zajímavý je i písecký lesní hřbitov. Krásné jsou historické hřbitovy poblíž starých italských kostelů. Je to přehlídka nádherné architektury. Zajímavé jsou i hřbitovy chorvatské s malými domečky. Nádherný byl hřbitov ve městečku Traunkirchen v rakouském Salzkammergut s litinovými kříži a výhledem na Traunsee. Bohužel na čelákovický hřbitov, kde odpočívá moje žena se synem, se hned tak nedostanu. ještě, že o něj pečuje vzorně dcera.

Dana Puchalská 8.11.2020 12:25

Naďo, to je moc hezký hřbitov,vyloženě zve k příjemné procházce. Zrovna včera jsem byla na Olšanech a pořídila pár snímků starých hrobů. A že těch hřbitovů v Praze je.

Elena Valeriánová 8.11.2020 11:50

Já na rozdíl od tebe, mám hřbitovy ráda, ale hlavně ty staré až starobylé. I v cizině se ráda podívám. Krásný hřbitov je třeba v Šumperku, ten starý. Nelíbilo se mi na vyhlášeném Lesním hřbitově ve Zlíně. Ale ty jsi nás provedla hřbitovem půvabným. Moc se mi líbí úvodní foto, symbolicky je hlavní motiv ve stínu. Fotoreportáž ze hřbitova? A proč ne, když se to umí.

ivana kosťunová 8.11.2020 10:38

Opravdu neobvyklé i když aktuální téma. Doufám, že nebude znít příliš morbidně, když napíši, že tento hřbitov má svůj půvab.

Hana Nováková 8.11.2020 09:54

Všechno někdy začíná a taky někdy končí. Nic živého tu není napořád. I hřbitov s hroby patří neodmyslitelně do našeho života. Hezký článek, krásná foto. Na hřbitov bych také nešla v noci, i přes to, že se říká: bát se máš živých, ti mrtví ti už neublíží, stejně to nějak nejde překonat. Ale noční návštěva hřbitova by určitě měla svoji typickou atmosféru.

Eva Mužíková 8.11.2020 09:54

Bydlím kousek od hřbitova, ze sedmého patra v této době vidím za tmy stovky světýlek. Je to takový uklidňující pohled. Fotky, zvláště ta úvodní, jsou povedené.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

O hlídacím havranovi

Obdrželi jsme od dcery dárek – plastového havrana v životní velikosti. Tak jak se obvykle odkládají…

Jana Hošková

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Zdena Tesařová

Zápisník starého muže: Dobrý skutek

S přáním hezkého dne a poděkováním za „darovaný úsměv“. Tak nějak končil velmi hezký, doručený email od milého člověka. Připomnělo mi to počin z dávných let ještě pracovní kariéry.

Zdeněk Folvarčný

Vrah a ředitelka školy

Je možné spojení ředitelky školy s mužem odsouzeným za vraždu? Je. Není to fantazie spisovatele. Je to život. Vstoupila s ním do manželství a v 45 letech mu porodila syna. Asi to nebylo šťastné. Před tím byla vdaná také za učitele, s kterým má další tři děti.

Jindřich Berka