Výlet k jezeru MOST
FOTO: autorka

Výlet k jezeru MOST

13. 11. 2020

V polovině září proběhla sdělovacími prostředky zpráva o otevření jezera Most pro veřejnost. Jezero Most? Vodou z řeky Ohře, přiváděnou z Nechranické přehrady, se napouštělo dlouhých dvanáct let. Postupně se vodou naplnila obrovská jáma původně uhelného lomu Ležáky.

Ještě před vykutáním uhelné sloje se v zájmu národního hospodářství srovnáním se zemí obětovala historická část města Most, několik vesnic a do Guinessovy knihy rekordů se zapsal přesun celého kostela Nanebevzetí Panny Marie po kolejích o 841 metrů dál.

Nyní se píše rok 2020 a jezero pod Hněvínem se naplnilo, kolem byla vybudována cyklostezka a postupně se buduje zázemí pro budoucí volnočasové aktivity Mostečanů i turistický ruch. I pojala jsem úmysl toto jezero, větší svou rozlohou než Máchovo, spatřit na vlastní oči a obejít na vlastní nohy. Výborně se k tomu hodil i můj plán svézt se Švestkovou dráhou do Mostu.

Vagónek Švestkové dráhy, vinoucí se mezi sady na úpatích středohorských kopečků, mě vyklopil před halou mosteckého nádraží. Odtud by měla jet linka č. 16 k přesunutému kostelu, odkud už je to k jezeru jen kousek. Bohužel jsem na místě zjistila, že jede jen každou hodinu. Do odjezdu dalšího spoje chyběly celé tři čtvrti hodiny, proto jsem se na místě rozhodla nečekat a vyrazila jsem pěšky. Záhy jsem poznala, že Most je  velkoryse rozmáchlý a pro pěší se moc nehodí. Několikrát jsem se musela zeptat na cestu. Horší bylo, že s modrým nebem vysoko nad hlavou závodila neprůhledná mlha při zemi a bohužel vyhrávala na celé čáře.

Dorazila jsem ke kostelu a vůbec netušila, jak se k jezeru dostat. Znovu jsem se několikrát ptala a přes dva kruhové objezdy v husté mlze dorazila - možná - k jezeru. Možná proto, že vlastně vůbec nebylo vidět. Původně jsem měla v plánu jít proti směru hodinových ručiček, ale když jsem v mlze viděla mizet na asfaltovém chodníčku dvojici, rozhodla jsem se jí raději držet. Mlha sice měla svoje kouzlo, ale jít do neznáma nebylo úplně to pravé. Břeh jezera je kamenitý a vybíhají do něho taková plata, minula jsem i pláž pro psy s lavičkou. Až úderem 11. hodiny bílou vatu prorazilo slunce a svítilo mi vesele na celý zbytek 1. říjnového dne. Na severním konci jezera nahoře na svahu je vyhlídkové místo s lavičkami, kde jsem vytáhla svačinu. Je tam i malé parkoviště, takže je možné na obhlídku jezera zajet přímo tam. Čas kvapil a tlačil a já musela dál. Zatímco na této straně jezera najdete občas lavičku, od tohoto místa už s odpočinkem nepočítejte, dál už není ani jedna. Při konci jezera mě zaujal jednak bílý útes a jednak poloostrov bizarního tvaru, vybíhající do jezera. Vůbec jsem nevěděla, co to je, až jsem si našla, že to jsou zbytky bývalého kamenolomu Kočičí vrch. S postupujícím krásným dnem přibývalo hlavně cyklistů. Minula jsem i budoucí přístav, odkud snad v budoucnu budou vyplouvat lodě na okružní jízdy po jezeře. Čas se překlopil do odpoledne a já dorazila na místo hlavní pláže. Toto místo bude středobodem celého jezera, je tu velká pláž se zázemím, parkoviště, dětské hřiště. Vše je zatím ve stádiu budování a panuje tu čilý ruch. V příští sezóně jistě bude pro návštěvníky vše připraveno.

Cesta kolem jezera měří 10 km, vede po asfaltové stezce a je vhodná pro každého. S ohledem na původní určení tohoto velkého prostoru to není žádná velká romantika, ale zajímavé místo pro výlet to rozhodně je. Jezero má plochu 311 ha a maximální hloubku 75 m.

Při zpáteční cestě směrem k přesunutému kostelu jsem se kochala výhledy na modrou plochu jezera a nestačila se divit, že jsem ráno šla do naprostého neznáma. Jezero totiž přede mnou leželo jako na dlani.

cestování
Hodnocení:
(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Vracím se k tomuto článku po čase a děkuji za vaše komentáře. Byla jsem se tam podívat teď v zimě, zajímalo mě, jestli jezero je zamzlé. Není a je zimní oázou nejen pro Mostečany, ale i pro stovky nebo možná spíš tisíce vodních ptáků. Racků, kormoránů, divokých hus i dalších. Rackové byli po vodní ploše rozhozeni jak bílé tečky a bylo jich nesmírné množství.
Eva Braunová
Jezero je moc krásné,ale zatím takové nehotové,chybí mě tam stromy,vodní ptáci.Objela jsem ho na kole.
Irena Mertová
Zajímavý článek a krásné fotky :-)
Eliška Murasová
Zajímavý článek, aspoň vím a vidím, když už se asi do těch míst nedostanu. Dobré fotky, obzvlášť ty mlžné. Musím konstatovat, že jsi zdatná a odvážná turistka!
Jindra Hubačová
Prima článek a krásné fotky.Na jaře určitě navštívíme.Dekuji.
Hana Rypáčková
Moc ráda jsem se tam s tebou podívala.
Soňa Prachfeldová
To se budou Mostecané mít. Byla jsem tam několikrát, až vše bude upravené , určitě to bude oáza radosti a sportování.
Anna Čípová
Jako vždy bezva článek i fotky. Díky za přiblížení zajímavého jezera, kam se těžko kdy dostanu.
Jitka Mošovská
To tedy je pro mne novina. Mám v Mostě příbuzné a jako mladičká jsem tam strávila víkend. Tenkrát mi ukazovali haldy uhlí, měli dost znečištěné ovzduší a proto jezdili do jižních Čech do lázní. Tak ať se jim daří lépe.
Jaroslava Handlová
Dobře, že jsi i v mlze našla cestu k jezeru. Za odvahu jsi byla odměněna velkou dávkou jezerní poezie. Díky, že ji můžeme sdílet s Tebou prostřednictvím pěkných fotek a taky díky za tip na výlet v příštím roce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.